Mstitelé - 14. kapitola

Školní rok začal. Martin se chtěl kamarádit s novým žákem Michalem, ale ten se nakonec začal frajeřit. Místo toho se Michal s Martinem dvakrát popral. Arthur s Gustou frajeřili zase pro změnu na Slávka, ale i na Ivana. Když se Martin Slávka zastal a došlo ke rvačce. Události měly dramatický spád. Jak se k tomu zachoval Michal?

     Třídní nechala sedět Arthura s Gustou v jedné lavici, přestože jí to asi jejich bývalá třídní nedoporučila. Michal seděl sám. Po dvou dnech ale třídní přesadila Gustu k Michalovi, Michal se ale s Gustou nijak moc neskamarádil. Spíš si rozuměl s holkami. Ty vycítily, že k nim bude slušný, a začaly ho obdivovat. Michal se choval přátelsky k holkám i klukům, zatím co Arthur s Gustou měli sklony k frajeření. Zkoušeli to na Slávka, který se dost bojí. Je to takový hodně zakřiknutý kluk, který je dost stydlivý a těžko se s někým skamarádí. Je to spíš samotář. Já jsem se s ním párkrát bavil a zjistil jsem, že je i chytřejší, než jsem myslel. Učí se průměrně, má dvojky a trojky, mnohdy ale má myslím na víc, jenže neumí svoje vědomosti prodat. Je stydlivý a tak se skoro vůbec nehlásí. Písemky má ale dobré, u ústního zkoušení je to slabší. Pokud se některého učitele bojí, má u něj i horší známky. Ze zeměpisu má například jedničku, od třídní z matematiky má taky jedničky a dvojky. Horší to je s tělocvikem, na ten moc šikovný není. Do jakýchkoliv konfliktů holek a kluků se nezapojuje. Jako by ani nebyl kluk. Prostě se neumí prát a je velký dobrák, který neumí věci řešit jinak než smírně. U nás ve třídě na něj většinou nikdo nefrajeří, protože by to byla srabárna. Zkoušeli to sice Pepík s Jardou, ale nechali toho, protože se Slávka vždycky zastalo hned několik kluků. Pepík toho nechal, Jarda se přeorientoval spíš na Ivana. Toho nemáme moc rádi, protože žaluje. Ivan se ale aspoň trochu umí bránit, i když se taky prát neumí. Jeho obranou je zase žalování. Na mě párkrát taky žaloval a dostal ode mě. Já jsem ho ale nikdy nemlátil moc, takže radši nežaloval. Pochopil, že to byla spíš výstraha a bál se, že by dostal víc. Na kluky, kteří ho zmlátili hodně, žaloval a oni z toho měli průšvih. Někteří z nich ho sice potom ještě znova zmlátili, ale za to už dostali důtku a tak toho radši nechali. Ostatně Ivan na ně pak aspoň chvíli nežaloval.

     Se mnou se snažil Gusta spíš kamarádit, ale já o to, obdobně jako Michal, nestál. Gusta by mě akorát zatahoval do svých lumpáren a to nepotřebuju. Vypadalo to, že se skamarádím s Michalem. Ten se ale zatím točil jenom kolem holek, hlavně kolem Katky. Při hodinách dělal různé neškodné lumpárny a holky ho obdivovaly. Povedlo se mu houbou porazit vázu s kytkami na učitelském stolku. Naštěstí tam nebylo moc vody a váza se nerozbila. Přišla akorát třídní, která u nás zrovna suplovala. Nikdo se nepřiznal, Ivan to ochotně uklidil. Nevěděl, kdo houbu hodil, tak nemohl žalovat.

     Michal se nakonec šel přiznat, ale až když mu řekly holky. Nevěřil třídní, ale nechtěl před holkami vypadat jako srab. Třídní to Michalovi prominula. Byl to u ní jeho první přestupek a sám se přiznal.

      Michal se na mě začal frajeřit. Tím se šance na naše kamarádství rozplynula. Spíš bych čekal takovéhle chování od Gusty nebo Arthura. Začalo to ze začátku celkem nevinně. Ještě před touhle událostí jsem zval Michala, jestli by si se mnou nešel zahrát pinkponk. To bylo v době, kdy se ještě choval přátelsky a vypadalo to, že se skamarádíme. Michal slíbil, že si zahrajeme, ale pořád neměl čas.

      Do školy přivezly nové pinkponkové stoly a tělocvikář je nechal po dohodě s ředitelkou postavit na velké chodbě, takže jsme na ně mohli chodit hrát prakticky, kdy se nám zachtělo, pokud se na nich nehrálo něco organizovaného školou. Šli jsme sem hrát mezi odpolední školou. Michal hrál nejdřív s holkami a zase se vytahoval. Byla tam skoro celá naše třída. Holky to přestalo bavit a tak řekl Michal mě, abych si zahrál. Chvíli jsme pinkali a pak Michal navrhl, abysme si zahráli zápas. Souhlasil jsem. Michal vyhrál los a podání a začali jsme hrát.

     Michal teď hrál úplně jinak. Z jeho pěti podání jsem nevybral ani jedno. Začal kroutit míčky a hrál tak, aby mě zesměšnil. Vedl už 10:0. Kluci, ale i holky se smály, když jsem kazil jeho roztočené míčky. Pepík říkal, že to bude královský. Byl jsem naštvanej. Michal zase podával. Byl to vyšší, ale hodně roztočený míček. Tak jsem do něj bouchnul. Trochu jsem se ho naučil táhnout nahoru, jak jsem to viděl u Michala a před tím také u mého táty. Vyšlo mi to. Boční rotace se neprojevila naplno a byl z toho smeč, který sklouzl po hraně stolu. Bylo to 10:1. Pepík zase říkal, že jsem prasečkář. Někdo řekl, že to taky patří ke hře a pár kluků i holek tenhle můj míček ocenili. Gusta ale řekl, že to byla náhoda. Michal mi dal zbylé podání do bekhendu. Tři za sebou jsem mu nevrátil. Čtvrté jsem oběhl na forhend a zase jsem do něj bouchnul. Na stůl míček šel, ale Michal ho vrátil. Protože jsem stál vedle stolu, neměl jsem už šanci. Michal mi už další bod nepustil a vyhrál 21:1.

     Měnili jsme si strany. Gusta říkal, že říkal, že to byla náhoda, že už jsem si ani neškrtl. To, že jsem to Michalovi stejným způsobem vrátil ještě jednou, to neviděl. Michal teď frajeřil jiným způsobem. Zkoušel proti mě hrát levou rukou. Nebylo to tak kroucené, ale Michal umí smečovat z forhendu i levačkou. Podání jsem mu sice vybral, ale jak byly točené, jsem je nedokázal vrátit jinam, než do jeho forhendu. Michal vedl i levačkou. Z mých podání to bylo vyrovnané. Michal levačkou tolik neútočil. Ze svých podání ale hrozně frajeřil. Začal jsem mu je obíhat na forhend a útočit. Levačkou to vrátit nedokázal a přendal si pálku do pravé ruky. Hrál ale teď čínským držením. zase kroutil podání. Smeč mi ale nevrátil. Bylo to teď docela vyrovnané a já jsem stáhl Michalův náskok. Za stavu 15:15 začal hrát normálně.

     Arthur řekl, že je škoda, že si se mnou takhle hraje, že mě to měl dát s nulou. Při tom o mě prohlásil, že jsem salát. Michala to zaujalo a chtěl hrát ještě jeden set, jenže já nechtěl.

     "Bojíš se?", ptal se Michal.
     "Nebojím, ale už mě to nebaví", řekl jsem.
     "Bojí se, že to dostane s nulou", řekl Arthur.

     Nakonec jsem hrát šel, ale Michala jsem v tu chvíli nenáviděl. Začal jsem mu jeho podání obíhat na forhend a útočil jsem z nich. Jenže je vracel a já to nedoběhl. Nic jiného mě ale nezbývalo. Bekhendem bych to nevrátil a takhle jsem měl aspoň šanci, že to snad aspoň jednou nevrátí. Navíc to byly míčky, které i sklízely obdiv. Po nich mě ale čekal zase posměch za to, že mě Michal prohodil na úplně odkrytou část stolu. Bylo to 11:0. Pepík říkal, že je to královský set. Některý z kluků z jiné třídy řekl, že na královské sety se nehraje. V pravidlech neexistují. Michal s tím souhlasil a hráli jsme dál. Michal mi teď znemožnil moji taktiku a dával mi míčky do bekhendu a ještě tak točené, že když jsem je obíhal, šly se mnou, takže jsem je vůbec nezahrál. Párkrát mi dal Michal taky rychlé podání do forhendu, které jsme mu nevrátil, protože jsem stál moc vlevo. Jednadvacítka se neodvratně blížila a já stále neměl bod. Michal se frajeřil a ti co se koukali, ho obdivovali. Bylo to 20:0. Michal se na poslední podání moc nesoustředil a bylo lehčí. Byla to moje poslední šance. Oběhl jsem ho a zaútočil jsem. Pak jsem se hned vrhal vpravo. Michal mi to vrátil doleva, ale já nebyl zas tak rychlý a ještě jsem tam byl. Vrátil jsem to bekhendem. Byl to vyšší míček a tak z něj Michal smečoval. Šlo to přímo na mě a já to jenom reflexivně zblokoval. Míček jsem vrátil a Michal byl tak překvapený, že to nevybral. Bylo to 20:1 a já si oddechl. Ten bod měl pro mě obrovskou cenu. Tentokrát byl čistý bez prasete. Arthur a Gusta měli zase řeči, že to byla náhoda.

     Další podání dal Michal na jistotu a získal přímý bod. S nulou ale nevyhrál. Navrhoval odvetu, ale já odmítl. Zase měli někteří kluci řeči, že se bojím. Holky ale tentokrát už mlčely. Řekl jsem, že mě to už nebaví a odešel jsem. Řeči už mělo jenom pár kluků, na kterých mi nezáleželo.

     Michal ještě chtěl s někým hrát, ale nikdo nechtěl. Někdo řekl, že to umí Honza, že je lepší než já. Honza ale hrát nechtěl. Přemlouvali ho jako prve mě. Řekl, že se nebojí, že nemá proč, ale že ho nebaví hrát s Michalem, protože když já jsem si na něj uhrál jeden míček, tak on si víc jak dva neuhraje. Michal ho nakonec zlákal, že si budou jen tak pinkat a nebudou hrát zápas. Na to nakonec Honza pod tlakem ostatních a hlavně holek přistoupil.

     Michal hrál Honzovi do forhendu a tak si docela hezky zapinkali. Pár kluků postupně odešlo. Michal nakonec Honzu k zápasu přece jen přemluvil. Hrál na Honzu úplně jinak než na mě. Nedával prakticky vůbec točená podání a hrál Honzovi převážně do forhendu. Vyhrál 21:15 a 21:16. Když dohráli, tak tam už moc kluků nebylo. Pochopili, že Michal Honzu zesměšnit nechce a tak je to nebavilo.

     Když mi to Pavel vyprávěl, pochopil jsem, proč chtěl hrát Michal s Honzou. Tím chtěl dát větší důraz na to, jak jsem slabý. Taky o tom o přestávce ve škole mluvil. Honzovi to bylo nepříjemné, protože je můj kamarád. Řekl mi: "Vykašli se na něho. Proti mě nehrál naplno."

     Začal jsem Michala ignorovat. Brzo ho ty řeči přestaly bavit. Začal provokovat a frajeřit jinak. Hodil mi do pytlíku se svačinou křídu. Řekl jsem mu, aby se uklidnil. Chvíli jsme proti sobě stáli a skoro to už vypadalo na rvačku. Michal je sice o rok starší, ale já jsem si přesto proti němu věřil. Je stejně velký jako já a nevypadá na velkého rváče. Z rvačky ale sešlo, protože přišla učitelka.

     Podruhé mi Michal hodil do svačiny ohryzek od jablka. Řekl jsem mu, že je prase.
     "Cos to řekl?", zeptal se.
     "Jseš prase", zopakoval jsem mu.

     Strčil do mě. Oplatil jsem mu to a začali jsme se prát. Bleskově mě složil na zem. Malou chvíli jsem sice vzdoroval, ale během několika vteřin mě položil na lopatky. To jsem nečekal. Pral se sice čistě bez boxování, ale tímhle bleskurychlým vítězstvím si ještě zvýšil svoji popularitu.

     Další přestávku se zase vytahoval. Šel kolem mě a vrazil do mě. Myslel, že se ho budu bát.
     "Strkej si do sebe", řekl jsem mu.
     "Co jsi říkal?"
     "Že jseš frajírek", řekl jsem mu.
     "Chceš se prát?", zeptal se.
     "Tebe se bát nebudu", řekl jsem mu.
     "Odvolej toho frajírka", řekl výhružně.
     "Neodvolám!"

     Znova jsme se poprali. Mělo to úplně stejný průběh. Michal sklidil zase obdiv a já ho nenáviděl. Jak jsem se mohl chtít s tímhle klukem kamarádit

     Zbytek dne jsem už měl od Michala pokoj. Spíš asi čekal, že se ho budu bát, než že se s ním znova poperu. Já zase čekal, že tentokrát mě bude chtít zbít. Zase mě ale čistě složil a nedal mi jedinou ránu. Asi ale vycítil, že u holek by si tím moc nešplhl, kdyby mě zmlátil.

     Další den se frajeřil Gusta na Slávka. Ten se pochopitelně bál. Řekl jsem Gustovi, ať Slávka nechá. Řekl mi, ať se do toho nepletu, nebo že dopadnu jako včera s Michalem. Opakoval jsem mu, aby Slávka nechal. Dal mi facku. Vrátil jsem mu ji a začali jsme se prát. Na rozdíl od Michala do měl šel Gusta pěstmi. Pár ran jsem mu vrátil, jenže pak byla Gustova převaha veliká. Začala mi téct z nosu krev a spíše jsem se pasivně bránil. Dostal jsem několik kopanců do břicha. Stočil jsem se do klubíčka a chránil jsem si citlivější části těla. Gusta se snažil mě přetočit a chtěl mě tlouct hlavou o zem. K překvapení všech zasáhl Michal.

     "To už snad stačí, ne. To jseš takovej srab. Vždyť se už ani nebrání."

     Gustav do Michala strčil a řekl mu, aby se do toho nepletl. Znova mě kopl. Michal s ním praštil o zem, až přelétl lavici. Gusta toho měl dost. Michal sklidil obdiv a mě ošetřovaly holky. Katka mi dala mokrý studený kapesník, aby mi přestala téct krev z nosu. Bylo to po dlouhé době, co si mě zase všimla.

     Krev mi přestala téct. Vstal jsem s šel jsem se umýt k umyvadlu. Když jsem se vracel do lavice, šel jsem kolem Michala a řekl jsem mu:"Dík.". Nebýt něho, tak by mě Gusta pořádně zřídil. Honza nebyl zrovna ve třídě a nikdo jiný z kluků by nenašel odvahu mi pomoct.

      Další přestávku za mnou Michal přišel. Řekl mi, že jsem dobrej, že jsem se Slávka zastal a že jsem se Gusty nebál.
     "Já se nebojím a ani se nikdy bát nebudu, ani Gusty ani tebe", řekl jsem mu. Byl jsem sice Michalovi vděčný za to, že mi pomohl s Gustou, ale to co mi udělal před tím, mu jen tak nezapomenu. Na moji narážku ale reagoval mírně.
     "Promiň", řekl.
     Chvíli jsme se na sebe mlčky dívali. Pohledem uhnul on.
     "Jseš správnej kluk. Mrzí mě, že jsem tě tak zesměšnil. Promiň.", řekl. Chvíli ještě čekal. Mlčel jsem a tak odešel. Jeho omluva byla upřímná, to jsem poznal. Nemínil jsem dělat drahoty, ale potřeboval jsem trochu času. Další přestávku jsem za ním šel a řekl jsem mu, že tu jeho omluvu přijímám. Usmáli jsme se na sebe.

     Michal na mě počkal před školou. Šli jsme spolu domů. O samotě jsme si toho řekli víc. Řekl jsem mu, že jsem ocenil, že se se mnou pral slušně a neprásknul se mnou jako s Gustou. Usmál se a řekl, že takový srab zase není.

     "Gusta si začal sám, kdežto ty obě rvačky s tebou jsem vyprovokoval já. Navíc od Gusty to byla šílená srabárna."

     Michal se takhle ostře normálně nepere, jenom když má hrozný vztek. Řekl mi ale, že já se taky neperu špatně. Michal ale chodil asi dva roky na džudo. I pinkponk hrál dřív závodně. Pak měl ale úraz a byl půl roku v nemocnici. Kvůli tomu taky opakoval třídu. Nepropadl, jak se o něm říká, ale opakoval po dohodě učitelů s rodičema. Neměl tedy pětky, ale nebyl ve všech předmětech klasifikovaný.

     Já těm řečem stejně moc nevěřil, protože Michal se učí poměrně dobře. Tohle Michalovo vysvětlení bylo věrohodné.

     Michal mi řekl, že si myslí, že mě třídní přece jenom protěžuje. To byl jeden z důvodů, proč se na mě začal frajeřit. Taky se chtěl vytáhnout před holkami. Katka mu totiž řekla, když shodil tu vázu, že se má přiznat. Při tom mu dala za příklad mě a tak Michal i trochu žárlil. To byl okamžik, kdy se rozhodl, že mě zesměšní a ustoupil od záměru se se mnou skamarádit. Ocenil, že jsem s ním šel do té druhé rvačky, že jsem se nebál.

     Řekl jsem mu, že až pozná pořádně naší třídní, tak pozná, že mě neprotěžuje. Vysvětlil jsem mu, proč v jejích hodinách nezlobím. Pochopil to a řekl, že mi věří. On takovouhle třídní neměl. Na něj si naopak třídní zasedla. Pak mě smůlu, popral se s jedním klukem a ten si při tom rozbil hlavu. Michal měl už nějaké drobné průšvihy a tak mu dali trojku z chování. Jeho třídní pak navrhla, aby ho přeřadili na jinou školu. Při tom Michal byl v té rvačce v právu, protože bránil slabšího kluka, který ale utekl a tak to Michalovi nikdo nedosvědčil.

     Než jsme se rozešli, tak jsme byli kamarádi. Pak jsem hrál s Michalem pinkponk, i když se mi nejdřív moc nechtělo. Michal mě toho ale dost naučil. Pak mě taky naučil pár hmatů. Bylo nám jasné, že Gusta to na mě bude zkoušet, ale netroufne si před Michalem. Já se ale nemohl skrývat za Michala, protože bych vypadal jako srab. Tak mě Michal naučil pár hmatů. Dohodli jsme se, že by do případné rvačky zasáhl jen v nutném případě, kdybych se už nebránil a tím se vlastně vzdal a Gusta mě nenechal.