Bezpečnost při činnostech s dětmi I

Začíná nový seriál Školícího střediska ICOK pro vedoucí. V něm se budeme bavit o bezpečnostních zásadách při nejrůznějších činnostech s dětmi. Začneme tím, co je pro děti nejpřirozenější, hrami.

     Bezpečnost práce při hrách

     Relativně nejbezpečnější jsou hry v klubovně. Ale i zde jsou různé nástrahy. Zvláště v zimě musíme dávat pozor na tepelná tělesa, aby se o ně děti nespálily. Ne všechny hry v klubovně jsou totiž statické a i když pohyb při nich je omezen, přece jen je ho při některých hrách dost. Musíme tedy dávat pozor na ostré hrany nábytku, na vlhkou podlahu, aby po ní děti nesklouzly, aby dítě houpající se na židli nespadlo a nerozbilo si hlavu. Při některých hrách je navíc potřeba tmu a zhasíná se. Tady je obzvlášť důležité si prohlédnout, zda nejsou v klubovně nevhodně umístěné předměty, o které by se mohly děti při pohybu po tmě zranit. Takové předměty je třeba včas odstranit. Prostor klubovny vždy zkoumáme individuelně pro tu kterou hru, kterou právě chceme hrát. Čím je při ní více pohybu, tím musíme být opatrnější.

     Klubovna má ale i jiné nástrahy. Například špatnou zásuvku s prasklým krytem. Sáhne-li do ní zvědavé dítě, neskončí to většinou dobře. I na tyto věci je tedy nutné dávat pozor. V zásuvkách by měly být správně bezpečnostní zástrčky, aby do nich nemohly děti strkat hřebíky a drátky.

     Na hřišti je pohybu více, ale je tu i více místa. Vhodnější je hřiště travnaté než třeba asfaltové. Pád na trávě je podstatně měkčí a pravděpodobnost úrazu při takovém pádu podstatně menší. Při činnosti na hřišti je potřeba, aby měl vedoucí vždy s sebou lékárnu.

     Ještě větší riziko je, pokud cvičíme na nářadí. Budeme-li s dětmi házet granátem nebo kriketovým míčkem do dálky, je nutné vždy vymezit dostatečně velký prostor pro dopad a zabezpečit, aby v tomto prostoru nebyly žádné děti. I vedoucí, pokud v tomto prostoru je, aby mohl přesně odečíst délku hodu, musí dbát zvýšené opatrnosti a při letu sledovat granát nebo kriketový míček a stát tak, aby stačil uskočit, kdyby míček letěl na něj.

     Při skoku do dálky je nutno zkontrolovat, jestli nejsou v doskočišti kameny nebo jiné předměty, o které by bylo možno se zranit. Na doskočišti by neměl být písek, aby děti při odrazu neuklouzly. Rovněž u doskočiště, kde je písek vzdálený kus od odrazového prkna, je nutno zvážit, jestli všichni tuto vzdálenost bezpečně skočí, zvláště u malých dětí. Aby se nestalo, že některé dítě se slabší výkonností dopadne na kraj písku a hlavou na tvrdé doskočiště.

     Při běhu je nutno hlídat, aby si děti po doběhnutí, když jsou uhřáté, nesedaly na zem a nenastydly. Je nutné dávat pozor, aby děti nechodily na nářadí, na kterém nesportujeme.

     V tělocvičně je tato situace ještě složitější, protože je zde menší prostor, více nebezpečného nářadí a všude kolem tvrdá podlaha a tvrdé zdi. Musíme zde dohlédnout na vhodnou obuv, která sedí pevně na nohou. Nepřipustíme tedy, aby v tělocvičně cvičily děti v pantoflích a nebo jiné volné obuvi, ale ani v bačkorách, které také nejsou vhodné. Nemají-li děti vhodnou obuv, mohou v určitých případech cvičit osy, ale nikdy ne v ponožkách, které po parketách kloužou.

     Důležité je také sportovní oblečení. To by mělo být volné, je-li dost teplo, tak trenýrky a tričko, je-li chladněji tak tepláky. Nevhodné je cvičení v kalhotech. Dále je nutné kontrolovat, aby děti neměly při cvičení na krku různé přívěsky. Přívěsky nejsou vhodné ani jinde, třeba na kalhotech zavěšené klíče. Při úpolových nebo jiných bojových hrách by neměly mít děti v kapsách ostré předměty, o které by se mohl při srážce někdo poranit.

     Hrajeme-li míčové hry, je nutno si prověřit, zda jsou kryty světla a okna. V tělocvičně, v které toto není, se míčové hry hrát nemohou, rozhodně ne např. fotbal. Při cvičení na nářadí je nutno přihlížet k schopnostem dětí. Orientačním vodítkem by pro nás měly být osnovy tělesné výchovy a platí zásady, že bychom neměli s dětmi cvičit na nářadí, které jim pro jejich věk nepředepisují školní osnovy.

      Na všech nářadích je potřeba zabezpečit záchranu. Prakticky vždy to je např. žíněnka. Ta je velice důležitá při šplhání, protože zde není prakticky jiná účinnou možnost záchrany. Cvičíme-li na kruzích, je zde třeba dát dostatečné množství žíněnek, protože kruhy se mohou rozhoupat. Pokud je někdo na kruzích, je zakázáno s nima manipulovat. Vytahovat a spouštět se smí pouze, pokud na nich nikdo není. Proto tedy nenecháme u jejich ovládání při cvičení nikoho ani stát.

      Je zcela samozřejmé, že děti nesmějí bez svolení vedoucího na žádné nářadí. Budeme-li skákat do výšky, je třeba mít pořádné a bezpečné doskočiště a pořádnou laťku, která lehce spadne při shození. Aby nedošlo k tomu, že s laťkou spadnou i stojany.

     Při činnosti v tělocvičně musí být program obzvlášť dobře organizován. Je zcela nevhodné kombinovat v jedné tělocvičně více činností, např. kopanou v jedné půlce a v druhé třeba stolní tenis. Pokud se po zralé úvaze pro podobnou kombinaci přece rozhodneme, musíme k tomu mít minimálně dva vedoucí a činnosti si skutečně nesmí navzájem vadit. Může to být třeba šplh a stolní tenis. Šplh stolní tenis neovlivní a míček stolního tenisu šplhajícímu také neublíží. Nelze ale kombinovat míčové hry s velkými míči, byť i pouhé velikosti tenisáku.

      Při hrách v přírodě je situace zase zcela jiná. Zde je nutno si pozorně prohlédnou terén, v kterém chceme hru hrát. Je potřeba jasně vymezit prostor, v kterém se hraje. Dále je nutno určit signály pro začátek hry, pro konec hry, případně pro nouzové ukončení hry v případě nebezpečí. Všem musí být jasné, co mají na který signál dělat. Rovněž musí být všem jasné pravidla hry. Je vhodné děti upozornit na možná nebezpečí.

     Při hrách, při kterých se po sobě hází, je vhodné, mají-li děti hadrové nebo papírové koule. Nevhodné je házení šiškami, protože může dojít k nebezpečnému poranění očí. V zimě lze použít sníh, ale i tady je potřeba dávat pozor na obličej. Děti musí být poučeny, že by měly mířit od pasu dolů a v žádném případě ne na hlavu.

     Při úpolových nebo jiných hrách zápasnického charakteru je třeba zajistit, aby u sebe děti neměly žádné ostré předměty. Nebezpečné jsou např. nože dýkového typu a to i když jsou v koženém pouzdru. Toto pouzdro je poměrně tvrdé a tvoří ostrou hranu a může dojít ke zranění. Při podobné hře na louce je nutno zkontrolovat, zda není na louce kamení či sklo nebo jiné nebezpečné předměty. Při hrách, kde se běhá, je nutno zvolit terén bez prohlubní, aby si vněm některé děti nevyvrtly nohu. Rovněž je třeba dávat pozor na ostré větve, zvláště pokud jsou ve výšce dětského obličeje. Děti by si o ně mohly poranit oči.

     Při hraní každé terénní hry by měl vedoucí, který hru organizuje, znát dobře terén, který pro hru určil.