Filipojakubská noc

Pálení čarodějnic patří k doposud velmi oblíbeným zvykům.

     Filipojakubská nebo také Valpuržina noc z 30.dubna na 1.května je jednou z tajemných nocí, kdy prý mají temné síly větší moc než jindy. O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, kdy mohly zlé síly škodit lidem. Daly se také podle starobylých legend nalézt četné poklady, které této noci opouštěly podzemí. Ten, kdo se vydal poklad hledat, se musel vyzbrojit květem z kapradí, svěcenou křídou, hostií a dalšími ochrannými předměty. Lidé věřili, že v povětří poletuje spousta čarodějnic, které se slétají na čarodějnickou oslavu - sabat. Proto se této noci říká "noc čarodějnic".

     Čarodějnice se před sabatem natíraly kouzelnými mastmi, které jim umožnily létat na košťatech. Při reji byla volena královna sabatu, která potom vládla hostině a tanci podle čarodějnického zvyku – pozpátku ! Hostina byla bohatá, měla však, pro člověka, několik nevýhod. Jídlo bylo bez chuti a hlad nezahnalo. Nesměl chybět ani kotel plný žab, hadů a podobné havěti. Na čestném místě byly vystaveny všechny možné jedy. Čarodějnice se tu proměňovaly ve vlky, psy a jiná zvířata a vyprávěli si, jak se jim, za dobu co se neviděly, dařilo pokoušet a trápit lidi.

     Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem proměnila v pověru, že ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí - čarodějnic a někdy i čarodějů. Zvláště staré ženy bývaly často podezřívány že spojení s ďáblem a před uhranutím jimi se venkované bránili rozmanitými praktikami. Před vrata domu i chlévu se položily narýpané drny, dříve, než mohla čarodějnice vstoupit dovnitř, musela všechna stébla přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula.