Visuté zahrady v Babylóně

Ani jeden ze sedmi divů světa nedráždil lidskou obrazotvornost tolik jako visuté zahrady. Nepsal o nich žádný spisovatel té doby, ale pověsti o nich se ústně šířily po celém světě a staly se legendou o pozemském ráji uprostřed pouště.

     Jeden římský spisovatel navštívil zahrady dlouho po pádu Babylónu a našel je ještě zachované. Popsal je jako řadu arkádových teras, postavených na způsob pyramidy, jedna nad druhou. Stavba stála na sloupech, na nich ležely palmové trámy. Valy, kterými byly zahrady obehnány, dosahovaly šířky 7,6 m. Každá terasa měla dostatek hlíny pro růst stromů.

     Exotické rostliny a květy pokrývaly terasy jako vodopády. Cypřišové stromy a palmy poskytovaly stín a vzduch byl těžký od vůní aromatických rostlin a květů. Zahrady se zavlažovaly vodou, čerpanou z nedaleké řeky Eufrat, zakrytou sítí potrubí vedoucích k terasám.

     Podle pověsti dala zahrady postavit královna Semiramis kolem roku 800 p.n. l. Jiné prameny uvádějí, že je dal postavit v 9. století král Nabukadnezar II. pro svoji manželku Amytis, které chyběla zeleň a kopcovitý kraj její domoviny. Rozbujelé zahrady poskytovaly chladivé útočiště před ohnivým žárem pouště obklopující Babylón.

     Semiramis byla assyrskou královnou a snad i dcerou syrské bohyně Dorkety. Vychoval ji královský pastýř Simmas, který ji nalezl v poušti. Byla moc krásná a chytrá žena, připravila skvělý plán. Oděla se mužským šatem a zosnovala útok na dolejší části města, aby odvedla pozornost strážců. Poté s nejodvážnějšími muži hrad dobyla. Semiramis se stala královnou. Po smrti krále zdědila říši. Byla velmi ctižádostivá a chtěla se vyrovnat slávě svého zesnulého manžela. Založila Babylón a další města podél řek Eufrat a Tygriss, založila velkolepý sad se skvostným palácem. Podmanila si Egypt a Lybii, a dokonce chtěla dobýt Indii. Semiramis v několika bitvách zvítězila. Pak ji však král Stabrobatés ve veliké bitvě těžce porazil. I když raněná šípem, podařilo se jí vrátit s ubohým zbytečkem vojska domů, jenže i tam byla poražena synem, který už dlouho usiloval o její postavení, a raději mu panství předala. Pak podle jedněch vzlétla jako bílá holubice a podle druhých spáchala sebevraždu. Ať už je to tak či onak, od té doby je považována za bohyni.