Z kroniky Tuláků - 67. část

I v povánočním čase nahlížíme do kroniky Tuláků a to do období dubna a května 1992. Tuláci jsou turistickým oddílem mládeže, současně skautským oddílem a také jsou členy AVZO.

Kutná hora     30.4. - 3.5.1992

     Vlakem jsme dojeli do Kutné Hory. Jsme tu v počtu osmi - tři Bobři a čtyři Medvědi a já. U vlaku na nás čeká člověk z ubytovny a popisuje nám cestu. Jedeme tam autobusem. Ubytovna je v rekonstrukci, spát se tu ale dá a budeme to mít se slevou. Zhýčkaný Smíšek nad tím zase ohrnuje nos.

     Ubytovna je na Smíškově náměstí. Družiny se dohadují, kdo kde bude spát. Žádná družina mě k sobě nechce, jako bych byl prašivý. To je vztah k vedoucímu. Nakonec spím s Medvědy.

     Po večeři hrajeme etapu. Chování Fida a Smíška hraničí s drzostí. Etapa končí a jdeme spát. Druhý den vyrážíme na výlet. Bereme si s sebou vysílačky, které jsem pro naši základní organizaci zakoupil z dotace. Abychom si je mohli vzít už s sebou, urychleně jsme vyběhával povolení. Zatím jsme získal povolení provizorní, než bude hotové trvalé.

     Šli jsme na autobusové nádraží a hledáme spojení do Vlašimi. Chci odtamtud jít na Blaník. Ale v sobotu do Vlašimi z Kutné Hory nic nejede. Měníme teda program a jdeme po modré na Sion. Prohlížíme si zříceninu hradu a obědváme tady. Pak pokračujeme po žluté směrem na Malešov. Tam nasedáme na vlak a vracíme se do Kutné Hory.

     Po večeři je další etapa. Chování některých jedinců je opět nevalné. Další den jdeme nakupovat. Brambory se nám tu nepodařilo vůbec sehnat. Dva dny jsme jedli rýži. Třetí den už někteří jedinci brblají a tak se kupují špagety, které večer vaří Smíšek. Koupily se dvoje, ale Smíšek nakonec uvařil jenom jedny, takže se dost lidí vůbec nenajedlo. Mimo Smíška, který dělal špagety, pomáhá Komár. Jinak vařím zase sám. Jistou aktivitu projevují ještě Ingoust s Golemem.

     V sobotu jedeme vlakem do Zruče nad Sázavou. Prohlížíme si město a zase se vlakem vracíme zpátky do Kutné Hory. Vysílačky slavily úspěch, každý chce vysílat, ale vděk pochopitelně žádný. Po večerní etapě jdeme spát. V neděli se už jenom balí a po obědě jedeme autobusem na nádraží a vlakem se vracíme do Prahy.

     4. května v předvečer Pražského povstání pořádá skautské středisko besedu s letcem z Anglie. Z oddílu tu jsou jen čtyři členové. Martin tu má asi šest vlčat a z Pavlových Jestřábů je tu asi pět dětí. Účast je to dost slabá. Po besedě je slavnostní a pro oddíl historická chvíle. Po Ditě, která skládala kdysi slib v Bechyni, teď skládají slib Golem, Časomíra a Ingoust. Protože je po sněmu a je nové znění slibu, Krab jej předříkává.