Z kroniky Tuláků – 85. část

V listopadu 1992 šli Tuláci tradičně na Karlštejn. Tentokrát zde probíhala dlouhodobá oddílová hra.

 Výlet na Karlštejn – 7. 11. 1992

     Sraz byl na Kačerově, kam se dostavilo 5 Bobrů a 2 Medvědi. Jeli s námi ještě dva Zálesáci z Petrovic – Peters a Jirka. Metrem jsme se dostali na Smíchovské nádraží. Vlakem jsme jeli do zadní Třebáně a odtud jsme se vydali Po žluté přes most přes Berounku směrem na Karlštejn.

     Po cestě jsme s Golemem a Ingoustem pokračovali v etapě Osídlení Wahagánie. Golem pokračuje z místnosti. Rozstřílel zámek dveří a vydal se jeskyní. Jde opatrně, protože se cesta kolem něj houpe. Nakonec došel ke mříži. Míří na něj dvě hlavně a počítačový hlas se jej ptá, co si přeje. Chce-li jít dál, musí do misky, která vyjela, vložit čtyři mince rodu Sterpelijů. Golem se tedy vrací. Mezitím se za ním vypravil Ingoust, který má také plynovou masku. Ingoust se teď vrací pro zbylé mince. Když se s nimi vydává zpět, navrhuje Ballu Golemovi, aby mu poslal rourou svoji masku, aby se tam dostal taky. Golem to udělal. Ballu si ještě nechal Po laně vytáhnout svého psa Ajlera. Pak se vydali k mříži. Mince vložili do misky a byli puštěni dále a mince jim byly vráceny.

      Pokračovali dál v cestě. U ohýnku našli indiána Karelba, který raněn umírá. Zranil se o otrávený bodec, který byl v drnu, o který zakopl. Poradil Golemovi a jeho společníkům, aby se vrátili pro své druhy. Žádná z předchozích výprav se totiž takto nerozdělila. A Karelba také k jedné patřil. Golem se svými druhy se vrací. Mají to ztíženo tím, že při cestě sem je v chodbě Ballu upozorňoval na dráty přes cestu. Ingoust pak do jednoho z nich z bezpečné vzdálenosti střelil. V tom místě se chodba zasypala.

     Deset dní teď pracují, než se proházeli chodbou. Potom přicházejí do místnosti s rourou. Ingoust chce jít pro své druhy dál, ale Golem mu vysvětluje, že to není rozumné. Dělají jediné možné řešení a posílají své dvě plynové masky rourou. Já s Oralbem se v nich vydáváme za nima. Před tím ještě taháme rourou zásoby a psy. nakonec ještě posíláme masky Charchilosovi a Choraldovi. Za chvíli jsme zase pohromadě a jdeme za mříž a chodbou ven. Míjíme hrob Karelba a Po několika dnech, kdy Oralbe ulovil koně, na kterých teď jedeme, i zvěř, kterou jíme, přijíždíme k hradu.

     Padací most je vytažen. Nakonec nám jej spouštějí. Žije zde vetchý stařec Gandelas se svým čtrnáctiletým vnukem Pereldem. Ten spouští a vytahuje padací most.

     Golem se ptá Gandelase na komnatu s pěti bojovníky, o kterých slyšel od Karalba. Gandelas o nich neví. Říká, že jeho hrad má 106 komnat. Ta poslední je tajná a nikdo do ní nesmí vstoupit. Klíč od ní hodil Gandelas raději do hladomorny. Já jako šaman se spojuji s Manitúem a zjišťuji, že v komnatě je tisíc zbrojnošů. Pokud někdo komnatu otevře, tito zbrojnoši vyženou všechny obyvatele bez všeho z hradu. Ingousta, který se spouští do hladomorny pro klíč, informuji, že nejspodnější místnost hladomorny, kde je klíč, je zamořena morem. Ingoust se radši varcí.

     Gandelas mi ještě půjčuje křišťálovou kouli, z které zjišťuji , kde se komnata nachází. Ingoust zatím hraje s Pereldem kuželky. Vydáváme se na další cestu. Dojeli jsme k průsmyku, kde je pevnost. Po kratším rozhovoru Golema a Ingousta se zbrojnoši, nás přijal velitel. Řekl nám, Po té, co si prohlédl čtyři mince, že nás pustí dál, pokud podstoupíme v jedné komnatě souboj proti pěti jeho bojovníkům a pokud v aspoň čtyřech případech vyhrajeme. Jinak máme možnost se vrátit zpět.

     Souboj přijímáme. Bude to ruční souboj muže proti muži a jednoho jinocha s jinochem Ingoustem. Protože podle pravidel Osídlení Wahagánie potřebujeme na souboje hrací kostku a tu s sebou nemám, bude se souboj konat až na schůzce. Pokud nesplníme podmínky, tj. alespoň čtyři vítězství, prohlásil náčelník Ireverů, že zemřeme.

     Tolik část legendy. My při ní stále pokračujeme Po žluté cestě až jsme došli na louku, kde je kříž a dvě lavičky. Tady začínáme po krátké svačině hrát hry.

     Dokončení příště