Bezpečnost při činnosti s dětmi III

V dnešní třetí lekci se budeme zabývat bezpečnosti při práci s nejrůznějším nářadím.

     Bezpečnost práce při práci s nářadím

     Na výletech se děti setkají s nejrůznějším nářadím, od nejjednoduššího, jakým je nůž až po náročnější jako je pilka, sekyrka, kladivo, lihový vařič apod.

     Nůž je jedním z nejobvyklejších nástrojů v dětských rukou. Je tedy potřeba, aby děti velice dobře věděly, jak s ním mají zacházet a co s ním nemají dělat.Důležitý je zde zejména výběr vhodného nože. Zejména pro menší děti jsou vhodné nože zavírací. Teprve starší a zkušenější děti, které jsou již v oddílu delší dobu a vědí, jak mají s nožem zacházet, mohou mít nůž dýkového typu, ale vždy jej pochopitelně musí přenášet v pouzdru.

     S nožem řežeme vždy od sebe a nikdy ne proti někomu. Při řezání nožem vždy buď stojíme nebo sedíme. Nikdy neřežeme nožem při chůzi! Nůž má být ostrý. Je velice mylná domněnka, že když bude mít dítě tupý nůž, že se nepořeže. I ten nejtupější nůž je vždycky dost ostrý na to, aby se s ním člověk pořezal. Čím je ale tupějším, tím je pravděpodobnost pořezání větší. Nůž, s kterým pracujeme tedy musí být vždy ostrý.

     Co s nožem nikdy neděláme?
     - nůž nikdy nezabodáváme do země
     - nůž nikdy nenecháváme ležet volně na zemi a to ani otevřený ani zavřený
     - nůž nikdy nedáváme do ohně
     - nikdy nestrkáme nůž do úst
     - nikdy s nožem neřežeme za chůze
     - nikdy ani z legrace s nožem na nikoho nemíříme a už vůbec nikdy se na nikoho s nožem nerozpřahujeme
     - nožem nikdy nebodáme do živého stromu
     - nožem nikdy neházíme

     S nožem pracujeme vždy s rozmyslem a opatrně, udržujeme ho čistý a suchý, aby nám zbytečně nerezavěl. Pamatujme na to, že nůž není hračka!

     Práce se sekyrkou je rovněž zodpovědnou prací a děti by se sekyrkou měly pracovat pod dohledem vedoucího. Sekyrka musí být v dobrém stavu. Topůrko nesmí být seschlé a vypadávat. Při štípání dříví je třeba sekyrku opatrně zasekávat a štípat dříví tak, aby zbytečně neodletovalo daleko od špalku. Přesekáváme-li větévku, je třeba, aby v místě, kde ji sekáme, ležela na špalku, protože jinak zbytečně odlétne daleko a může někoho zranit. Dříví štípneme vždy pouze na dřevěném špalku, nikdy ne na zemi a už vůbec ne na kameni nebo jiné pevné podložce. Sekeru nikdy nezasekáváme do země. Po práci ji vždy uklidíme, nikdy ji nenecháváme volně ležet v trávě. Musíme si uvědomit, že zůstane-li zapomenuta v trávě, může se o ní někdo poranit a bude-li tam přes noc, bude v rose rezavět. Při štípání musíme mít kolem sebe dostatečný prostor, abychom nezranili kamaráda, který třeba stojí za námi.

     Osekáváme-li větve poraženého stromu, stojíme vždy oběma nohama na druhé straně kmene, než z které osekáváme větve. Protože máme mezi sekerou a nohama kmen, nemůžeme se seknout do nohy. Sekeru není vhodné používat jako kladivo.

     Při práci s kladivem je nutno dávat pozor na prsty. U většího kladiva je rovněž důležité, aby nebylo seschlé topůrko. Kdyby vylétlo, mohlo by někoho poranit.

     Pilka je další nebezpečný nástroj. Musíme děti poučit, jak s ní mají pracovat. S malou pilkou řeže jeden, s rámovou pilou řežou vždy dva, přičemž každý pracuje při záběru, kdy tahá pilu k sobě. Druhý v tu chvíli pilu jen přidržuje a rukou ji jen vede. Dřevo, které řežeme přidržujeme v bezpečné vzdálenosti od řezu. Při řezání dbáme na to, aby se nám dřevo "nesvíralo". Rovněž pilu je nutno vždy po práci uklidit, aby venku nerezivěla nebo aby se o ni někdo v trávě neporanil.

     Zvláštní bezpečnostní předpisy platí pro práci s lihovým vařičem. S lihovým vařičem by měly pracovat pouze ty děti, které umí zacházet s ohněm. Oheň lihového vařiče je oproti klasickému ohni záludnější, protože je v některých okamžicích jakoby neviditelný. První zásadou je, že děti smějí obsluhovat pouze lihové vařiče na pevný líh. Musí vědět, že tyto vařiče se smí zapálit pouze na nehořlavé podložce.

     Při používání vařiče na tekutý líh, který smí používat např. vedoucí, je nutno dbát několika zásad. Zaprvé nikdy nedoléváme líh do hořícího vařiče, ale ani ne do rozpáleného vařiče, který před chvílí vyhořel. Vařič je nutno nechat vystydnout. Láhev s lihem musíme skladovat na bezpečném místě a nesmíme ji nechávat na slunci. Oheň se nechává buď vyhořet a nebo se po použití zadusí víčkem vařiče.

     Děti by měly také vědět jak se mají chovat u ohně. V žádném případě nesmíme dětem dovolit strkat do ohně klacky a těmi pak šermovat. Žhavé uhlíky by mohly někomu vypálit oči. Rovněž nebezpečné je, když si děti chtějí tavit v ohni smůlu. Hořící smůla vylitá na ruce může způsobit velmi nebezpečné popáleniny.

     Děti nesmějí oheň rozdělávat bez dohledu dospělé osoby, tj. vedoucího. Oheň rozděláváme pouze na bezpečných místech a vždy musí být poblíž voda, kterou ho můžeme uhasit. Oheň nikdy nerozděláváme v lese ani v jeho blízkosti, dále nikdy pod stromem. Pozor také musíme dát na rašelinový podklad, protože rašelina výborně hoří. Dříví, které přikládáme na oheň musí být v bezpečné vzdálenosti od ohniště, aby nám od něj nechytlo.

     Pokud rozděláváme oheň a není na tomto místě stálé ohniště, platí ta zásada, že by po našem odchodu neměl nikdo poznat, že zde oheň byl. Proto vyhloubíme nejprve drny, které dáme stranou a ohniště potom obložíme kameny. Pozor, nejsou vhodné kameny z potoka, které nesmí do ohně přijít, protože by se v ohni roztrhly. Po likvidaci ohniště kameny opět uklidíme a místo přikryjeme drny.

     Oheň nerozděláváme v blízkosti stanů,které jsou velice hořlavé. Rovněž dáváme pozor na vlasy, které také rychle hoří. K ohni není vhodný oděv z umělé hmoty, který se snadno propálí, dopadne-li na něj jiskra. Nikdy nedovolíme dětem skákat přes oheň!