Veselé Velikonoce v Brně

Letošní Velikonoce začaly dětem už ve čtvrtek. Díky Sdružení Kamarád Střížovice prožilo osm dětí z Dětského domova Vysoká Pec u Jirkova velikonoční prázdniny v Brně. Děti se předposlední den s chutí pustily do popisu svých zážitků a tak máte mimořádnou příležitost přečíst si reportáž popsanou také jejich očima.

     “Ve čtvrtek jsme odjeli z Vysoké Pece autobusem do Prahy. V Praze jsme nastoupili do metra a z metra jsme šli zase na autobus a jeli jsme do Brna se Zdenkem Chourou a Jirkou Staňkem.” popisuje Ondra Berky začátek výpravy. “Tam jsme od hlavního nádraží jeli tramvají na Hrnčířskou zastávku a šli na ubytování, které se jmenovalo Diakonie Brno.”

     Veronika Kašáková dodává. “Cesta byla ale dlouhá a tak skoro všichni spali. Byli jsme vážně moc rádi, že už jsme v Brně.”

     “Po příjezdu do Brna jsme šli hned do cukrárny na větrník a na džus, protože nás pozvala jedna starší a milá paní, která se jmenuje Anežka.” doplňuje Ondra události dne.

     Po zabydlení jsme šli na nákup do Alberta, což byl velký zážitek hlavně pro menší děti. Děvčata se pustila do přípravy večeře, ale čas byl i na zábavu a tak si například malý Zdeněk Heřmánek zahrál s Rudou karty na body. Společnicí nám po zbytek dne byla fenka Eima, která dokonce s námi první noc přespala.

     Na dopoledne vzpomíná Lucka Medvedíková. “Po snídani jsme se byli podívat v brněnském rádiu Kiss Hády, bylo to tam moc hezké. Dělali jsme takový menší minirozhovor a potom jsme nahrávali pozdrav pro posluchače.” Ruda Šarközi jí ještě doplňuje. “A dostali jsme samolepky rádia a fotku moderátorky Janičky s podpisem.”

     “V pátek jsme byli v Blansku, kde jsme vykonali báječný vystoupení. No to bylo něco, nasmáli jsme se, až mě bolelo břicho. Ale naši diváci byli skvělí.” vysvětluje s úsměvem Veronika. Kromě plánovaných vystoupení, totiž Lucík, což je Lucka Hanková, s vedoucím Zdenkem nacvičili skvělou ukázku aerobiku. Toto závěrečné vystoupení, které bylo báječnou exhibicí, diváci ocenili největším potleskem. Tomu předcházelo taneční vystoupení děvčat, básnička v podání Martinky Heřmánkové, Ruda zpíval a recitoval a Ondra s Mirkem a Zdendou brejkovali,

     “V sobotu, no ježíš, co vám budu povídat…” začíná Veronika napínavě a pokračuje, “nejdřív jsme pospíchali na takzvanou “šalinu”, a pak nám za dvě minuty jel vlak, což jsme zajisté nestihli a tak jsme se vrátili domů, snědli chleba a zase šli na šalinu a na vlak, který jsme díky tomu už stihli. Jeli jsme do Přibyslavi do muzea hasičů. Bylo to dobrý, ale byla tam zima, to jen taková připomínka. Jinak bylo muzeum vážně pěkné!” Na muzeum, které je v bývalém přibyslavském zámku, hned tak nezapomenou i Mirek, Zdenda a Martina, kteří si vyzkoušeli, jak se obsluhuje ruční tlaková nebo roztáčecí siréna a nebo jak se pumpuje ruční stříkačkou. Jiné děti zase zaujalo video o historii požárnictví v naší zemi nebo vystavené uniformy a vybavení hasičů z různých států.

     “Pak jsme šli ke koním k Ilče, ta svezla pár dětí, mě ne.” pokračuje Veronika, “Já mám z koní strach, nemyslete si, že jsem nějaký strašpitel, no možná trochu, ale to přece neva!” Ilona je Zdenkova spolupracovnice a v Přibyslavi na statku se stará o koně.

     Lucka ještě dodává. “Sice jsme jezdili jenom na jednom, byla to bílá klisna a jmenovala se Corida. Viděli jsme ještě několik dalších koní, jeden byl takový nervózní. Jmenoval se Diamant, byl to hnědý hřebec, ale zato moc hezký.”

     Taky malý Zdenda má zážitky. “Mě se líbilo, jak jsme byli u koní, pak jsem si tam hladil kočičku. Taky jsem si pohladil koníka a dával jsem mu najíst.” Ilona totiž přinesla kousky tvrdého chleba, který mají koníčci rádi a děti zkoušely odvahu, když jim je podávaly na dlaních. Po příjezdu do Brna jsme opět něco nakoupili a večeře se tentokrát ujal Jirka. Nic nezbylo, takže snad chutnalo.

     Po koupání všem tradičně vytrávilo a tak jsme se najedli ještě v místním občerstvení. Mezitím přestalo pršet, takže jsme zpět dorazili naštěstí v suchém. Ve zbytku dne byla volnější zábava, děti psaly své zážitky, balilo se a taky uklízelo.

     Pondělí nás přivítalo sluníčkem. Byly Velikonoce a kluci najednou vytáhli pomlázky a žádné z děvčat neuniklo vymrskání. Ještě, že holky nenapadlo kluky, nebo nás vedoucí polít na oplátku vodou, jak je v těchto krajích zvykem. Vody jsme si užili dost v neděli a v mokrém se nikomu ani cestovat nechtělo.

     Na cestu domů se už ale všichni moc těšili, vraceli jsme se totiž velkým žlutým autobusem Student Agency, kde vám půjčí sluchátka, promítají se tam filmy a k tomu ještě dostanete zadarmo kávu, čaj nebo čokoládu. Děkujeme stewardce Zuzce, která se o nás po celou cestu moc hezky starala a plnila naše přání. No a když už jsme u toho chválení, tak musíme také za všechny děti poděkovat paní Mgr. Marii Jandové za zaslaný finanční příspěvek.