Čtenářský příběh – 37. část

Kluci dokonale prozkoumali Kaplanovu ulici, kde jim výrazně pomohlo národopisné muzeum. Dále se rozhodli pokračovat průzkumem ulice Kovářské, kterou poměrně dobře znali, protože tam má klubovnu jejich oddíl Tuláci.

     Kovářská ulice není moc dlouhá, ale o to víc je v ní tajemných dvorků. Takže ten průzkum nešel zase tak rychle, jak si kluci původně představovali. Některé dvorky tu byly dokonale dobře utajeny a kluci se o nich dozvěděli od místních. Dokonce je tu i část domů, které nejsou obydleny. Jsou v zuboženém stavu a jsou opuštěny. Jsou hluboko ve vnitrobloku ulic Kovářské, Sportovní a Milosrdných. Tenhle blok je zakončený velkou tovární halou, která vede do ulice Dvořákovy, kterou končí Katovna a začíná Nová čtvrť, v které kluci bydlí.

     V této části našli kluci s pomocí místních katováků ještě další dvorky, o kterých nevěděli ani místní. Objevili je náhodou a některé z nich až z podzemních chodeb. Jeden je oddělen od ostatních dvorků zcela opuštěným uzamčeným domem. Klukům se do něj podařilo dostat pouze podzemními chodbami. Dům je sice opuštěný, ale není v příliš zchátralém stavu. Kluci se museli prodírat velkým množství smetí, ale ve vyšších patrech domu si připadali i trošku útulně. Začali uvažovat o tom, ten dům uklidit a začít ho používat pro svoji potřebu.

     Začali zkoumat, komu tenhle dům vlastně patří. Vždyť je úplně zapomenutý a nikomu nechybí. Pomáhal jim s tím i Franta, který je jejich vedoucím v Tulácích. Pátrání to bylo složité, protože katastrální mapa této části Katovny záhadně zmizela. Dohledávali tedy údaje ještě na jiných úřadech a nakonec zjistili, že dům patří jistému panu Kopalovi. Ten zemřel a dům odkázal v závěti svému vnukovi, kterým byl k jejich velkému překvapení Lukáš Novotný. Jeho jedinými dědici jsou jeho rodiče. Ti ani netušili, že jim dům patří.

     Lukášovi rodiče nakonec přenechali dům katovské radě. Byli jí vděčni, že objasnila smrt jejich syna a zasloužila se o potrestání vraha Roberta Vlacha. A tak katováci založili spolek, který získal právní subjektivitu, který nazvali Rada Katovny a na něj byl dům převeden. A tak se zde začala budovat kancelář Velkého Kata, který se tak mohl přestěhovat z neútulného podzemí do celkem pěkného domu. Lukášovým rodičům patří i druhý dům. Ten se rozhodli začít pronajímat nájemníkům. Tak se konečně otevřely zavřené dveře jeho průchodu a i do tohoto doku, který patřil radě Katovny, se dalo chodit povrchem, bez nutnosti procházet podzemními chodbami.

     Ve sklepě tohoto domu našli kluci dvě kroniky Kovářské ulice. V nich byla popsána historie ulice. Tato ulice měla v Katovně poměrně veliký vliv. Ten docilovali spojenectví se sousedními ulicemi, zejména Sportovní, Dušní, Milosrdných, Mírové a U špitálu. V době, kdy nebyla výbojná ulice Kaplanova, tak i ve spojenectví s ní. V dost dlouhém období měla Kovářská ulice spojenectví i s ulicemi Spasitele, Luční, Stárkovy a U zámku. Z kroniky se dočetli, že proti nim stály v opozici zejména ulice Katovská, Minové pole, U hladomorny, U krysího potoka, Vězeňská, Střelničná, U kasáren a V zákopu.

     Zcela samostatný blok tradičně tvořily ulice Dominikánská, Kostelní, Hřbitovní, U zpovědny a Anenská. K nim jeden čas patřila i ulice Krátká. Další blok tvořily ulice Radniční, V zahrádkách, Dušní, radniční, Nádražní, Hradební a Školská. Ale ulice Školská občas přecházela do koalice s Kovářskou, ale pouze v době, kdy do této koalice patřila Kaplanova ulice. Ulice Dušní pak občas zase inklinovala k bloku ulice Dominikánské.

     Tyto čtyři základní bloky ulic Katovské byly v kronice důkladně popsané, včetně historie jejich spojenectví. všechny čtyři byly zhruba stejně mocné. Ale i mezi těmito bloky vznikala krátkodobá spojenectví. Zejména mezi blokem ulic Kovářské a Radniční. Bylo ale také období, kdy byla ulice Kaplanova v malém bloku s ulicí Školskou a Spojkou a měli spojenectví s blokem kolem ulice Katovské. Též ale bylo období, kdy tyto dva bloky spolu tvrdě válčily. Blok kolem ulice Dominikánské byl poměrně samostatný, ale čas od času uzavíral spojenectví jak s koalicí ulice Kovářovy, tak U radnice.

     Jak se ukázalo, náčelníci ulice Kovářovy, ač většinou nebyli v pozici funkce Velkého Kata, měli v Katovně dosti velký vliv.

     V domě, který dostala rada Katovny, začalo vznikat sídlo velkého Kata, sídlo sdružení rady Katovny, jehož předsedou byl zvolen Pavel Kotas. Svoji kancelář zde dostali i Martin a jeho kamarádi a začal se zde budovat archív Katovny. To vše se postupně financovalo z nájmů od nájemníků z druhého domu Lukášových rodičů. Tak zde měli čerstvě vymalováno, pořídili si sem i starší nábytek, zavedli sem telefon a i přípojku Internetu. Ve většině kanceláří byl i nějaký ten starší počítač.

     Do výzkumu Katovny se zapojovalo stále více kluků, které to začínalo bavit. Hlavní pozici ale měli Martin s Pavlem, Mirkem a Honzou. Těm dost často pomáhal sám Velký Kat Lukáš. Když byla potřeba rada, ochotně ji poskytoval Pavel Kotas.

     Jak pokračovat dále. Zaměřit se též spíš na vybudování a vybavení nového domu a nebo nechat tuto starost druhým a pokračovat intenzívně v pátrání? Kde ale pátrat dál. Nejdřív v ulici koalice Kovářovy a nebo přejít do po většinu doby nepřátelské ulice Katovské? Poradíte?

     Radit můžete hlasováním v anketě a to až do půlnoci pátku 23. dubna. Vybírat můžete z těchto možností:

A: Přednostně budovat a vybavovat nový dům
B: Pátrat v koaličních ulicích ulice Kovářovy
C: Pátrat po historii ulice Katovské