Z kroniky Tuláků – 86. část

Tuláci na svém podzimním výletě hrají další etapu své oddílové hry, ale i běžné hry v přírodě. Minule jsme se seznámili s další legendou hry a nyní budeme sledovat pokračování jejich výletu.

Výlet na Karlštejn – 7. 11. 1992 – dokončení

     Nejprve hrajeme Na šlechtice. Po dvou „revolucích“ je konec a hraje se Popoahakapiu. Bobři proti Medvědům a Zálesákům. Po vyrovnaném začátku nakonec získali Bobři náskok a vyhráli 14:7. Jako třetí hra se hraje Boj o vlajku, na který jsme se přesunuli do lesa. Hned na začátku Po souboji Golem – Ingoust zase Ingoust reaguje svým svérázným a hlavně nevhodným způsobem. Za chvíli si ale vše s Golemem vysvětluje a další průběh hry je zachráněn. Hra končí v poledne. Opět vyhrávají Bobři.

      Obědváme. Někteří jednotlivci na louce válejí sudy a zápasí, jiní si jsou sbírat kameny pro vyhlášenou střelbu na písmenka. Ta se koná hned Po tom, co jsme dojedl i já. Někteří jedinci zdržují, protože nemají nasbírané kamení. Střelba na písmenka Po chvíli vůbec nezajímá Vítka, který si nakonec vybaluje jídlo a obědvá.

     Písmenka jsou vystřílena a pokračujeme v cestě na Karlštejn. Kupujeme si lístky a necelou hodinu čekáme na prohlídku. Prohlédli jsme si studnu a vyfotili jsme se. Pak sedíme na lavičce. Golem sbírá Vítkovi slušňáska. Docela by mě zajímalo, jestli Vítek vůbec ví, za co mu ho Golem sebral. Pokud ne, měl by se ho dodatečně na to zeptat.

     Dočkali jsme se prohlídky. Všichni se zájmem sledují průvodce. Slyšíme o vandalském počínání návštěvníků, kteří zničili kapli, která je už několik let v rekonstrukci. V jiné kapli se přece jen zastavujeme. Dva hoši nevědí, že muži ani chlapci nevstupují do kostela s čepicí na hlavě. Po mém upozornění si čepice sundávají.

     Prohlídka konči ve tři hodiny. Do Srbska na vlak to máme akorát. Na Karlštejně bysme se sice mohliještě zdržet a pak jít na vlak na Karlštejn. To by ale pak bylo času zase až moc, protože nádraží je od hradu asi 1,5 km a na hry tu není moc vhodné prostředí.

     Srbsko je asi o kilometr dál, než jsme předpokládali, ale vlak jsme stihli. Koupil jsem lístky a ještě byl čas na oznámkování výletu. Průměr je 1,57. Pak vyhodnocuju výlet. Blahopřeju Vítkovi k jeho narozeninám. Škoda, že se ke mně nikdo nepřidal. Očekával jsem, že se připojí další gratulanti. To je trochu stínem, ale zároveň oceňuji, že nikdo netropil oslavenci různé nemístné žertíky, jak se to někde dělává.

     Vítek dostává slušňáska za svůj vztah k oddílu. Už na schůzce řekl, že ten výlet jsme mu dali k narozeninám. Jak to kontrastuje s bývalými Medvědy, kteří se loni omlouvali za nepřítomnost na schůzce a jako důvod uvedli, že měli narozeniny. Oddíl či družina jim nebyly dost dobré na to, aby je oslavili s nima. Od Vítka je to milý pocit vděčnosti za moji práci pro oddíl. Bohužel tento pocit je v našem oddílu velice ojedinělý. Práce vedoucího je většinou členů považována za samozřejmost a Ingoust považuje toto udělení slušňáska za malicherné. Já si však vztahu k oddílu cením, protože ten v současné době spolu s optimistickou náladou potřebujeme. A mě Vítkova slova v mé práci povzbuzují. Vím, že aspoň někdo, je v oddíle aspoň trochu spokojený.

     Křivka výletem klesá. Je nás tu málo, účast je pouze 54%. Křivku snižuje 1 odebraný slušňásek, Ingoustův výstup v Boji o vlajku (Nebyl zbytečný? Nedalo se to rovnou řešit rozumnou dohodou?), o 4 body nezájem Vítka o střelbu na písmenka a o tři body to, že nikdo kromě mě nepopřál Vítkovi n narozeninám. Křivku naopak zvedá o 1 bod známkování, 1 udělený slušňásek a pár hochů o 2 body tím, že se zapojili do slovních her, které jsme hráli Po cestě do Srbska. Po výletu má křivka hodnotu 104, což je 4 body v plusu.