Z kroniky Tuláků - 68. část

Rok 1992 byl pro Tuláky bohatý, i když, jak z kroniky zjistíte, také svým způsobem krizový. Překonají Tuláci krizi do prázdnin 1992?

Výlet do Polničky     7. - 10.5.1992

     V počtu pěti se scházíme na Masarykově nádraží a vlakem vyjíždíme do Žďáru nad Sázavou, odkud pak jedeme autobusem rovnou do Polničky. Od zastávky je to pár metrů k ubytovně, kde se ubytováváme na jednom pokoji.

     Po večeři začínáme hrát etapu Osídlení Wahagánie. Po ní definitivně krachuje Indiánská akciová společnost, která si chtěla zvýšit svoji popularitu slavnostmi. Slavnosti ale neměly kladnou odezvu a tak akciová společnost, místo aby si polepšila, si pohoršila. Po vyloupení Indiánské banky nyní krachuje i Indiánská akciová společnost.

     V sobotu vyrážíme na výlet. Vyrážíme po červené na Velké Dářko. Je zima. Smíšek se málo oblékl a teď všem kazí náladu. Chování některých jedinců je antiskautské. Úroveň oddílu klesá už delší dobu. Dost výrazný pokles jsem zaznamenal už v Kutné Hoře. Tady však chování některých jedinců dosahuje vrcholu. Ač jsme pro oddíl hodně zapálen a vedu jej už sedmý rok a všechny své zájmy jsme buď velice omezil nebo jich úplně zanechal a nebo přizpůsobil potřebám oddílu, tito jedinci mi další práci v oddílu zcela znechutili. Rozhodl jsme se oddíl rozpustit a taky jsme to vyhlásil. Snad se mi lépe povede můj záměr s nově založeným Sdružením klubů správných kluků České republiky, kde jsme svolal na 19. května nábor v Petrovicích na založení 6. klubu správných kluků.

     Většina členů přijímá zprávu o konci oddílu buďto lhostejně nebo souhlasně. Jediný Ingoust se zajímá o jiný oddíl, popř. o můj klub správných kluků v Petrovicích. Lituje Kraba, který v náš oddíl vkládal naděje. S pádem oddílu totiž padne pravděpodobně i skautské středisko. Ingoust se nechává slyšet, že se mu v oddílu líbí. Tím mě dodal trochu optimismu, ale od mého záměru rozpustit oddíl mě zatím nezviklal.

     Večer se všichni nahrnuli do tělocvičny a příprava večeře - nezájem. Jediný, kdo mi sám od sebe přišel pomoct, je Ingoust. Přivádí i Golema. Po večeři je další etapa a po ní je otevřené i kasíno. Hrajeme ruletu o Wahagany.

     V neděli se už jen balíme a po obědě odjiždíme. Ingoust zachránil svým chováním oddíl. Nahlodal můj úmysl skončit. Přece jenom má moje práce v oddílu nějaký smysl. V září udělám v oddílu čistku a uděláme nový nábor. Buď se oddíl povznese do konce roku nebo zanikne v lednu na to, že nebudeme mít dost členů na zaregistrování.

     Sraz jsme měli jako vždy na Kačerově. Metrem a autobusem jsme se dostali do Komořan a odtud jsme došli k letišti na Točnou, kde se konaly závody vlčat. Šli jsme pomoct Krabovi, který tu byl jako rozhodčí u stavby stanu. Jako skoro vždy šli pomoct Golem s Ingoustem, jejichž docházka je příkladná a dále Smíšek. Jejich úkolem bylo bourat a popřípadě stavět stany. Úkolem hlídek totiž bylo postavit jehlan. Kdo ale chtěl, mohl stavět "áčko".

     Bylo poměrně vedro a tak se kluci brzo vyslékli z krojů do trenýrek a triček. Ostatně stanoviště se stavbou stanů bylo přímo na slunci. Smíšek brzo odpadl.

     Já jsem prohodil pár slov se Zdenou Krejčíkovou, která byla v cíli. Nechyběl tu ani Honza Pelikán. S velitelkou závodu jsem si pak prošel trať, která nebyla normálně přístupná a vyfotil jsme si jednotlivá stanoviště. Mimo šifrování tu byla zdravověda, poznávání přírody a další disciplíny. Stavba stanu byla až na konci. Pak už se jenom hlídky zahlásily v cíli.

     Závody skončily, proběhlo vyhlášení vítězů a vyrazili jsme na cestu domů.