Čtenářský příběh - 17. část

Kluci se minule dozvěděli, kde je kostel U kostlivců, byli u něj, ale dovnitř se nedostali. Proto se rozhodli, že se do Stínadel vypraví znovu a pokusí se najít cestu dovnitř.

     Kluci teď měli dva týdny na to, zjistit, jak se dostat do kostela U kostlivců. Za dva týdny se tam bude konat velká Rada, na které by rádi byli. Protože však nejsou z této čtvrti, kterou po vzoru Foglarových knížek nazvali Stínadla, nemají šanci se tam normálně dostat.

     Kluci se dali do řeči na oddílové schůzce Tuláků s třináctiletým Radkem. Netroufli se ho zeptat na nic, co by je dovedlo přímo k cíli jejich pátrání, ale přesto se několik zajímavých věcí dozvěděli. Martin nadhodil, že tu jednou byli před schůzkou dřív a tak se tu trochu prošli po okolí a že tu jsou uličky, které mu připomínají Foglarovy Stínadla. Na to Radek zareagoval.

     "Naše uličky se sice nejmenují Stínadla, ale zajímavé jsou. A klidně by se tu Foglarův příběh odehrávat mohl. Ostatně, kde jsou pravá Stínadla nikdo neví. Říká se, že Stínadla jsou skoro v každém městě."

     "Při troše fantazie je všechno možné. Tahle čtvrť se jmenuje Katovna. My, co tu bydlíme, si říkáme Katováci. Držíme Katovácké tradice, které jsou podobné Vontským, i když se v něčem liší. Foglarovky tu samozřejmě známe všichni", vysvětloval Radek.

     "A existuje tu i tu Velký Katovák či Katovácká rada?", osmělil se zeptat Martin.

     Teď se Radek trochu zarazil. Připadalo mu, že se kluci ptají už poměrně dost a že jim toho už zbytečně moc řekl.

     "A proč vás to najednou tak zajímá?", zeptal se podezíravě.

     "Jen tak se ptáme", řekl Martin. "Napadlo mě, že by u nás v Petřkovicích mohly klidně být taky taková Stínadla. I když nemáme tak úzké a křivolaké uličky jako tady vy v Katovně."

     "To by samozřejmě mohly. Záleží jenom na vaší fantazii", řekl Radek, kterého to trochu uklidnilo a přestal je podezírat.

     Hned další den kluci šmejdili Katovnou a hledali. Při tom poslouchali každé slovo, které bylo možno zaslechnout. Moc toho ale nezaslechli.

     Potok zatékal do tunelu, kterým se dalo jít asi 300 metrů. Zde narazili na branku, kterou ale šlo otevřít klíčem, který měli. Byl stejný, jako klíče od vrátek mezi dvorky. Popošli ještě asi padesát metrů a narazili na chodbu doprava. Museli jí jít v podřepu, ale zahnuli do ní. Prošli asi padesát metrů a strop se začal zvyšovat. Napojili se na další kanalizační šachtu. Museli přeskočit koryto a chvíli váhali, kterým směrem se vydat. Nakonec šli rovně. Chodba zde sice po pár metrech končila, ale byl tu kovový žebřík. Vylezli po něm nahoru a narazili na poklop. Podařilo se jim ho otevřít a octli se ve starobylém sklepení. Když vyšli po schodech ven, zjistili ke svému úžasu, že jsou v kostele. Tušili, že je to kostel, do nějž hledají cestu, tedy kostel U kostlivců.

     Kluci si rozdělili směry a začali pátrat. Bylo jasné, že tento kostel je opravdu už dost dlouho opuštěný. Přesto ale poznali, že sem občas někdo chodí. Jako by se zde čas od času scházela nějaká skupinka lidí. Našli zde svíce, na židlích bylo méně prachu, než v některých koutech.

     Martin se vydal po schodech nahoru k varhanám. Brzy poznal, že v provozu již nejsou. Chybělo jim i několik píšťal. Byl odsud ale docela dobrý rozhled a mohlo by to posloužit jako dobrá skrýš. Pokud bude Katovanská rada probíhat tady dole, mohli by ji dobře a hlavně nepozorovaně sledovat a dozvědět se víc.

     Ještě, než zavolal Martin ostatní, porozhlédl se tu. Našel tu nějakou šachu. Když posvítil dolů, všiml si, že vede dolů a je tu kovový žebřík. Lehce zapískal na ostatní a pokynul jim baterkou, aby šli nahoru za ním. Brzo se tu sešli. Kluci mu dali za pravdu, že tady je nejlepší místo.

     "Prozkoumáme tu šachtu?", zeptal se Martin.

     "Nejsem proti", řekl Honza, ale nechal bych to až na příště. "měli bychom na to mít pořádné vybavení."

     "A taky to může být past", upozornil Mirek.

     "Vybavení máme dobré", odporoval Martin. "Máme baterky, lana i šperháky. Co chcete ještě víc?"

      A: Prozkoumat chodbu hned.

      B: Odložit průzkum do příští návštěvy Katovny

      C: Chodbu raději vůbec nezkoumat.