Osobnosti a události historie Formule 1

Tato rozsáhlá encyklopedie, kterou vydalo nakladatelství Computer Press jistě potěší všechny fanoušky Formule 1, protože přináší podrobnou historii od počátku F1 v roce 1950.

     Tato více jak dvěstěpadesátistránková encyklopedie plná barevných i černobílých fotografií je neocenitelným pokladem pro každého fanouška Formule 1. Roman Klemm, který je autorem knihy, s využitím fotografií svých a své ženy vytvořili zajímavou mozaiku z historie F1.

     Kniha začíná, jak jinak, Michaelem Schumacherem, současným pilotem F1 číslo jedna. Ten je zde představen od svých prvních krůčků v F1 až po současnost.

     Tom Pryce své ambice bohužel nenaplnil. Jemu je věnováno druhé místo v této knize. Letos by se dožil 55 let, kdyby…Stalo se to v Kyalami, kde zemřel úplně zbytečně. Ve 23. kole se srazil s devatenáctiletým Jansem van Vuurenem, který v cílové rovince běžel hasit již stejně uhašené havarované auto. Zabil jej těžký hasicí přístroj, který měl záchranář v ruce a který jej trefil do hlavy.

     Legendou Formule 1 je bezesporu nejmladší mistr Brazilec Emerson Fittipaldi, dvojnásobný mistr světa z let 1972 a 1974.

     V roce 1972 jezdil na Lotusu a měl nejlepší sezónu, která mu přinesla první titul mistra. V roce 1974 potom vyrovnaně na vozu McLaren porazil Niki Laudu a získal svůj druhý titul.

     Další léta pak zasvětil národnímu vozu Copersucar, který však nebyl konkurenceschopný. Přečkal i nehodu v roce 1996 v Michinganu, zotavil se z ní a závodil dále. Emerson Fittipaldi je také idolem autora této knihy a je také jedním z konzultantů.

      V knize samozřejmě nemůže chybět ani Jody Schecker, který je hrdinou šestikolovéto Tyrrellu. Druhý velký Brazilec se jmenoval Carlos Pace a šel ve stopách Fittipaldiho. Roger Wiliams zemřel snad ještě zbytečněji než Tom Pryce. Ach ta lhostejnost, bohužel lidí, kteří nedělají to, za co jsou placeni. Carlos Reutemann se vydal ve stopách legendárního Fangia.

     Nechybí zde ani geniální Colin Chapman, táta Lotusu. V letech 1969 až 1970 spolupracoval s Rindtem, v roce 1972 uspěl s Fittipaldim. Po neúspěších v letech 1974 a 1975 jej opět spasil Andretti.

     Ve výčtu historických osob samozřejmě nemůže chybět Alberto Ascari. Samostatná kapitola je věnována okruhu Numburgring. To býval ten nejkrásnější a nejobtížnější okruh. Ale došlo na něm k mnoha tragickým nehodám. Tou poslední, před jeho přestavbou byla nehoda Franciose Ceverta v roce 1973.

     Jochen Rindt stál u kolébky zrodu rakouského okruhu Osterreichring. Jemu je věnována další kapitola. U vstupu na tento okruh má také Rindt svůj památník.

     Kniha představuje hodně osobností. Samostatnou kapitolu má samozřejmě i Ronnie Peterson. Jeho otec byl pekařem, ale velkým fandou automobilových závodů.

     Ronnie Peterson měl svoji kariéru hodně spjatu s Lotusem. Na něm trávil léta po boku Emersonna Fittipladiho v roce 1972, posleéze pak později spolu s Mariem Andrettim.

      Na této fotografii má být Ronnie Peterson. S ohledem na to, že číslo 1 ale vždy míval mistr světa z předchozí sezóny, a tím Peterson, ač by si titul zasloužil, nikdy nebyl, lze předpokládat, že to bude buď Emerson Fittipaldi nebo Mario Andretti.Pokud ale je fotografie z roku 1974, pak je to ale záhada, protože to by toto číslo mělo patřit Jackie Stewartovi, který ale o rok před tím zakončil svoji kariéru. Prostě je to záhada. Stewart získal svůj titul na Tyrrellu. Takže možná byla vyjímka v číslování a Peterson to opravdu je.

     Ronnie Peterson zemřel při další zbytečné havárii hned při startu, kdy startér opomněl počkat, až se po zahřívacím kole všechny vozy zastaví a odstartoval v době, kdy byly vozy v zadu ještě v pohybu. Ty samozřejmě akcelerovaly mnohem rychleji a tak došlo hned na startu k hromadné havárii, při, které Peterson zahynul.

     Osobností F1 bylo nespočet, např. Gilles Villeneuve, který už jezdí dvě generace a v této knize samozřejmě také nechybí. Samostatnou kapitolu zde kupodivu nemají Niki Lauda ani Jackie Stewart. Zmínky zde o nich samozřejmě jsou. Při tom oba byli nezapomenutelnými legendami, jejichž jména zná snad skoro každý fanoušek F1.

     Legendárním okruhem je italská Monza, která zde má také svoji samostatnou kapitolu. No a samozřejmě, že Mosse a Fangia není třeba nijak zvláště představovat. Takto vypadají dnes.

     Autor střídá v jednotlivých kapitolách starší a mladší závodníky a okruhy. Nechybí tedy ani James Hunt, kterého si nechal autor na samotný závěr. Věřím, že kniha, kterou vydalo nakladatelství Computer Press v závěru loňského roku, zaujme všechny fanoušky F1, zejména ty, co mají rádi historii.