Děti a politika

Děti a politika, to má souvislost. I když není na první pohled patrná, přítomna je. Pojďme se podívat hlouběji do souvislostí.

    Děti se většinou o politiku příliš nezajímají, i když výjimky existují. Pokud děti nějaké politické názory mají, pak jsou to většinou názory rodičů či jiných osob, které považují za své vzory. Jak se ale přesvědčuji, o samotné politice většinou nemají ponětí vůbec a tak u dost velké části je rozpor mezi skutky a tím co říkají.

     Bohužel názory dosti dětí, aniž by si to samy uvědomovaly, jsou velice blízké myšlenkám komunismu. Je to možná tak trochu zakořeněné v našem národě, který v tom tolik let žil. Tehdejší heslo „Kdo nekrade, okrádá rodinu“ se ještě v mnoha směrech aplikuje. Vždyť kdo si aspoň občas za peníze svého zaměstnavatele nezatelefonuje, či v pracovní době nezasurfuje na Internetu nebo na podnikové kopírce neokopíruje soukromé věci? Děti, pokud to vidí u svých rodičů, to většinou berou jako naprostou samozřejmost.

     Jako stejnou samozřejmost by děti rády viděly, aby jejich rodiče nosily domů stejné příjmy, jako mají zaměstnanci prosperujících západních firem. Jenže ona platí jedna zásada, nelze socialisticky pracovat a kapitalisticky žít.

     Setkal jsme se s názorem dětí, které si kopírují programy, hry či písničky a zdůvodňují to tím, že když na to jako děti nemají peníze, že je to v pořádku. Vidíte v tom tu podobnost s komunistickým „Každému podle jeho potřeb“? Všichni ale víme, jak by to u nás dopadlo. Každý by si chodil brát, aby se bavil, ale do práce by se nehrnul nikdo. Proč taky, když by měl všechno i bez práce a ta byla dobrovolná. Kolik znáte ve svém okolí lidí, kterým je práce vrozenou potřebou a nemohli by bez ni být?

     Mám-li se vrátit k dětem, tak ty dnešní děti jsou výrazně pohodlnější než dřívější, proto by toto u nich platilo dvojnásob. Většina z nich je zvyklá mít od rodičů vše co potřebuje. Sami se o něco přičinit? Proč? To ostatně vidíte i ve většině soutěžích, které mají minimální účast dětí, zejména vyžadují-li nějaké větší úsilí, protože proč by se děti namáhaly, když tu věc, kterou mohou vyhrát, mohou získat od rodičů prostě jen tak za nic. Dítě prostě bere a je mu jedno, odkud se to bere. No nebyl by pro ně komunismus v tomto směru rájem? Nebýt předsudků z rodiny, kde jejich rodiče komunismus kritizují a vzpomínají na něj ve zlém, …. Radši ani nedomyslet. Jenže, co až za pár let vliv těchto předsudků pomine, děti se vymaní z vlivu rodičů?

     Kdo vlastně byl nositelem komunistických myšlenek u nás? Rozhodně to nebyli starší lidé, ale mladá generace. Nezopakuje se to zase za deset či dvacet let, až dnešní pohodlné děti dorostou a budou mít volební právo? Vždyť už teď volební preference komunistů astronomicky narůstají.

     Pokud by děti volily komunisty, tak sice získají zahálčivý život, ale ztratí svobodu. To je argument. Jenže ono to tak být nemusí. Vždyť aktivní, dostatečně režimu loajální komunisté, se do ciziny dostali, měli bony, aby si mohli nakoupit kvalitní zboží v tuzexu a měli další výhody. Takže jim se rozhodně špatně nežilo.

     Nezačalo to tehdy taky nějak takto podobně?

     Převzato z magazínu Můj kontakt.