Mstitelé - 10. kapitola

Už po desáté sledujeme Martinovy osudy. Prázdniny se pomalu chýlí ke konci, klub se konečně úspěšně sešel a vyrazil na jednodenní výlet. Zde se potkali s tělocvikářem, který jim nabídl, že by s nima jel na vícedenní výlet. Martin a jeho kamarádi jsou tedy ve víru horečných příprav na tento výlet.

     V sobotu jsme se sešli skutečně v plném počtu a mohli jsme vyrazit na nádraží o čtvrt hodiny dřív, protože jsme už byli všichni. Koupili jsme si lístky a nastoupili jsme do vlaku. Vzal jsem si s sebou i nový foťák, takže budou fotky do kroniky.

     Jeli jsme necelou hodinu. Pak jsme vystoupili na malém nádraží uprostřed lesa. Za chvíli jsme došli k potoku, podél kterého jsme potom šli dost dlouho. Na chvíli jsme se zastavili a vyřezali jsme si z kůry lodičky, které jsme pouštěli. Trochu jsem litoval, že jsem si nevzal tu lodičku, kterou jsem si vyřezal na dovolené s rodiči. Ta byla pěkně propracovaná, kdežto tyhle lodičky byly jen provizorní. Většina z nás je nakonec pustila po proudu, jenom Radek si ji nechal, že si ji dodělá. Přátelsky jsem ho poučil, že za chůze se neřeže. Miloš to podpořil, tak Radek nůž schoval a řekl, že si to dodělá, až se zase zastavíme.

     Cesta se odklonila od řeky a došli jsme na paseku. Tady byla další zastávka. Mirek připravil terénní závod. Zařadil tam i několik šifer. Když jsme ho všichni doběhli, udělali jsme si malý ohýnek a uvařili jsme si oběd. Pak jsme chvilku poseděli a pokračovali jsme v cestě. Šli jsme poměrně pomalu a za chvíli nás došel náš tělocvikář. Pozdravili jsme ho a chvíli jsme si povídali. Představil jsem mu náš klub. Zpomalil a šel s námi. O kousek dál jsme si sedli. Vyprávěl jsem učitelovi svoje zážitky z dovolené s rodiči a z tábora. Znovu jsem mu poděkoval za ten zápisník. Řekl, že je rád, že mi pomohl. Ukázal jsem mu naše zápisníky Modrého života. Líbily se mu. Víťa mu hned řekl, že mám moc hezký první dobrý skutek.

     "Jaký?", zeptal se tělocvikář.
     "Zachránil mi život, když jsem se topil v řece."

     Učitel řekl, že to je skutečně hezký dobrý skutek. Bavili jsme se o tom, že bysme rádi udělali vícedenní výpravu, jenže rodiče nás samotné nepustí. Nabídl se, že by jel s námi. Byli jsme pro. Dohodli jsme se, že se přijde v pondělí podívat na naši schůzku a domluvíme se. Předběžně nám nabídl, že bysme vyjeli ve středu a vrátili bysme se v neděli večer. On pak bude muset do práce, učitelé mají poslední týden prázdnin jako přípravný týden. Všichni se doma zeptají a řeknou mi to v neděli na schůzce. Učitel mi dal telefon a tak mu večer zavolám, kolik nás pojede.

     Došli jsme na nádraží a vrátili jsme se domů. Zapsal jsem výpravu do kroniky a zařídil jsem si souhlas rodičů s pětidenní výpravou.

     V neděli se nás sešlo míň, protože René musel s rodiči na návštěvu, Radek jel s rodiči na chatu a Franta šel na návštěvu do nemocnice. Všichni mají souhlas rodičů na výpravu a ti tři mi zavolali večer domů, aby se omluvili ze schůzky a potvrdili účast na výpravě. Takže pojedeme zase všichni. Na schůzce jsme si zopakovali šifrování a uzlování. Nic nového jsme neprobírali, protože jsme tu nebyli všichni. Hráli jsme hry a zahráli jsme si i pinkponk. Miloš dodělal nástěnku, aby bylo vše perfektní, až přijde v pondělí tělocvikář.

     V pondělí přišel tělocvikář na naši schůzku. Domluvili jsme vše potřebné. Mirek navrhl místo na táboření, které tělocvikář odsouhlasil. Je to tam, co jsme byli na naší první a zatím jediné vícedenní klubové výpravě. Dohodli jsme si sraz na středu ráno před klubovnou.

     Tělocvikář s náma ještě chvíli zůstal. Dal nám papíry, které chtěl vyplnit od rodičů. Zajímalo ho hlavně, jestli nemáme nějaké zdravotní omezení, prostě jestli jsme zdraví. Pak tam byly také údaje, které máme v našem klubovém sešitě. Chvíli jsme potom ještě uzlovali a šifrovali. Zahráli jsme si i různé hry. Tělocvikář odešel dřív. My si domluvili, kdo bude s kým spát. Miloš bude s Radkem, Lukáš s Reném, Víťa s Markem, Franta s Davidem a na mě zbyl Mirek. Franta slíbil, že vezme kytaru, já s sebou vezmu kroniku a vezmu si i foťák.

     V úterý jsme měli ještě jednu klubovou schůzku. Hodně se mluvilo o výpravě. Zahráli jsme si pár her, většinou trochu odvázanějších, jako Na králíka, Kdo uhodil a podobně. Po schůzce jsem si doma dobalil poslední věci a nemohl jsem se dočkat středy.