Jednoho krásného dne přišel do trpasličího města obr. Myslel si, že je všemocný, když má moc a moc síly. Ale v malinkatém městečku byl jako slon v porcelánu. Byl totiž zvyklý šlapat na plnou nohu, ale tady musel chodit po špičkách. Cestou zakopl o radničku a upadl. Najednou před ním stál maličký trpaslík a díval se mu do oka. Moc se na obra zlobil, protože obr radničce ukopl střechu. Obr řekl, že může všechno, protože on je ten největší a nejmocnější obr. To se trpaslíčkovi vůbec nelíbilo, a řekl si, že obrovi ukáže. Vsadil se s ním o tři dukáty, že obr nedokáže splnit úkol, který mu trpaslíček dá. Obr souhlasil. Trpaslíček obrovi podal své botky a řekl mu, ať si je obuje. Obr se zamračenou tváří vyplatil trpaslíčkovi tři dukáty a odešel pryč. Je to pravda pravdoucí, že chytřejší vyhrává.

Katka Rovenská 4A

     “Ale ano, zavolám svým mechovým telefonem sluníčku!” “Haló, haló”, volá hora. “Co se stalo?” ptá se Slunce. Hora volá : “Přijďte ke mně na návštěvu, Slunce, zlaté veliké, větší než náš svět.”