Vánoce, Vánoce přicházejí

Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé. No už nepřicházejí, už jsou tady. Začínají Štědrým dnem. Štědrý se tedy bude snažit být i náš magazín.

     Jak ten čas rychle utíká. Než jsme se nadáli, jsou tu opět Vánoce. "Vždyť byly teprve nedávno", říká někdo. Zejména pro hospodyňky jsou Vánoce předzvěstí starostí a práce. Pro děti je to zase předzvěst radosti z dárků. Jak doba pokročila, tak se ale mění i vnímání těchto svátků u lidí.

Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,
v světnici teplo u kamen;
v krbu se svítí, stará podřimuje,
děvčata předou měkký len.

"Toč se a vrč, můj kolovrátku!
ejhle adventu již na krátku,
a blízko, blizoučko štědrý den!"

     Těmito slovy popisuje v 19. století Vánoce Karel Jaromír Erben ve své Kytici. V té době jej lidé prožívali jinak, než dnes. Hospodář na venkově pamatoval na zvířata, krávy, kohouta a slepice, psy, ale i stromy na zahradě.

     K Vánocům se váží i různé zvyky a pověry. Ty dnes postupně upadají v zapomnění. Málokdo dnes ještě ví, proč se Vánoce vlastně slaví. Co je to advent? Proč se na Štědrý den postít? V dnešním 21. století se stávají vánoční svátky spíše svátky blahobytu, nežli svátky duševními.

     Bylo by jistě dobré, aspoň dnes se na chvíli zamyslet a rozjímat. Rozjímat nad svými přáteli, nad vztahy, jak pomoct těm, kteří trpí. Ne každý dnes sedí doma v teple u vánočního stromečku se svými nejbližšími.

"Toč se a vrč, můj kolovrátku!
všeckoť ve světě jen na obrátku,
a život lidský jako sen!"

"Však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu!"