,,Týjo! Za bílýho dne! A ještě ve škole!" vydechla vzrušeně Anna a zapomněla na rozbité okno auta.

     ,,Vždyť teď se vyučuje a u tý dílny nikdo nebyl! Aneta si tam šla prej vyzvednout něco, co tam včera při pracovních činnostech zapomněla," prohlásil Robin. ,,Říkala to Jana. Když se Aneta dlouho nevracela, šla se za ní podívat a viděla, jak jí táhnou dva chlapi! A tak zdrhla do ředitelny!"

     ,,Počkej! Kdy se to stalo?" zajímal se Alex. Vždyť před chvílí přece s Annou seděli na lavičce skoro naproti oknům dílny!

     ,,Před chvilkou," hlásil Robin. ,,Šel tam školník a pár učitelů. A ředitel zavolal policajty!" A už běžel zase dál.

     Vtom se otevřely dveře ředitelny a na chodbu vyšla brečící Jana a za ní Wendy a Kristýna, předsedkyně primy A.

     ,,Alexi! Anno! Slyšeli jste to taky? Někdo unes Anetu!" křičela Wendy.

     ,,Jasně! Říkal to Robin. Prej přijede policie," řekla Anna. ,,Kam jdete? Neodpadá nám náhodou odpoledka?"

     ,,Ne," zavrtěla hlavou Kristýna. ,,Jdeme už do naší třídy. Skoro všichni ostatní jsou tam taky."

     Ve třídě všichni vzrušeně debatovali o žhavé novince.

     ,,Tý brďo! Někdo unes Anetu! To je teda drsný!" prohlásil Dominik.

     ,,To udělal docela bohulibej skutek," poznamenal Tomáš, který Anetu pro její nafoukanost taky neměl rád.

     ,,Hele, Jana!" vykřikl někdo, když Anna, Alex, Jana, Wendy a Kristýna vstoupili do třídy. ,,Tak co se stalo?"

     Jana rázem přestala brečet a nadšeně a trochu přibarveně vypravovala, co zažila. Děti ji obklopily. Jana byla v sedmém nebi, že je tak důležitá.

     Alex a Anna na sebe pohlédli. V tu chvíli jim bylo úplně jedno, že je Aneta pomlouvala. Byla v nebezpečí. Teď jim i ta záležitost s rozbitým oknem připadala malicherná.

     ,,POČKEJTE! ZTIŠTE SE!" vykřikl Alex a vyskočil na první lavici. ,,My tu pořád debatujem a Aneta se někde zatím třese strachy!"

     ,,Myslete na to, že je to naše spolužačka!" přidala se Anna. ,,Je jedno, jak nám nadávala a pomlouvala nás, zkuste přemýšlet, jak jí teď asi je! Teď určitě nemá náladu nám nadávat!"

     ,,Je to zkrátka naše spolužačka!" vykřikl Alex a odhodlaným pohledem pohlédl na třídu. ,,A my jí můžeme - ne, přímo MUSÍME zachránit!"

     ,,JÓÓÓÓÓÓ!!!" křičeli souhlasně skoro všichni primáni a někteří přidali ještě nějaká bojovná hesla.

     ,,Chcete teda vypátrat Anetu?" zeptal se Alex vyzývavě. Děti to zvážily a někteří změnili názor.

     ,,Tak fajn," řekl Alex. ,,Nemusíte všichni. Proto se ptám: Kdo do toho jde s námi?"

     Přihlásil se Jirka, Wendy, Tomáš, Filip, Robin, Tibor, Kristýna a samozřejmě Anna.

     ,,Tak fajn," přikývl Alex. ,,Jirko, Anni, Wendy, Tomáši, File, Robine, Tibe a Kristýno - pokusíme se zachránit Anetu! Vy ostatní si tu odpoledku hezky užijte!"

      ,,Jano, nepamatuješ si náhodou, kam Anetu ti chlapi táhli?" zeptala se ještě Wendy, které Alexův nápad připadal úžasný.

     ,,Já nevím," přiznala Jana. ,,Hned, jak jsem to viděla, zdrhala jsem do ředitelny. Ale bylo to před dílnou."

     ,,Jdeme tam!" zavelel Alex. ,,Jakákoli stopa je důležitá."

     Wendy za chvilku Jacka opravdu přivedla do dílny.

     ,,Jacku, hledej!" zavelela a dala mu čichnout Anetiny bundy, která po ní zbyla v šatně.

     Jack byl opravdu dobrý stopař. Okamžitě poznal, co se po něm chce a přitiskl čumák k zemi. Neomylně veden svým čichem prošel napříč dílnou a skončil u okna.

     ,,Vždyť to okno je otevřený!" vydechl Filip. ,,Museli vylízt ven oknem!"

     ,,A kam šli teď?" zeptala se Kristýna, když viděla, že Jack krouží pořád dokola. Zřejmě ztratil stopu.

     ,,Nemohli jí jen tak vytáhnout na ulici," mínila Anna. ,,To by je každej viděl. Museli…"

     Anna a Alex na sebe najednou pohlédli rozzářenýma modrýma očima. Oba dva si mysleli totéž.

     ,,Týjo! Anni! To auto, co jsem mu rozbil zadní sklo, je pryč," vydechl překvapeně Alex.

     ,,Alexi…" nemohla tomu uvěřit Anna. ,,Víš, co jsi udělal…? Tys… označil auto únosců! Jiný fáro tu přece nechybí! A krom toho stálo kousek od okna dílny! Teda! Teď stačí už jenom obtelefonovat opravny aut, jestli k nim nepřijel někdo s rozbitým zadním sklem!"

     ,,Černej Superb a SPZ BEE 28 45," řekl Alex.

     ,,Superb? To supernový auto? A černej… no týjo!" vydechl a oči se mu rozzářily stejně jako před chvíli Alexovi a Anně, jen byly hnědé.

      ,,Co je? Já vím, že je to nová škodovka, ale takovej zázrak to zase není," prohlásil Tomáš.

     ,,Ty to nechápeš!" vykřikl Robin s nepřítomným pohledem. ,,Těchhle aut ještě zrovna moc nejezdí. V našem městě jsou tři Superby. Vím, kde. Jeden, modrej, má podnikatel v sousední ulici, vínovej parkuje na náměstí před květinářstvím a černej… černýho jsem viděl u toho velkýho starýho zámečku na kopci nad stadionem u hřbitova!"

     ,,A co SPZ?" ptal se nedočkavě Jirka.

      ,,Neblázněte, nemůžem přece zdrhnout z vyučování," připomněla jim rozumně Wendy.

     ,,Vždyť je to jedno!" vykřikl Tomáš. ,,Stejně přijedou policajti a všechno se bude točit kolem nich a svědkyně Jany. Do naší třídy určitě nikdo ani nepáchne, leda aby vyzved Janu. A pak," dodal významně, ,,každá minuta drahá."

     Většina ostatních souhlasila s Tomášem. Když vycházeli na ulici a dolehl k jejich uším vřískot policejní houkačky, na okamžik zaváhali. ,,Co to proboha děláme? Jak omluvíme zameškanou odpoledku? Z tohohle kouká průšvih jak Brno!" Ale když si vzpomněli na Anetu, možná zamčenou někde v komoře, zmocnilo se jich odhodlání.

     Nezaslouží si být uvězněná!

     Zámeček u hřbitova vypadal zpustle. Byl obehnán vysokou kamennou zdí, porostlou břečťanem. Jediný vstup tvořila velká železná brána.

     Děti chvíli tiše stály před bránou.

     ,,No já nevím," váhal Alex. ,,Vždyť ani nevíme, jestli tam Aneta fakticky je. Kdybysme tam vtrhli jako zloději, mohlo by to dopadnout špatně. Na druhou stranu, jestli má Robin pravdu a ten Superb je únosců…"

     ,,Já jsem pro to přelízt," prohlásil Jirka. ,,Když tam Aneta nebude, tak se můžem zase vypařit. Já bych to vzal támhle přes ten strom. Má větve přes hradbu. Vylezem na něj a na druhou stranu seskočíme. A pro cestu zpátky si nějakej ten strom taky určitě najdem."

     ,,Počkat - a co Jack?" ozvala se Wendy. ,,Neumí šplhat po stromech."

     Wendy měla o svého psa sice strach, ale souhlasila. S Tomášovou pomocí vysadila Jacka k Tibovi a ten ho poslal přes zeď.

     ,,Jak přistál?" ptala se starostlivě Wendy, když uslyšela na druhé straně žuchnutí.

     ,,V pohodě," nahlédl Robin přes hradbu. Jack vrtěl ocasem a škrábal na zeď, jako by chtěl vyšplhat zpátky.

     Za chvíli byli všichni na druhé straně.

     ,,Hele - támhle stojí ten Superbák," hlásil Robin. ,,Pojďte opatrně k němu."

     ,,Zkus si představit, jakej budeš hrdina, až Anetu zachráníme," poradil jí se smíchem Jirka.

     ,,VRRRRR!!!!!" zavrčel najednou varovně Jack.

     ,,Támhle někdo jde!" špitla Wendy. ,,K zemi!"

     Všichni okamžitě zalehli mezi keře.

     Wendy měla opravdu křiklavou zlatou hřívu. To se pro sledování zrovna moc nehodilo. ,,No a? Já si na hlavu můžu posadit Jacka, ten je docela přírodně zbarvenej," prohlásila. ,,Ale Filip je s tou červenou kšiltovkou děsně nápadnej. A Tomáš a Jirka s červenou bundou taky."

,,PSSST!!!" zasyčel varovně Alex. Všichni zmlkli a poslouchali. Kroky! Blížící se kroky!! Někdo jde k autu!!! To snad ne!!!! Jen ať je proboha nevidí!!!!!

     Děti zpoza keřů sledovaly neznámého muže. Jana by ho ale určitě poznala. Došel k černému Superbu a znechuceně pohlédl na rozbité zadní sklo. O chvilku později se za ním objevila nějaká žena.

     ,,Měli by rozdávat víc poznámek a důtek," přikývla žena. ,,Pak by si možná tolik nedovolovali."

     Dětem bylo teď už naprosto jasné, že ti dva u černého Superbu mají s únosem Anety opravdu něco společného.