Scooby - Doo

A opět něco z kultury, konkrétně o filmu.

     Možná už jste na svých obrazovkách na nějakém kanálu zahlédli spoře animovaný kreslený seriál, v němž bez ustání pobíhá vytáhlý mladík a jeho mluvící pes sem a tam a oba se v jednom tahu něčeho děsí. K tomu běsnění se přidávají ještě tři další teenageři a všichni dohromady řeší záhady s různými strašidly a příšerami a nakonec se vždy ukáže, že za všemi těmi přízraky se skrývá obyčejný člověk. Z tohoto seriálu vychází nový film režiséra Raji Gosnelly, jenž převedl jeho svérázné postavičky na plátno do formátu hraného filmu.

     Partu vyšetřovatelů strašidelných záhad tvoří trochu praštěný (počítačem animovaný) pes Scooby-Doo, jeho nejlepší přítel, vysoký a podobně ztřeštěný Norvile “Shaggy” Rogers (Matthew Lillard), oba velcí jedlíci, svůdná kráska Daphne Blakeová (Sarah Michelle Gellarová), narcisticky laděný blondýn a vůdce party Fred Jones (Freddie Prinze Jr.) a upjatá intelektuálka Velma Dinkleyová (Linda Cardelliniová), význačná svými tlustými kostěnými brýlemi.

     Téhle potrhlé grupě se právě podařilo chytit jedno strašidlo, resp. namaskovaného padoucha. Přátelé se však po tomto úspěchu natolik rozhádají o to, kdo měl jaké zásluhy, že se rozejdou. Po dvou letech se však znovu setkávají, jelikož je všechny pozval Emil Mondavarious (Rowan Atkinson) do svého zábavního parku na Strašidelném ostrově, s úpěnlivou prosbou, aby mu pomohli rozluštit záhadu obestírající jeho strašidelné atrakce. O jakou záhadu jde? Zatímco noví návštěvníci přijíždějí na ostrov v dobré náladě, ti, kteří ostrov opouštějí, jsou jako vyměnění - nepříjemní a chladní.

     Oproti kreslenému seriálu je film vyveden v bohatých barvách. Kostýmy a roztodivné dekorace představují jediné větší plus snímku. Obojí vytváří dojem jedné velké pouťové atrakce, kterou film je. Potud vše v pořádku. Co však v pořádku není, je příběh. Scénář je téměř bez invence, děj se sune suše dopředu bez jakékoliv dovednější dramatizace.

     Vše působí uspěchaně – např. po rozchodu party na začátku sice uběhly dva roky, ale ve filmu je celý tento předěl znázorněn jen krátkou scénkou, během níž se Scooby a Shaggy cpou jídlem ve svém autě, když je vyruší muž s pozváním majitele Strašidelného ostrova. Příběhu by jistě pomohlo delší vykreslení, co zatím Scooby a Shaggy během těch dvou let dělali, nemluvě o jejich přátelích, o nichž tu není během té doby nic. Nic takového tu není, jen hop a už jsou zase všichni spolu. A podobné rychloskoky jsou v celém ději. Vyšetřování záhady na ostrově v sobě nenese skoro žádné napětí a nemá moc logiky. Je to pouze takový sled bláznivých a zbrklých situací, které se valí za sebou jak videoklip bez hudby. Vztahy mezi postavami jsou načrtnuty značně povrchně, přitom právě o jejich řešení v příběhu přece jde – hrdinové by si měli urovnat svá nevyjasněná postavení v partě.

     O vtipnosti filmu se také nedá moc mluvit. V každé druhé scéně, kde vystupuje Shaggy a jeho psí kamarád, jsou veškeré gagy založeny na tom, že buď pes strachy skočí schovat se do náruče Shaggyho, nebo naopak.

     Světlými místy jsou snad pouze pasáže s šéfem ostrova Mondavariousem, ale spíše zásluhou charismatu Atkinsona (slavného Mr. Beana) než díky výrazněji napsané roli, a potom poměrně vtipné odhalení padoucha, jenž za tím vším stojí. Scooby-Doo tedy působí jako scenáristicky silně nepropracovaný snímek bez dějových nápadů, jehož silnou stránkou je pouze živelnost postav a kouzelné prostředí.