Prima A jsou prima lidi - 3. část

Pár odvážlivců z primy se vydalo po stopě únosců. Před týdnem našli auto, která má patrně s únosem něco společného. Jak bude jejich pátrání pokračovat?

     Neznámá žena a neznámý muž ještě chvíli debatovali o rozbitém skle, ale pak se otočili a odešli zpátky k domu.

     ,,Pojďte, musíme se dostat do toho domu," zašeptala Anna. ,,Aneta tam někde musí být."

     Děti se přiblížily k domu.

     ,,Rozdělíme se," rozhodl Alex. ,,Tibe, jdi s Jirkou do druhého patra. Prohledejte všechny skříně a pokoje. Hlavně ať vás nikdo nevidí! Robin a Tomáš půjdou do prvního patra. File, ty vezmeš Wendy, Kristýnu a Jacka a prohlídněte přízemí. Tam bude asi nejvíc lidí, tak dejte bacha. A já s Annou si vezmeme na starost půdu."

     ,,No nazdar," zabručel Tomáš. Nedokázal si představit, jak bude prohledávat neznámý dům a shánět Anetu. A už vůbec si nedokázal představit, že ho při tom nikdo nespatří!

     ,,Zkusíme proklouznout dovnitř hlavním vchodem, nebo půjdem oknem?" zeptal se Tib.

     ,,Radši oknem," zaváhal Alex. ,,Bude to bezpečnější. Ale nejdřív musíme najít nějaký otevřený."

     Filip našel v zadní části domu otevřené okno. Místnost za ním byla prázdná.

     ,,Prima, File," zaradoval se Alex. ,,Opatrně vlezte dovnitř, lidi."

     Za chvíli už všichni včetně Jacka stáli v místnosti.

     ,,Tak víte, co máte dělat?" zeptal se naposledy Alex. ,,Nikdo vás nesmí vidět! Až najdete Anetu…"

     ,,Nemáme čím zavolat pomoc," uvědomila si najednou Kristýna. ,,Já svůj mobil nechala ve třídě!"

     ,,My jsme ale pitomci!" zaúpěl Tomáš. ,,Vůbec nemáme promyšleno, co budem dělat, jestli Anetu najdem!"

     ,,Jen klid, já mám mobil," ozval se Robinův ulehčený hlas. Všichni si oddechli.

     ,,Takže kdo objeví Anetu, musí najít Robina, aby zavolal policii," řekla Anna. A děti se napjatě rozešly.

     ,,To je dobrodružství!" zašeptala Wendy. Vždycky o napínavých dobrodružstvích jen četla a teď se najednou z ničeho nic plíží neznámým domem a hledá unesenou spolužačku! Připadalo jí to mnohem mnohem napínavější než všechny dobrodružné knížky dohromady.

     Děti zažívaly opravdu napínavé chvilky.

     Wendy, Filip, Kristýna a Jack nejdřív prozkoumali místnost vedle té, jejímž oknem se dostali dovnitř. Bylo tam ale jenom samé harampádí a starý nábytek. Vyšli tedy na chodbu, aby mohli prohlédnout další pokoj.

     Vtom Jack zavrčel.

     ,,Zpátky!" zašeptal Filip a zacouval s Jackem nazpátek. Jenže Kristýna a Wendy už byly daleko. Rychle se rozeběhly chodbou a doufaly, že se jim podaří zmizet v nějaké místnosti dřív, než je spatří ten, na koho Jack vrčel.

     ,,Tam!" špitla Wendy a ukázala na dveře na stejné straně chodby. Trhla dveřmi a spatřila stůl, před ním křeslo a v něm nějakého muže, který k nim však byl otočen zády.

     ,,Jééé!" vyrazila jenom Kristýna, otočila se a prchala na druhou stranu. Wendy za ní. Vpadly do jakýchsi malých dvířek, zřejmě od komory. Wendy rychle přirazila dveře a opřela se o ně.

     ,,Fuj!!!" vydechla. ,,To bylo drsný. Snad nás neviděl. Kristýno? Kde seš?"

     ,,Tady! Je tu děsná tma. Vlezly jsme asi do nějaký komory bez oken. Není tu někde vypínač?"

     ,,Možná," řekla Wendy a ohmatávala stěnu u dveří. Najednou do něčeho loktem vrazila a to se s třískotem zřítilo k zemi.

     ,,Co to je?" vyděsila se Kristýna. ,,Rozsviť!"

     ,,A čím?" Wendy byla taky pořádně vyděšená. Bála se otevřít dveře. Někdo by je mohl vidět. A kdoví, jestli někdo nezaslechl ten třískot! Sehnula a hledala po zemi, co to vlastně shodila. Nahmátla nějaké dřevěné prkno a usoudila, že asi vrazila do poličky. Pak vzala do ruky jakýsi tvrdý váleček, který se na jednom konci rozšiřoval.

     ,,Týjo!" vydechla nadšeně a najednou se místností rozlilo utěšující žluté světlo.

     ,,No teda! Na tý poličce byla baterka! Jaký štěstí!" vykřikla tiše Kristýna a ulehčeně si oddechla. Pohlédla dolů.

     Vzápětí se znovu vyděsila. Světlo baterky dopadlo na podlahu, která se o metr dál změnila v prudké schody.

     ,,Týjo! Kdybychom šly ještě kousek dál, mohly jsme slítnout dolů!" vydechla Wendy. ,,To jsou schody do sklepa!"

     ,,Proto tu maj ty baterky," dovtípila se Kristýna. ,,Asi dole nemaj elektrickej proud. Zavoláme Filipa."

     Přitiskla ucho na dveře a poslouchala. Nikde žádný podezřelý zvuk. ,,Jdem!!!" zavelela a trhla dveřmi.

     Vzápětí narazila do nějakého muže!

     ,,Nééé!!!" zaječela Wendy a snažila se prosmýknout ven. Nepovedlo se. Chlap jí chytl za bundu a Kristýnu taky. Zatlačil je zpátky do komory a zabouchl dveře.

     ,,Co tady děláte?!" rozkřičel se na ně. ,,Kdo vás sem poslal? Co víte?"

     ,,My… ehm, no…" koktala Kristýna.

      ,,Máme důvod si myslet, že tu vězníte naši spolužačku!" vykřikla Wendy a sama byla překvapená, jak odvážně a nezastrašitelně to zní.

     ,,Kdo vám to nakukal?" zašklebil se muž. ,,Je mi líto, ale nikdo tu není. Ale vy jste sem vtrhly jako zlodějky! Za to si zasloužíte vězení! Zavřu vás tady a zavolám policii!"

     V dívkách hrklo. Policii? Je možné, že se přece jenom mýlili? Že tu Aneta není?

     Neměly čas se zeptat. Chlap sebral Wendy baterku a táhl dívky do sklepa. Byly překvapené, jak rozlehlé bludiště podzemí zámečku tvoří. Když se chlap konečně zastavil před dřevěnými dveřmi, neměly ponětí, kudy se tam dostaly. Muž je zavřel v místnosti. Byly na tom teď stejně jako Aneta.

     ,,Moh nám tu nechat tu baterku," poznamenala mrzutě Wendy po chvíli mlčení. Stála v úplné tmě a nevěděla, jestli může udělat krok stranou. Mohla by tam být přece nějaká studna nebo něco podobného.

      ,,Myslíš, že na nás fakticky zavolá policajty?" ozvala se Kristýna. ,,To by byl pěknej průšvih."

     ,,Určitě blafoval," uvažovala Wendy. ,,To by nás tu přece nezavíral. Horší je, že jsme na tom v podstatě stejně jako Aneta. A ani Fil neví, že jsme zmizely v tý komoře!"

     Filip to sice nevěděl, zato Jack jo.

     Jakmile chlap zabouchl dveře do komory, okamžitě vystartoval, až Filipa málem porazil.

     ,,Jacku! Ty pitomče! Prozradíš nás! Jacku! Pojď sem! Jacku!" šeptal zoufale Filip a plížil se za psem.

     Jack se zastavil před dveřmi do komory a pokoušel se je otevřít packou. Přitom zuřivě vrčel jako malá bouřka. 

     ,,JACKU!!!" vykřikl tlumeně Filip a popadl psa za obojek.

     Ten chlap přece za dveřmi ještě je!

     Nebo snad ne?

     Filip vůbec nevěděl, co by měl udělat. Mohl by za tím chlapem vyrazit, ale s největší pravděpodobností by ho nepřemohl. Potřeboval by posilu…

     No jasně!

     Musí přivést ostatní!!!

     To je jediná možnost!!!

     Ani si svůj plán pořádně nepromyslel a už pelášil po schodech s Jackem v patách takovou rychlostí, že ztratil kšiltovku. Ale nechal ji ležet. Měl příliš na spěch, než aby se mohl zaobírat takovými maličkostmi. Vždyť teď šlo nejen o Anetu, ale i o Wendy a Kristýnu!

      Naštěstí nikoho nepotkal. Až v druhém patře se srazil s Tibem a Jirkou. Ti se k smrti vyděsili.

     ,,Co blázníš, člověče," utrhl se na Filipa Jirka. ,,Málem jsem dostal infarkt!"

      ,,Co? Našli jste Anetu?" ptal se zvědavě Tib.

      ,,Ne - ten chlap chytil Wendy a Kristýnu!" chrlil ze sebe Filip. ,,Tak jdu pro pomoc a …"

      ,,No nazdar! Začíná jít pěkně do tuhýho!" vydechl Tib. ,,Ve škole to vypadalo jenom jako dobrodružství."

      ,,Tohle je velký dobrodružství, Tibe, víš?" pohlédl na něj Jirka. ,,Jdeme za Alexem. Ten určitě něco vymyslí."

      Alex a Anna prohlédli celé podkroví, ale žádnou stopu po Anetě nenašli. Jednou se málem srazili s nějakou ženou, ale na poslední chvíli se ukryli do nejbližšího pokoje. Teď už neměli co prohledávat a rozhodli se, že sejdou dolů podívat se, jak si vedou ostatní. Na schodech spatřili rozčilené kluky a psa Jacka.

     ,,Co se děje, lidi?" ptala se Anna. ,,Našli jste Anetu?"

     ,,Ne, přišli jsme o Wendy a Kristýnu!" vyhrkl Filip. ,,Nějakej chlap je chytil!"

     ,,A kde jsou, File?" zjišťoval Alex.

      ,,Nevím, podle Jacka asi v nějaký komoře v přízemí," pokrčil rameny Filip.

     ,,Jdeme tam!" řekl Alex. ,,Kde je Robin? Měli bychom zavolat policii. Jestli jste si nevšimli, tak jde do tuhýho."

     ,,Kluci jsou asi v prvním patře, neviděl jsem je, když jsem běžel nahoru," řekl Filip.

      Seběhli do prvního patra, kde podle domluvy měli být Tomáš a Robin. Našli je hned v první místnosti u schodů.

     ,,Týjo! To jste vy, lidi! A my mysleli, že nás honí nějakej terorista!" přivítal Robin kamarády zpoza stolu.

     ,,Jo, dvakrát jsme se málem srazili s obyvateli tohohle baráku," přidal se Tomáš. ,,Hrozný! Jednou…"

      ,,Tome, naskytl se neočekávaný průšvih," přerušil ho Alex. ,,Filip se za náma přihnal, že Wendy a Kristýnu uvěznil nějakej chlap. To znamená, že se tu opravdu děje něco nekalýho. V prvý řadě musíme zavolat policii."

      ,,Fajn," souhlasil Robin, i když mu bylo trochu líto, že tohle dobrodružství nemůžou dořešit na vlastní pěst. Vytáhl mobil. ,,Radši toho tam moc vysvětlovat nebudu. Hlavně ať rychle přijedou!" umiňoval si, když mačkal 158.

      K jeho překvapení ho policista u telefonu okamžitě pochopil a slíbil, že tam někoho pošle.

     ,,NE!!!" vykřikl Filip. ,,Já nedokážu zdrhnout a nechat tu holky! Musíme je zachránit! Klidně půjdu sám!"

     ,,Já jdu s tebou," přidal se Jirka a v očích se mu zračilo odhodlání.

     ,,My jdem taky!" vykřikli ostatní jako jeden muž a bylo rozhodnuto.