Čtenářský příběh - 22. část

Jediné, na čem se kluci dokázali shodnout je, že by měli dál pátrat v Katovně. Nedokázali se ale rozhodnout, kde začít.

     Minulá rada čtenářů dopadla nerozhodně pro všechny pátrací možnosti. Kluci se tedy nemohli rozhodnout, kde začít pátrat. Jednou t možností bylo se i rozdělit, ale tuhle možnost zavrhli. Byli čtyři pátrací místa, znamenalo by to tedy, že by každý pátral sám, protože pokud by se rozhodli pro dvojice, museli by dvě místa stejně odložit. Nakonec se tedy rozhodli pro los.

     Náhoda rozhodla o tom, že se vydali hledat Kapli tradic. O ní věděli, že je to bývalá kaple sv. Ludmily a tu našli na mapce v jedné z knížek o Katovně. Šli tedy na jistotu. Kluci se tedy vydali ke kostelu U kostlivců a tam začali hledat místo, kde by Kaple tradic mohla být. Prošli několika úzkými a temnými uličkami za kostel. Vypadalo to, jako by tu ani nikdo nebydlel. Ale nějaké ty domy a dvorky tu byly. I když ne všechny byly obydlené. Několik jich tu bylo evidentně opuštěných.

     Narazili na vysokou zeď. Pokoušeli se ji obejít. Byla v zástavbě domů a vedla kolem ní Kaplická ulice. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že za touto zdí byla kaple sv. Kateřiny, kterou katováci nazývají Kaple tradic. Konečně našli kovovou branku, která byla asi jediným místem, kudy se dalo ke kapli dostat. Vyzkoušeli šperháky. Bylo to v opuštěném místě, kde byla malá pravděpodobnost, že by je někdo mohl přistihnout. Pro jistotu Honza s Pavlem hlídali na nejbližších rozích a Martin s Mirkem branku otevřeli.

     Všichni nepozorovaně vklouzli dovnitř a branku za sebou zavřeli. Octli se v zarostlé zahradě,. kde plevel místy přesahoval jejich výšku. Kde mají tady hledat Kapli tradic? Martin vytáhl plánek, který byl v deníku a snažil se v něm orientovat. Tato zahrada zde byla zakreslena. A byl zde velký mohutný strom, jediný, který byl v této zahradě. Podle něj se mohli orientovat. Našli orientační kámen a u něj hledali otvor, kterým by se dalo vstoupit do chodby a dostat se do Kaple tradic.

     Chodbu objevil Honza. Museli se protáhnout úzkou dírou, která byla zarostlá kopřivami, které nejprve vytrhali. Přístup to moc příjemný nebyl. Chodbou se museli téměř plazit, než se rozšířila, aby se jí dalo jít aspoň po čtyřech a posléze v podřepu. Nakonec se dostali do širší chodby, kde se dalo jít i vzpřímeně. Museli ale stejně dávat pozor na hlavu, protože strop tu zase tolik vysoký nebyl.

     Chodba nejednou vedla přímo do velké kaple. Ani se nenadáli a byli tady. Byla to prostorná místnost s vysokou klenbou. Začali ji zkoumat. Martin zkoumal okolí oltáře a našel zde malou místnůstku pro kněze. Z ní se dalo vyjít i nahoru na balkon. Tam byla další místnost, která ale byla zamčená. Martin zatím prohlédl balkon, kde nic nenašel, mimo starých nefunkčních varhan. Vrátil se tedy dolů a hledal ve skříni, která byla v knězově pokoji. Ani tady ale nic zajímavého nebylo.

      Mezitím Mirek narazil na dveře, které nebyla zamčené a kterými se dostal do další prostorné místnosti, která ale byla výrazně menší než kaple. Vypadalo to jako školní učebna. Byla zde lavice a vpředu katedra s tabulí. Na boku stále další zvláštní lavice otočená jakoby obráceně a kolmo k ostatním a vedle ní byly další dveře, kde byla menší místnost s další podobnou lavicí, která byla vybavena popruhy. Vedle visely na zdi různé pruty a kožené řemeny. Pavlovi došlo, že to jsou rákosky. Sem si asi učitel vodil neposlušné žáky a dostávali tady výprask. Byla tu i další menší místnost s mříží, tedy asi jakési malé vězení.

     Mirek se vrátil do třídy a nakoukl do skříní, které tu byly. Našel tu dvě bible a nějaké mapy. Teď mu došlo, že i tato kolmo postavená lavice slouží k trestání zlobivých žáků. Asi těch méně vzpurných, protože tu nebyly popruhy.

     Pavel pátral v opačné části kaple. Vypadalo to, jakoby tu byla zpovědna. Za ní byla jakási chodba, která ale končila za zamčenými dveřmi. Ve zpovědně nic zajímavého nebylo.

      Honza prošel zbylou část kaple, ale na nic zajímavého nenarazil. Kluci se zase sešli před oltářem. Vyměnili si své poznatky a rozhodli se, že začnou v místnosti pro kněze. Vyšli na balkon a tady otevřeli šperháky zamčené dveře. Byla tu další místnost, která nejspíše sloužila pro kněze jako jeho pracovna. Brzy ale zjistili, že to byla spíše pracovna jednoho z Velkých Katů. Našli zde deník, který měl dokonce tři díly a nějaké plánky. Vše samozřejmě vzali s sebou.

     Sešli opět dolů a zamířili do učebny. V kabinetu našli dva velké sešity. Bylo jim jasné, že sloužil jako mučírna či jako místo pro konání rozsudků. Byly zde všechny zaznamenané. Vždy zde našly jméno a příjmení, odkud je, rok narození, datum vykonání rozsudku, rozsudek a pak nějaký podpis, asi toho, kdo rozsudek vykonal. Když se podívali do plánů města, zjistili, že v jedné knize byli jména kluků, kteří byli z ostatních čtvrtí. Byli tu trestáni za vyzvědačství. Z roků narození a data vykonání trestů se dalo spočítat, že to byli kluci mezi deseti až sedmnácti lety. Bylo jim jasné, že většinou šlo o rozsudky, kterými byl výprask některou se zde pověšených rákosek a to v rozsahu 25 až 100 ran na zadek. U někoho pak bylo i vězení v malé věznici, která tu byla.

      Katováci, kteří byli odsuzováni byli zhruba ve stejném věku. I ti dostávali rákoskami na zadek, většinou pětadvacet až padesát ran, někteří ale i více. U nich byl ale vždy záznam o odsouzení. Většinou byli trestáni za vyzrazení nějakého tajemství.

     I tyto dva sešity kluci vzali s sebou a šli dále. Nyní zbývalo ještě prozkoumat dveře za zpovědnou. Když je otevřeli, objevili za nimi chodbu. Dveře tedy zase zavřeli a vydali se chodbou. Ta vyústila po pár metrech do chodeb, které už znali. Pouze zde byla hodně krkolomná cesta a místy dost úzká. Zdaleka to ale nebylo tak hrozné, jako když sestupovali ke kapli ze zahrady. Museli tu ale překonat několik překážek a přelézt asi metrovou zídku. Těsně před ní našel Honza malou skříňku, kterou vzal s sebou.

     Konečně byli v hlavní chodbě. Vedla zde kanalizace a jejich částí protékal Krysí potok. Kluci se zorientovali a došli k hlavní chodbě, kterou Krysí potok tekl. Starou známou cestou se pak dostali ven.

     Ještě ale neopouštěli Katovnu. Šli znova ke kapli, protože dvířka za sebou pouze zavřeli a nezamkli. Když tam byli, napadlo Martina, že by se tu rovnou ještě mohli podívat po malé mohyle, která by zde údajně měla být. Martinovi zase pomohl plánek zahrady. Pomníček brzy našli. Šli kolem něj, ale nevšimli si ho. Byl za kamenem, u kterého byla díra, kterou lezli do chodby, která je zavedla do kaple. Když mohylu zkoumali, zjistili, že deska se dá poodsunout a po ní našli desky. Vzali je s sebou. Desku vrátili zpět, zamaskovali vstup do chodby a šli ven. Branku za sebou důkladně zamkli.

     Zamířili k Honzovi a u něj si prohlédli, co vlastně našli. Prohlédli si deník. Nebylo zde sice žádné jméno, ale z obsahu jim došlo, že to nejspíše bude deník Lukáše. Popisoval tam totiž, jak zkoumali chodby. Dohodli se, že si ho vezme Martin a do zítřka ho prostuduje. Zítra se u něj sejdou a dohodnou se, co budou dělat dále.

     Mirek se ujal desek, které našli pod Lukášovou mohylou. Text, který v nich byl napsán, byl nepochybně zašifrován. Mirek se jej pokusí do zítřka rozluštit.

     Na řadu přišla krabička, kterou našel Honza. Byl ale problém ji otevřít. Honza má v domě dílnu a tak dostal za úkol si ji zatím nechat a do zítřka ji otevřít. Bylo už hodně hodin a tak kluci spěchali domů.

     Honza hned sešel do dílny a tam se mu podařilo skříňku otevřít. Bylo tam několik plánků a dva sešity. Našel tu i několik šifer. Napadlo ho, že ty ale nebudou k šifrám v deskách, které našli u jeho mohyly. Ty totiž vznikly nejspíše až po jeho smrti.

     Martin, když přišel domů, začal hned číst Lukášovy deníky. Bylo tu několik plánků podzemních chodeb a z popisu si je Martin částečně doplnil. Z plánku mu připadalo, že chodby ústí ven z podzemí ještě ve dvou dalších místech, než je Krysí potok. Část míst si už dokázal na plánku pospojovat a určit i jejich pozici v plánku Katovny. Dále zde našel ještě nějaký zašifrovaný text.

     Nezahálel ani Mirek. Znal hodně druhů šifer a tak se snažil tak dlouho, až text začal dávat smysl. Pak jej písmenko po písmenku dešifroval. Bylo to poselství od Filipa, který byl patrně Lukášovým mladším kamarádem. Vyplývalo z něj, že Lukáš zahynul při zkoumání chodeb, ale že to nebyla nešťastná náhoda a že na jeho smrti se podílel zrada. Neví ale koho a nepodařilo se mu najít Lukášovo tělo. Pokud by se však někdo dostal na kloub této záhadě a nevěděl si s ní sám rady, rád mu pomůže. Vzkaz je možno mu nechat ve Zpovědně na pravé zdi vzkazů. Podepsán byl jako Tonda Mstitel neboli Tonda M.

     Nyní nastává otázka, kam směřovat další pátrání. O tom se budou muset kluci poradit a rozhodnout hned druhý den. Poradit jim můžete i vy. Jednou z možností je, se snažit zjistit něco o Lukášovi a najít i Tondu M. Druhou možností je se pokoušet rozšifrovat zašifrovaný text od Lukáše, který je u jeho deníku, třetí možností je pátrat po Zpovědně a čtvrtou možností je se pokusit objevit sklepy pod kostelem U kostlivců. Úplně poslední možností je pátrání přerušit a počkat až po Velké radě.

     A: Pátrat po Lukášovi a hledat Tondu M.

     B: Rozšifrovat Lukášovy zašifrované texty

     D: Hledat sklepy pod kostelem U kostlivců

     Radit můžete hlasováním v anketě až do páteční půlnoci 9. ledna 2004.