Jantarová komnata

Osmý div světa, jak je někdy nazývána Jantarová komnata, byl během druhé světové války uloupen ze Sovětského svazu nacisty a od té doby patří k jedněm z největších záhad historie 20. století. (Jantar - zkamenělá pryskyřice pravěkých stromů).

      Osmý div světa

     Jantarová komnata je unikátní historické dílo nezměrné hodnoty (poslední vyčíslený odhad byl něco kolem 25O milionů marek). V roce 1716 ji věnoval pruský král Bedřich Vilém ruskému carovi Petru Velikému na znamení přátelství mezi oběma zeměmi. V letech 1755-1757 ji architekt Trastreli instaloval v Carském selu. Tady byla umístěna až do roku 1941. Dar to byl vskutku impozantní. Jantarovou komnatu tvořilo 50 metrů čtverečních desek s jantarovou výzdobou. Součástí této komnaty byl i nábytek, jehož nedílnou součástí byl samozřejmě jantar. Jenom pro představu: k výrobě tohoto gigaskvostu bylo spotřebováno přibližně 4,5 tuny jantaru.

     Kam se podělo 4,5 tuny jantaru?

     Jantarová komnata byla až do roku 1941 v Carském sele nedaleko Petrohradu, pak ji nechali němečtí nacisté ,,rozebrat" a uložit do kovových beden. 27 beden se zářícím severským zlatem bylo dopraveno do Königsbergu. Zde měla být komnata naposledy vystavena. Poté její stopa mizí. Podle jedné z verzí byla zničena při bombardování Královce v roce 1944. Podle jiné verze byla rozmontována a odvezena z Královce možná do Gdaňska, možná do Duryňska, Hamburku či Litvy. Existují svědci, kteří tvrdí, že byl tento klenot naložen na obří dopravní loď, parník Wilhelm Gustloff, která se pokusila uniknout z přístavu obklíčeného Rudou armádou. Z přístavu sice unikla, ne však sovětskému torpédu, a tak odpočívá na dně Baltského moře. Nedlouho po konci druhé světové války se vrak pokusili prozkoumat polští potápěči. Odvážlivci nalezli místo Jantarové komnaty díru vyříznutou autogenem do ocelového vraku lodi. Kdo stál v pozadí celé akce a zda se skutečně jednalo o Jantarovou komnatu se asi nedozvíme.

     Po skončení druhé světové války se do hledání osmého divu světa pustila nejen sovětská vláda, ale i mnoho hledačů pokladů, fantastů a dobrodruhů. Až do roku 1997 se mohlo zdát, že se jedná o marné snažení. V té době se však objevily na veřejnosti artefakty, které byly svého času integrální součástí zmizelé Jantarové komnaty. V roce 1997 byla v Brémách v kanceláři notáře Manharda Kaisera zabavena florentská mozaika o rozměrech 55 x 70 cm znázorňující pastorální scénu. Policie se k panu notáři dostavila na udání, že se u něj nalézají kradené obrazy. Nešlo však o obrazy, ale o zmíněnou mozaiku. Manhard Kaiser policii tvrdil, že vzácný skvost opatroval klientovi, který jej zdědil. Jméno svého klienta však neprozradil. Mozaika byla jako kradený předmět vyřazena z aukce a bylo rozhodnuto, že se vrátí Rusku. Asi týden poté se na světě objevila další část tak dlouho pohřešované komnaty. Menší komoda se objevila v redakci časopisu Der Spiegel. Do Spiegelu ji nechala z Berlína poslat žena, která ji údajně o pár let dříve koupila spolu s jiným starožitným nábytkem v Bavorsku. Bohužel tady veškeré stopy opět končí. Objevené části nenapovídají nic o tom, kde by mohl případně být zbytek.

     Komoda i mozaika byly 2. 5. 2000 dopraveny zvláštním letadlu společnosti Lufthansa do Ruska. To je zatím všechno, co můžeme k osudu Jantarové komnaty říci. Nevíme, zda existují ještě další části tohoto uměleckého díla. Jelikož nikdo nedoufá, že bude někdy Jantarová komnata objevena, investovalo Rusko ohromné prostředky do rekonstrukce památky údajně zmizelé v plamenech 2. světové války. Poté, co se v roce 1997 v Německu objevily její původní nákresy a fotografie, započali nejlepší ruští klenotníci s její rekonstrukcí. Na fajnové práci se podílí 40 předních expertů, kteří z palmově tenkých jantarových lístků originálních tvarů a barev sestavují legendární "puzzle" z jednoho a půl miliónu kousků. Poprvé byla nová Jantarová komnata předvedena veřejnosti v roce 2001 a definitivně by měla být dokončena v příštím roce při příležitosti 300.výročí založení St.Peterburgu.