Z kroniky Tuláků - 71. část

Minule jsme nahlíželi do kroniky na začátek letního tábora Tuláků do srpna roku 1992. Dnes budeme ve sledování průběhu tábora pokračovat.

     3. den - pondělí 17. 8. 92

     Po rozcvičce a snídani jsme šli na louku, kde Ingoust opakoval s ostatními šifrování a já jsme organizoval slavnosti akciové společnosti Soldij a nákup, který s enestihl po večeři. Vše jsme stihli akorát do oběda.

     O poledním klidu jsme začal připravovat azimutový závod, v jehož cíli byly opět slavnosti, tentokráte akciové společnosti U Šmoulů. To ale ze začátku nikdo nevěděl. Na trati azimutového závodu byla šifra, v které byla zpráva o slavnostech a bylo tam napsáno, kde najít vstupenku na slavnosti. S přípravou a průběhem závodu mi velmi pomohl Ingoust. Byli jsme ve spojení vysílačkou a on podle mých pokynů na startu vypouštěl jednotlivé závodníky. Závod se líbil. Pár aktivních hochů v čele s Ingoustem sebralo z tratě cedulky, takže jsem se mohl vrátit nejkratší cestou do tábora a nemusel jsme znovu procházet celou trať.

     4. den - úterý 18. 8. 92

     Rozcvičku měl dnes Kamzík. Po snídani jsme vyrazili na celodenní výlet do Týna nad Vltavou. Bouďák měl teplotu a tak s ním zůstal Kamzík v táboře. K ruce jsem mu tu nechal Bouďákova spolubydlícího Fida. My ostatní jsme s vysílačkama vyrazili na výlet. Já s jednou skupinou jsme šli napřed a Ingoust s druhou šli za námi a každých 15 minut jsme navazovali spojení vysílačkami.

     Šli jsme po červené údolím Židovy strouhy a vždycky po chvíli jsme čekali na druhou skupinku. Při těchto společných zastávkách probíhaly slavnosti akciové společnosti Narghen.

     Prošli jsme Kolodějema a po chvíli jsme po levé straně zahlédli jadernou elektrárnu. Po chvíli dohadování jsem podle mapy určil, že je to Temelím. Ingoustova skupina si ho všimla taky. Ani Ingoustovi nechtěli věřit, že je to Temelín.

      V Týnu jsme nejprve došli na jiné koupaliště, které se nám moc nelíbilo. Konečně jsme našli to správné, které se nám líbilo. Tady jsme se všichni vykoupali. Je to krásný bazén, v kterém se všude stačí.

     Po šestnácté hodině jsme šli na autobus, kterým jsme se vrátili do Bechyně. Autobus stavěl přímo u kempu, takže jsme jenom sešli dolů po silnici. Já s Ingoustem jsme se šli ještě poradit na palouček o dalším programu. Řekl jsme Ingoustovi po cestě, jak moc mi je platná jeho pomoc a jak oceňuju jeho chování na táboře. Ingoust slíbil, že se vynasnaží se tak chovat pořád.

     Po večeři a nástupu proběhla 3. táborová etapa. Jako vždy jsme zatměli.