Zeus

Recenze na počítačové hry jsou vždy žádané a v našem magazínu už poměrně dlouho nebyly. Proto doufám, že uvítáte tuto, která je sice dva roky stará a kterou vám přináší Šťoura

     Impressions Games mají s vývojem budovatelských strategií dlouhodobé zkušenosti. Nejdřív to byla třídílná série Caesar, po ní Pharaoh i s datadiskem Cleopatra a zatím posledním zjevením z tohoto klanu je Zeus. Stejně jako všechny předchozí jmenované tituly vás i Zeus postaví do role stavitele a správce města, na jehož bedrech leží odpovědnost za tisíce životů městských obyvatel. Autoři už předem avizovali jistá koncepční zjednodušení oproti jejich předchozím titulům v tom smyslu, aby se Zeus stal hrou, kterou si bude moct zahrát každý - nezkušený nováček i zkušený budovatel. Abych vás nenapínala až do samého konce recenze, řeknu hned, že podle mě se jim to povedlo.

     Místo a čas, v němž se Zeus odehrává, poskytlo starověké Řecko. Historických údajů se autoři chopili s větší důkladností, než bych čekala - nejenže vás nechají stavět svatyně pro všechny významné řecké bohy a nejenže si do města můžete zvát tehdejší hrdiny proslavené svými udatnými činy, ale i všechny mise jsou rozčleněny do logických celků, kde vždycky několik misí tvoří dohromady určitý známý úsek řecké historie. Celků je dohromady sedm a už z jejich názvů je patrné, kteří bohové a hrdinové řeckých bájí v nich budou vystupovat - Zeus a Europa, Perseus a Medusa, Trójská nebo Peloponéská válka. Každý z těchto celků se potom dál člení na jednotlivé mise, jejichž počet se pohybuje od pěti do osmi. Na tomto konceptu je sympatické hlavně to, že po celý jeden celek neboli po jedno dobrodružství (jak jsou celky ve hře nazývány) opečováváte jedno město. Požadavky na vás v rámci jednoho dobrodružství se postupem času zvyšují - nejdřív máte založit jen základní fungující městečko a v okamžiku, kdy dosáhnete počtu obyvatel 100, máte splněnou první misi. Druhá už od vás vyžaduje nashromáždit stanovený počet nějaké suroviny, ve třetí musíte vystavět luxusní městskou čtvrť s perfektním kulturním zázemím, ve čtvrté se vyžaduje dosažení určitého finančního příjmu během jednoho roku a tak dál. Koncept pospojovaných misí je nepochybně krokem správným směrem - každý si radši bude zvelebovat město, které si staví už delší dobu, než aby musel s každým novým zadáním budovat všechno od začátku (nehledě na to, že právě ty počáteční stavitelské práce nejvíc zavánějí rutinou). Kromě sedmi dobrodružství si můžete zvolit i otevřené kampaně, které skončí teprve tehdy, když vás to stavitelské piplání přestane bavit.

     Toho, co je třeba ve hře hlídat, je hodně. Architektura města má svá jasná pravidla - všude musíte nasázet kašny coby vodní zdroje, blízko tržišť je třeba mít skladiště a sýpky, vedle zemědělských a průmyslových budov nemá cenu stavět luxusní čtvrti a na každý prťavý volný kousek země se vyplatí nasázet květinovou výzdobu. I při největší opatrnosti se vám občas stane, že některá z budov spadne, vyhoří či ji zachvátí morová epidemie, ale v pozdějších fázích hry, kdy už máte dost peněz, není žádný problém ji prostě postavit znova. Největší problémy bývají se začátkem výstavby, protože předvídat je třeba ledacos: aby to nebylo daleko k úrodné půdě nebo k přístavu, aby se tam vešly gigantické svatyně, aby tudy náhodou v budoucnosti nevedlo zemětřesné pásmo, aby se poblíž dal kácet les a zároveň těžit mramor nebo aby se tam neobjevil některý z nežádoucích tvorů.

     Těmito otrapy, kteří pak mohou demolovat vaše město nebo aspoň sabotovat některé činnosti jeho obyvatel, jsou bájní řečtí tvorové - Minotaur, Hydra, Kyklop, Medúza a další. Na to, abyste se jich zbavili, nikdy nebudete stačit sami. K tomu účelu si budete muset přizvat některého z proslulých reků té doby - Iásóna, Herkula, Persea, Odyssea či některého jiného. Historičtí udatníci si však své ceny jsou velmi dobře vědomi, a tak musíte nejdřív splnit jejich požadavky, než je vůbec smíte o pomoc požádat. Každý z nich přitom vyžaduje něco jiného, ale skromný není nikdo - čeká vás hromadění vína a oleje, zkrášlování okolí jejich speciálních příbytků, přemrštěná výstavba kulturních zařízení a jiné nevýdělečné činnosti.

     Posledními bytostmi, s nimiž se budete snažit vyjít v dobrém, jsou samotní bohové. Ti se čas od času zjevují ve městě, procházejí jeho ulicemi a agitují - slibují hory doly, aby vás přesvědčili, že další svatyně, kterou začnete budovat, by měla být ta jejich. Definitivně si je nakloníte teprve tím, že ji postavíte. Každý má svou a stavba všech trvá někdy celou misi - jsou to opravdové kolosy. Za odměnu vás pak bohové budou obšťastňovat nejrůznějšími pozornostmi, jako je zúrodňování půdy, dodávky plodin, zkrášlování města nebo podpora při válečných taženích.

     Přiznám se, že veškeré činnosti související s bojem jsem měla většinu hraní nastaveny na automatický chod, abych se jimi nemusela zabývat, což je mimochodem jednou ze skvělých vlastností hry - můžete se tak zcela oprostit od jakýchkoliv válečných aktivit a soustředit se jen na budování města a obchodních vztahů. Pochopitelně jsem si ruční ovládání armád vyzkoušela, ale nijak mě to neuchvátilo - zdálo se mi těžkopádné a tak nějak komplikované (například abyste někam přesunuli jednotku, musíte nejdřív najít a uchopit její prapor - což samo o sobě je dost problematická činnost - a pak ho zapíchnout na místo, kam se má jednotka přesunout). Kdo ale chce, může se babrat s každou jednotkou zvlášť a zadávat ručně i všechny pokyny. Vzhledem k tomu, že si ve hře ještě můžete vybrat z několika stupňů obtížnosti, zdá se být zaručeno, že Zeus je skutečně hrou pro začátečníky, pokročilé i experty. Zatímco ty prvně jmenované bude zajímat, že si před samotnými kampaněmi mohou projít tutorial (mimochodem velmi podrobný a dlouhý, kde se naučíte snad úplně všechny dovednosti, které budete později potřebovat), ty ostatní spíš potěší množství nejrůznějších voleb při obchodování a navazování partnerských vztahů s jinými městy. Do sympatických končin můžete posílat dárky a do těch druhých zase pořádat loupeživé nájezdy nebo rovnou podmaňovací tažení. V některých kampaních dojde i na zakládání kolonií.

     Závěrečný prostor věnuji chvále na animace. Každé městečko vypadá úžasně, jak všude pobíhají zaměstnaní lidičkové, kupci nakupují a prodávají, rozvážeči tlačí svoje káry, herci předvádějí divadelní kusy, pastevci shánějí ovečky, vinaři obtáčí konstrukce révou, sadaři češou olivy a kameníci buší do skal. Všechna ta roztomilá činorodost má ale i jeden nepříjemný dopad - když ji totiž sledujete hodně dlouho, začne se vám na mozek vtírat myšlenka, jestli byste místo toho věčného hraní neměli jít taky něco užitečného udělat. Třeba vylisovat bochník kozího sýra.

     Zdroj: Volný
    http://www.volny.cz/gamesakuv.web/games/recenze/zeus.htm