Porucha metra znamená zmatek

Na metro si už pražané tak zvykli a přepraví tolik cestujících, že jeho porucha vždy znamená velký zmatek. Stane-li se v dopravní špičce, je to o to komplikovanější, a mnoha cestujícím to způsobí menší či větší problémy.

     Porucha metra je vždycky problém. Proč o tom píšu? Inspirovala mě k tomu včerejší cesta do práce. Jel jsem přesně na čas s menší rezervou. Dojel jsem autobusem z Petrovic na Háje a tam jsem se dozvěděl, že metro nejezdí. Bylo krátce po sedmé hodině, kdy jezdí hodně lidí do práce a hlavně děti do škol.
     Měl jsem štěstí, že právě přijel autobus X-C, do kterého jsme se vešel. Samozřejmě jsem neseděl. To štěstí mělo jenom pár vyvolených. Ostatní byli vděčni za to, že se vešli. Vyjížděli jsme úplně plní. Občas sice někdo vystoupil, ale daleko víc lidí chtělo nastupovat. Úmyslně píšu "chtělo", protože autobus není nafukovací, a už z Hájů vyjížděl plný.
     V táhlých pravotočivých zatáčkách, které převažovaly nad levotočivými, jsem na sobě držel dav lidí. Přede mnou stáli tři kluci, kteří jeli do školy, které jsme nechtěl zalehnout. Občas ale moc nechybělo, aby se to stalo. Pro zatáčky doleva jsem měl pozici podstatně lepší, protože jsem se mohl zapřít o tyč a navíc se na mě nikdo netlačil. Kluci byli poměrně stabilní.
     Zdlouhavou cestu mi zkrátily úvahy kluků, kterým mohlo být tak kolem 14 let, kteří se bavili o tom, že přijdou pozdě do školy, a kterou hodinu zameškají. Bavili se o tom, že pozdě přijdou i učitelé, kteří bydlí na Jižním Městě. Naopak, jejich spolužáci, kteří jezdí na Kačerov autobusem, budou ve škole včas.
     Vzhledem k tomu, že k této události - výluce metra na nejfrekventovanější trase C v úseku Háje - Kačerov, došlo ve špičce, kdy jsou intervaly kolem dvou minut, bylo jasné, že autobusy nemohou ani zdaleka pobrat všechny lidi a do cíle pojedou samozřejmě nejméně dvakrát až třikrát déle, než by tam jelo metro. Bylo tedy jasné, že hodně lidí přijde ten den do práce či školy pozdě. Dávám si dost velké rezervy, přesto jsem byl také v klubovně, kam jsem jel balit věci na stěhování, také pozdě. Naštěstí kolega, s kterým jsem tam měl sraz, který mi pomáhal, se také opozdil.
     Vzhledem k tomu, že lidé si na ranní cestu nedávají příliš velké rezervy, protože metrem se dá cesta naplánovat poměrně na čas, třeba i s pětiminutovou přesností, je tedy přirozené, že takováto událost způsobí to, že lidé přijdou pozdě. V práci či ve škole se patrně takováto vyjímečná situace toleruje. Vždyť metro nemá poruchu každý den. Horší to je, pokud někdo někam cestuje. Vlak nebo autobus totiž nepočká. Rovněž je problém, pokud někdo pracuje u soukromníka, který si potrpí na dochvilnost. Ta ostatně může být někdy potřebná i z provozních důvodů, např. ve směnném provozu, kdy váš kolega nemůže odejít, dokud vy nedorazíte.
     Velké přednosti metra si člověk uvědomí většinou až tehdy, když nefunguje. Například z Hájů se do Dejvic metrem dostanete do hodiny. Kdyby jste ale měli jet povrchovou dopravou, tak by jste na cestu museli počítat kolem dvou hodin. To už je rozdíl, který je jistě zajímavý. Praha se rozrůstá a i v současné době, když chcete dojet z jednoho konce Prahy na druhý, potřebujete dvě hodiny (a to za použití metra). Jak tedy vidno, metro se stává pro Prahu nezbytností.