Prima A jsou prima lidi - 1. část

Přinášíme vám první část pětidílné povídky o jedné prima třídě. Shodou okolností to byla právě prima.

     ,,Alexi! Přihraj!" vykřikl Jirka a v honbě za tenisovým míčkem převrhl lavici. ,,Jaj - pardon, Lucko, já nechtěl," překotně se omlouval spolužačce a stůl postavil zpátky na nohy.

     ,,Bacha! Už jde učitelka!" hlásila Vendula, zkráceně Wendy. ,,Skliďte to radši, Tomáši. Jestli tu bude bordel jako včera, budem zase za trest psát."

     ,,Fajn, končíme, kámo." Jirka hodil přes celou třídu primy A Alexovi tenisák. Ten ho strčil do batohu a postavil se na svoje místo.

     Kristýna rychle smazala tabuli z minulé hodiny a skočila ke své lavici zrovna ve chvíli, kdy učitelka přírodopisu vstoupila do třídy.

     ,,Na dnešní hodinu jsem pro vás připravila písemku na téma Země," oznámila učitelka, jakmile vstoupila na stupínek před tabulí. Několik žáků naštvaně zabručelo, jiní si povzdechli.

     ,,Tak to jsme tu klidně mohli udělat bordel," poznamenal Tomáš na Patrikovu adresu.

     Nic se nedalo dělat, učitelka už rozdávala papíry se zadáním písemky. Ve třídě se rozhostilo ticho, jak všichni usilovně přemýšleli nad otázkami.

     Vtom se rozletěly dveře a do třídy nahlédla nějaká dívka z tercie. ,,Dobrý den, naše paní učitelka vás prosí o kousek křídy," prohlásila.

     ,,Kousek křídy?" opakovala přírodopisářka a rozhlížela se po stole, na poličce u tabule i na zemi. Našla jenom jeden kousek. Většinu křídy totiž spotřebovali kluci z primy A na své války. ,,Hm, tady nic není, podívám se do kabinetu. Děti, buďte tu hodné a pracujte, za chvíli jsem zpátky."

     Žáci se usmáli. Samozřejmě, že budou hodní a budou pracovat! Ale při tom se spolužáků vyptají na některé zapeklité otázky!

     Ještě než učitelka vyšla ven ze třídy, pohrozila dětem prstem, protože přesně tohle tušila. Ale nebylo jí to nic platné. Jakmile to vypadalo, že přírodopisářka nic neuslyší, žáci se začali dohadovat o správných odpovědích.

     ,,Hele, Anni, jak je sakra ta Země stará? Čtyři miliardy let?" zašeptal Alex přes uličku své sestře.

     ,,Já nevím, mrknu se," špitla Anna a nahlédla do testu sousedce Denise. Ale ta měla jinou skupinu. Zkusila to teda u Anety, co seděla před ní, ale ta u otázky na stáří Země taky nic neměla. Vlastně měla odpověď jen u dvou otázek.

     ,,Nejdřív byly prahory a pak teprve starohory," napověděla jí Anna. ,,A dinosauři žili v druhohorách, ne v prvohorách…"

     ,,Sklapni, Rusando!" okřikla ji Aneta.

     Alex, který to slyšel, se zamračil. Ve skutečnosti se jmenoval Alexej Karninskij a Anna byla jeho dvojče. Jejich maminka pocházela z Ruska, otec byl Rom. Ale dvojčata se narodila v České republice. Byli si neuvěřitelně podobní - měli snědou kůži jako Romové, tmavé rovné vlasy a po mamince modré oči, které se vzhledem k tomu ostatnímu zajímavě vyjímaly. Alex nechápal, proč mu děti nadávají Rusáku a cikáne, když v podstatě není ani jedním. S Annou kvůli tomu vystřídal už dvě základní školy během prvního stupně. Teď se dostali na gymnázium a doufali, že tady budou slušnější děti.

     Mýlili se.

     V nové třídě si sice našli pár kamarádů, ale ostatní jim jen ztrpčovali život. Zejména bohatá Aneta a její kamarádka Jana dvojčata pomlouvaly, kde se dalo. Anetě ještě k tomu maminka řekla, že cikáni kradou. Proto se s Janou rády předváděly ve svém drahém oblečení a vytahovaly se jako žvýkačky. Ale jakmile se přiblížil Alex nebo Anna, okamžitě se otočily, aby každý viděl, že se bojí, aby jim dvojčata náhodou něco neukradla.

     ,,Ty seš hnusná, Aneto," neudržel se Alex. ,,Jak se takhle můžeš chovat?!"

     Aneta s Janou se sborově otočily a vyplázly na Alexe jazyk. ,,Nestojím o rady od kříženců cikánů a Rusáků," prohlásila Aneta.

     ,,Škoda, že seš tak blbá a nafoukaná," poznamenal Alex a raději se sklonil nad písemkou, aby Anetě nebo Janě náhodou nevlepil facku.

     ,,Alexi, já jsem doma zapomněla ty peníze na skicák!" zoufala si Anna o polední přestávce a rozčileně prohledávala kapsy. ,,A učitelka říkala, že když ho nebudu mít, tak mi dá kouli!"

     ,,Vždyť sis je brala!" podivil se Alex. ,,Viděl jsem na vlastní oči, jak sis je dávala do kapsy u bundy. Musela jsi je ztratit."

     ,,To ne, vždyť mám kapsy na zip, přece mi ty mince nemohly vypadnout!" byla přesvědčena Anna a prohlížela bundu, jestli nemá někde díru, kudy by peníze mohly zmizet. ,,To skoro vypadá, jako by mi je někdo vzal."

     ,,Blbost," prohlásil Alex. ,,Kdo by je bral? Za takovejhle prohřešek by přece z gymplu vyletěl. Pojď, půjčíme si od někoho."

     Jenže všichni kamarádi neměli dostatek peněz, nebo si šli koupit vlastní skicák. Někteří dojíždějící měli peníze pouze na čipové kartě, ale tou se v obchodech samozřejmě platit nemohlo.

     ,,Já mám pajsku, ale na dva skicáky to nestačí," řekla Wendy, která vždy a ráda ochotně někomu půjčila. ,,Musela bys sehnat ještě tak dvacet korun."

     A tak se Anna odhodlala k něčemu nesmírně statečnému - požádala o peníze Anetu. Ta měla u sebe denně průměrně tak pětistovku.

     ,,Pche! Co si myslíš, Anno?!" obořila se na ní podle očekávání Aneta. ,,Budu půjčovat prachy cikánce a Rusce dohromady?! Vždyť si je můžeš ukrást!"

     ,,Jdi do háje, fifleno!" zavrčela Anna. ,,Já nekradu! Kdoví, jestli nekradeš ty!"

     ,,Jó?" pozvedla povýšeně Jana obočí. ,,A kdo dneska šlohnul Honzovi kalkulačku?"

     Tohle byla pro Annu novinka. ,,Honzovi? Tu drahou kalkulajdu? Týjo!"

     ,,Vsadím se, žes jí vzala ty," ušklíbla se Aneta. ,,Cikáni přece kradou!"

     ,,Taky by sis někdy mohla vymyslet něco originálního a nepapouškovat názory po mamince!" odsekla Anna a odešla.

     ,,Nikam se nejde, nemám prachy," oznámila bratrovi Anna, když se s ním srazila ve dveřích na školní hřiště.

     ,,A co ta hrozící pětka?" zeptal se Alex.

     ,,Kašlu na ní!" vykřikla Anna a rozeběhla se k lavičce v nejopuštěnějším rohu školního dvora. Alex v tom nechtěl nechat sestru samotnou a posadil se vedle ní.

     ,,Proč sakra nemůžem bejt normální?" přemítala nahlas Anna a Alex podle jejího třesoucího se hlasu poznal, že se jí chce brečet. ,,Je to strašný, když na tebe lidi z jedný strany pokřikujou cikánko a z druhý Rusando! Proč si sakra nemůžou uvědomit, že jim by se taky nelíbilo, kdyby jim takhle někdo nadával!"

     ,,Máme zkrátka smůlu," zabručel Alex a vztekle mrštil na zeď naproti nim velký kámen, který našel na zemi.

     Jenže se stalo něco strašného!

     Kámen se odrazil a rozbil zadní okno velkého černého Superbu, co stál u zdi!

     Alex překvapeně a vystrašeně vzhlédl. ,,Říkám, že máme smůlu."

     ,,To bude průšvih!" lekla se Anna a honem se rozeběhla k autu, aby zjistila, jakou škodu kámen způsobil.

     ,,Jéžíší!" zaúpěl Alex. ,,Okno auta stojí fůru peněz!" Vážně se otočil k sestře. ,,Přihlásíme se k tomu, nebo ne?"

     ,,Jasně že jo!" vybuchla Anna. ,,Co si myslíš, Alexi! Možná jsme napůl Romové, ale jsme naprosto čestní!"

     ,,Fajn," souhlasil Alex a divil se, že je tak klidný, když je čeká tolik nepříjemností. Ani si nechtěl představovat, co na to řeknou rodiče. ,,Zapamatuj si poznávací značku, zeptáme se v ředitelně, kterýho učitele je to auto."

     Anna jako ve snu obcházela auto. Snažila si zapamatovat značku, ale vůbec jí to nešlo.

     ,,Pojď, Anni, já si tu SPZ zapamatoval skoro celou, stejně stačí jenom část," řekl Alex. ,,Žádnej jinej Superb tu tak jako tak není."

     ,,Jak můžeš bejt tak klidnej?" zeptala se bratra Anna. ,,Já si nedovedu představit, co udělají naši rodiče. Taková nešťastná náhoda! Jeden pitomej kámen a je po skle! Kdo to moh předvídat?!"

     Za neustálého bědování se vydali k ředitelně.

     Ale nedošli tam.

     Na chodbě před ředitelnou se s nimi srazil Robin, až mu za letu spadla kšiltovka. Řval na dvojčata i na celou školu: ,,Lidi! To je drsný! Unesli Anetu! Přijedou sem policajti!"

     ,,Co to meleš?!" zastavil ho Alex, protože zaslechl jen větu o policii. I když věděl, že to není možné, blesklo mu hlavou, jestli nepřijede náhodou kvůli tomu rozbitému oknu.