Náš duchovní prostor

Ještě se vracíme k CVVZ v Českých Budějovicích. Nad diskusním fórem s názvem Duchovní výchova se zamýšlí autorka tohoto článku.

     Duchovní prostor je to, co je uvnitř i kolem nás. Malé dítě se v něm pohybuje a cítí se dobře. Nadšení a láska v jeho očích zve do jeho nezkaleného světa i dospělé. Společně se při hrách a spolupráci chvílemi ocitají a žijí v duchovním prostoru v harmonii s řádem bytí a tak směřují k vnitřní rovnováze. V klidu a pohodě si vycházejí vstříc, rozumějí si bez velkých slov. V uvedeném stavu, při hezkém vztahu dochází k souznění bytostí.
     U takových dětí s vnitřní rovnováhou přichází i klid mysli, která vytváří dobrý, pevný charakter. Klidná mysl je také základem ke zdraví, protože rozrušený, rozčilený člověk (i človíček) působí na okolí i sám na sebe rušivě. Naopak klidný, pevný postoj k životu celkově uklidňuje, harmonizuje a zlepšuje i pochody v těle, kde pak nemá místo nemoc.
     Když se nebudeme při každé příležitosti rozčilovat, nenecháme se maličkostmi vyrušit z klidu, můžeme si více vážit sami sebe. Můžeme se tak dobře i sami vychovávat, poznávat více sami sebe i chápat druhé kolem nás. To nám pomůže nacházet vnitřní rovnováhu. Uvědomíme si, čeho jsme vlastně součástí přírody, planety Země, sluneční soustavy, galaxie, kosmu. Až z toho přechází zrak a ztrácíme se v prostoru jako malé částečky. Cítíme zodpovědnost za fungování toho, čeho jsme součástí, nechceme tomu všemu uškodit a máme vše kolem sebe rádi, protože nám to pomáhá žít a být.
     Takto by se mohl vyjádřit prožitek vycházející z jednoho zajímavého diskusního fora na CVVZ v Českých Budějovicích v listopadu roku 2000. Nazývalo se "Duchovní výchova" a snad by se mohl takovýto přístup začít brzy uskutečňovat, pokud si to děti i jejich blízcí budou přát a budou se chovat podle tohoto přání.