Silvestr pana Narghena

Pana Narghena jsme si představili už o Vánocích. Protože je to ale spíše komik, pak dnes jistě více oceníte jeho druhou stránku.

     Pana Narghena jsme si již několikrát představili v dvou humorných povídkách z cyklu Pan Narghen, které se snažily vás po dva Silvestry bavit. Na Silvestra 2000 jsme si ho představili v povídce Hodný chlapec, která cyklus zakončuje a je dle mého názoru nejzdařilejší. OP dva roky později se vám představil naopak v úvodní povídce Bohatý chudák. Mezi tím bylo několik další více či méně zdařilých povídek, v kterých pan Narghen léčil, učil, opravoval televize, fotografoval a zkoušel další bohulibé činnosti.

     Napadlo mě, že bych se mohl za panem Narghenem vypravit přímo na Silvestra a podívat se, co dělá poslední dne v roce. Na pomoc jsme si vzal jednoho malého redaktora Pepíčka, který se vyzbrojil velkým kazetovým magnetofonem s ještě větším mikrofonem.

     Pana Narghena jsme zastihli zrovna, když se vrátil domů a byl celý od sněhu. Zeptal jsem se ho, co dělal? Jeho odpověď byla pro mě i pro Pepíčka šokující. Ostatně posuďte sami.

     Když se tedy pan Narghen usušil, tak ho začal Pepíček, který se z toho šoku vzpamatoval dříve, zpovídat. Ptal se: "Co vlastně děláváte na Silvestra?"

    "Jak obráceně?", vyzvídal Pepíček.

     "A umějí děti pracovat?", ptal se Pepíček. "Vydělají dost peněz?"

     "Jak to?", podivil se Pepíček.

     "No protože za pana učitele učí jeho syn a pan učitel sedí v lavici. Jenže, když si prohodí role, tak si pan učitel syn sedne do lavice a učí ho pan učitel, který je v té době v roli žáka."

     "Ne, vždyť jsou prázdniny", podivil se pan Narghen.

     "No právě proto", řekl Pepíček. "Když děláte všechno obráceně, tak musíte jít do školy právě o prázdninách, kdy se do školy nechodí."

     "A jo, to máš pravdu", chytl se pan Narghen za hlavu. Rychle se začal oblékat. "Tak to já musím honem běžet nebo budu mít neomluvené hodiny."

     Málem by nám utekl do školy. Pepíček ho ale zastavil: "Máte čas. Do školy se přece chodí dopoledne, takže tam dnes musíte až odpoledne."

     "Uf, to jsem si oddechl", ulevilo se panu Narghenovi.

     Pan Narghen zodpověděl Pepíčkovi ještě několik otázek. Já se stále nemohl vzpamatovat a tak jsem se nezmohl na jedinou otázku. Ještě, že jsem s sebou toho Pepíčka měl. Vše jsme zvládli do poledne, protože přesně v poledne nám pan Narghen nekompromisně utekl do školy.

     Vrátili jsme se do redakce, já si přehrál Pepíčkovy rozhovory a udělal jsem z nich článek. Pepíček si zatím hrál s autíčky. Zajímavá dělba práce. Pepíček totiž ještě neumí číst ani psát, takže tohle jsme stejně musel udělat já.