Do Řevnic s aprílovým počasím

V sobotu za tradičně malé účasti proběhla akce s Řevnic do Řevnic, kterou provázelo aprílové počasí a která zahájila cyklus Od počítače do přírody.

    Na akci, kterou Centrum volného času Kamarád otevřelo svůj cyklus Od počítače do přírody dorazil pouze Honza Novák. Vyrazili jsem tedy na první jarní výlet ve dvou. Metrem jsme dojeli na Smíchovské nádraží, odkud nás moderní pantograf odvezl až do Řevnic, kde jsme vystoupili.

     Vydali jsme se po modré turistické značce, kudy jsme před léty chodíval se svým oddílem Tuláci a ještě před tím s oddílem Létající kuřata. Naše první zastávky byla hned na rohu u domu, v kterém bydlel nějaký čas náš první prezident T. G. Masaryk. Na domě má pamětní desku, která zde byla už i za totality. Po sametové revoluci záhadně zmizela, ale to proto, aby se tam znovu vrátila krásně zrekonstruovaná.

     Modrá stoupala lesem stále do kopce a nás skrápěl jarní déšť, který chvílemi ustával a opět se vracel. Konečně jsme byli na Babce, která byla naším prvním cílem. Přes deštivé počasí byl v mezích možností ještě celkem dobrý výhled.

     Babka je místo, které jsme s Tuláky před lety nikdy nevynechali. Ba dokonce ani s Létajícími kuřaty. I dnes jsme se zde zastavili a pořídili si pár fotografií.

     Z této vyhlídky, tvořené kameny, jsme se vrátili na modrou turistickou značku, po které jsme pokračovali až na Jezírko. I toto je místo, kde bylo na co vzpomínat. Vyfotili jsme si zde pomníku Maršálka, který zde zahynul v roce 1918. U tohoto pomníku jsem fotil 14. 4. 1985 Filipa Cíznera s Ivo Theimerem, kteří tu se mnou byli s oddílem Brontosaurus, který se později přejmenoval na Tuláky.

     Vyfotili jsme si i samotné Jezírko, kolem něž stojí chaty. Jde o zajímavý přírodní útvar, vzniklý výronem pramene do lomu. Zde nově přibyla cedule, žádající lidi, aby dolu neházeli kameny. To mi připomnělo dva před lety neukázněné členy mého oddílu, kteří ten kámen hodili. Dostali za to vynadáno, ale kámen se zpět vrátit nemohl a tak na všech dalších výletech jsme se vždy před Jezírkem zastavili, a děti byly poučeny, aby dolů kameny neházely. Majitelům chat pochopitelně není příjemné, háže-li jim někdo kameny na střechu.

     Obešli jsme Jezírko a podívali jsme se na něj z druhé strany. Na paloučku, který dřív býval travnatý a o hodně hezčí, jsem se naobědvali.

     Po jídle jsme hned pokračovali v cestě, protože v tomto počtu žádné hry hrát nešly a navíc nás zase skrápěl ne zrovna příjemný dubnový deštík. A tak jsme se chtěli zahřát další chůzí.

     Naše další kroky vedly na Skalku. Šli jsme po žluté značce směrem na Kytínskou louku. Na rozcestí s červenou, jsme odbočili na červenou značku a pokračovali po rovince na Skalku. Tady se toho změnilo nejvíce. Kostel, který byl dříve troska zpevněná několika šrouby před spadnutím, je nyní zcela zrekonstruován.

     Od kostela vede křížoví cesta ke kapličce, která byla kdysi také troskou s holými zdmi, v které jsme si před léty dělali ohýnek a snili o tom, že si zde uděláme klubovnu. Dokonce jsme měli rozděleny i čtyři místnosti, které kaplička má. Její půdorys zůstal zcela zachován.

     Jak vypadala kaplička před lety, mohl Honza vidět na dvou starých stavbách, které zde zůstaly nezměněny. Jde o malý domeček, který má pouze obvodové zdi a pak o větší dům o kousek dál, který má také rovněž holé obvodové zdi.

     Když jsme se nabažili koukáním na Skalku, tak jsme se vydali po zelené zpět do Řevnic. Cesta ubíhala poměrně rychle. Oproti původní trase je lehce přeznačená, avšak značená je dobře. Srovnám-li to se značením v okolí Dolních Břežan a Lhoty, tak to srovnat vůbec nejde.

     V Řevnicích jsme se zastavili u rozcestníku, který je naproti domu, v kterém bydlel Masaryk a tady jsem vyhodnotil dnešní výlet. Soutěže se pro malou účast nekonaly a tak zbylá jediná disciplína, tedy chůze. V té vyhrál jediný účastník Honza Novák, který si vybral knihu Fotbalové kluby – AC Sparta Praha a na konto akce Od počítače do přírody si připsal prvních 15 km.

     Došli jsme zbylých pár metrů na nádraží, kde jsme se zhruba po čtvrthodince dočkali vlaku, který nás odvezl zpátky do Prahy.