Vánoce pana Narghena

Pan Narghen by se hodil spíše na Silvestra. Ostatně dva Silvestry s ním už čtenáři eKamaráda strávili. Pojďme si ho ale představit i z jiného pohledu.

     Věrní a dlouholetí čtenáři našeho magazínu znají pana Narghena z povídek Bohatý chudák a Hodný chlapec, které náš magazín postupně představil v dvou různých Silvestrech. Povídku Bohatý chudák jsme psal jako třináctileté dítě inspirován Šimkem a Grossmannem. Pohledy na ni se poměrně dost výrazně lišily.

     Pan Narghen se stal komickou postavičkou, ke které vznikaly další povídky. Dvě o rok později po Bohatém chudákovi. Ty se ale ztratily. A dalších několik povídek jsem napsal na střední škole a ty byly zakončeny asi nejzdařilejším Hodným chlapcem.

     Už v Bohatém chudákovi zmínka o Vánocích pana Narghena je, ale není zrovna nejveselejší. Jak by asi prožíval Vánoce třeba letos? Určitě klidněji. Jeho nezvedená vnoučata, o kterých píšou poslední povídky, by už asi byly usazenými tatínky. Pan Narghen by byl jistě dnes pradědečkem. Seděl by tedy u velkého vánočního stromku, obklopen svými dětmi, kteří by v rolích dědečků měli kolem sebe své syna a svá vnoučata. No jistě by se daly vymýšlet historky nezvedených vnoučat či pravnoučat, které by bavily po vzoru hodného chlapce Mirečka čtenáře.

     Vánoce ale nejsou svátky veselí, ale spíše zamyšlení. S panem Narghenem se tedy spíše pobavíme až na Silvestra. Dnes, jak jsem slíbil v úvodu, se na něj podíváme z jiného pohledu. Je to už starší moudrý člověk, který něco pamatuje, má velké životní zkušenosti, vychoval tři děti, které více či méně úspěšněji vychovali další děti a ty nyní vychovávají již čtvrtou generaci Narghenů.

     Je to typický příklad naší společnosti? Toť otázka k zamyšlení. Porovnáme-li, že pan Narghen má tři děti, šest vnoučat a patnáct pravnoučat, vidíme, že to typický příklad naší společnosti není. Všichni víme, že v naší republice klesá počet dětí. Že jsou prognózy, že dnešní děti půjdou do důchodu v 75 letech a v té době na důchod každého budou vydělávat dva pracující. To je smutná bilance. V případě pana Narghena na jeho důchod přispívají jeho děti a vnoučata, tedy devět lidí.

     Vánoce jsou časem zamyšlení. Což se zamyslet třeba právě nad tím, proč v naší republice klesá porodnost. Není to jistě jednoduchá otázka. Vlivů bude více. Může to být ekonomickým zázemím naší republiky. Je ale otázka, zda je opravdu tak špatné ve srovnání s jinými léty. A nebo je to spíše životním stylem?

     Vlivem dnešní doby je i to, že rodiče mají většinou stále méně času na své děti. Jak je dnes vyplněn volný čas dětí? Stále méně dětí se organizuje v nejrůznějších sdruženích dětí a mládeže, ale i v kroužcích. Sečteme-li oba tyto vlivy, pak je jasné, že daleko více dětí je ponecháno volně ulici a jejím vlivům. Proč? Opět to není jednoduchá otázka, na kterou by byla jednoduchá odpověď.