Z kroniky Tuláků - 64. část

Končí zima roku 1992 a blíží se jaro a Tuláci mají stále napilno. Ostatně nahlédněte s námi do jejich kroniky a posuďte sami.

Koněpruské jeskyně - 7. 3. 1992

     V nezvykle velkém počtu jsme se sešli na sraz na výlet do Koněpruských jeskyní. Sraz byl na Kačerově, kam přišlo deset členů. Výlet se stejným cílem měli i Jestřábi a s námi s nulovým počtem členů oddílu jel i Kamzík. Společně jsme dojeli vlakem do Berouna. Odtud jsme se vydali po zelené k Aksamitově bráně. Šli jsme napřed, Jestřábi s kamzíkem šli až kus za námi. Dohnali nás až při naší zastávce. Když Kamzík vysupěl do kopce, my jsme pokračovali zase dále.

     Koněpruské jeskyně byly zavřené. Po žluté jsme došli do Tobolky a odtamtud jsme se vydali po zelené na Tetín. Zde byla poslední zastávka. Po menších bojůvkách mezi Bobry a Medvědy jsme pak pokračovali v cestě. Po modré jsme došli do Berouna, odtud jsme se vrátili vlakem do Prahy.

      V pátek jsme vyjeli do Krkonoš. V Peci pod Sněžkou na nás bílé Isuzu nečekalo dle úmluvy a proto jdeme na Luční boudu pěšky i s báglama. Samozřejmě bloudíme a proto se vracíme do Pece a tam na nás už čeká rolba. Ale to potěšení svést se rolbou jsme měli my Jestřábi a já. Míla totiž trochu přidal a tak zmizel v mlze, ale s ním i Golem, Časomíra, David a Jarda. Rolba je proto dovezla do Luční boudy později.

     Na chatě jsme se všichni ubytovali. Byli jsme všichni na jednom pokoji. Protože jsme měli večeři z vlastních zásob, strávili jsme celý večer na pokoji. Hráli jsme Dračí doupě. Potom jsme šli spát.

     Po snídani jsme se vydali na Sněžku. Byla mlha a foukal ostrý vítr. Šli jsme po kůlech až k Obří boudě. Odtud jsme šli do pořádného kopce s pomocí řetězů, které současně sloužily za zábradlí. Foukalo to hůře, sníh padal o sto šest. Ale nakonec jsme se tam vydrápali.

     Zapadli jsme do polské restaurace. Tam jsme obsadili všechny topení a sušili, co se dalo. Asi ve 12 hodin jsme se vydali dolů. Mlha opadla, takže se sešlo dolů celkem v pořádku. U Obří boudy jsem já a Golem čekali na Mílu. Cestou si mě i Golema vyfotografoval. Potom jsme šli dál až na Luční boudu.

     Zase hrajeme Dračí doupě. Po večeři hrajeme "házenou". Při tom se mnou žuchla postel a rozdělila se na pět milionů miniaturních kousíčků. Jdeme spát. Po snídani odcházíme do Pece pod Sněžkou a autobusem do Prahy a potom metrem.

     Ingoust