Natáčení Mstitelů se ruší

Nebylo to lehké rozhodnutí, protože natáčení jsme připravovali přes rok. Po dosti důkladné úvaze jsme se však nakonec s definitivní platností rozhodl v přípravách na natáčení Mstitelů nepokračovat a natáčení zrušit.

     Nápad na natáčení Mstitelů se zrodil o loňských prázdninách v závěru povodňového turnusu, kdy mě napadlo vytáhnout videokameru a natočit pár záběrů. To byl první impuls, na kterém jsem se potom dohodl s několika kluky na setkání účastníků příměstských internetových táborů v září. V té době jsme měli čtyři herce - Dominika Břeně, Michala rendla, Ondru Flídra a Honzu Flídra. Tento stav trval zhruba rok, kdy jsme se na natáčení připravovali, ale nic se nezlepšilo.

     V průběhu letošních příměstských internetových táborů vše začalo vypadat daleko slibněji. O natáčení projevilo zájem spousta dalších kluků - Marek Beneš, Honza Novák, Martin Pitrman, Marek Novotný, Jirka Špaček a dále i Jarda Měchura a Tomáš Mach, který přivedl Lukáše Procházku. Vše se rozjiždělo k mé velké, ale bohužel hodně krátké radosti, velice slibně. Lukáš přivedl další čtyři kluky a bylo vystaráno, potřebné role byly obsazeny a mohlo se začít natáčet. Jenže…

     První komplikací bylo, že na první natáčecí den nepřišli bez omluvy čtyři představitelé hlavních rolí. Chyběl Marek Novotný, který se od té doby neobjevil ani na kroužku Internetu. Dominik Břeň se neozval dodnes, přestože jsem mu poslal dvě SMS. Marek Beneš byl nemocný, což sdělil až na kroužku, aniž by považoval za vhodné se dopředu omluvit nebo aspoň sám dodatečně a nečekat, až se ho zeptám.

     Další kluky natáčení přestalo bavit, přestože vlastně ještě ani nezačalo. Setkali jsme se na prvním natáčecím dni, na kterém pro absenci čtyři představitelů hlavních rolí nic natáčet nešlo. Do toho pak přišla již zmíněná aféra, v které je řeč v před časem publikovaném Prohlášení k natáčení Mstitelů. Po ní začal odpadat jeden představitel za druhým. Někteří z nich sice měli vůli hrát, jako např. Lukáš, kterého by to bavilo, ale dnes již vidím, že tuto vůli ztratil a že sám už zájem hrát nemá. A pak samozřejmě nepomůže ani vytištěné prohlášení, které by mohl dát rodičům v písemné formě. Doplnil jsme ho ještě i kopií svého výpisu z rejstříku trestů.

     Kolik zájemců o hraní nám v tuto chvíli zbývá? Odhadem tak dva až maximálně čtyři, které bychom byli schopni obsadit do hlavních rolí. Původně jsme uvažoval se ještě v sobotu sejít, i když jsem nevěřil, že budeme schopni něco natočit a domluvit se s tím torzem, co dál. Pokud by zbylo aspoň šest kluků, bylo by náhradní řešení. Natáčeli bychom něco jiného, co by z myšlenky Mstitelů vycházelo. Použil bych část zápletek a část bych vymyslel nových.

     Události 18. listopadu, kdy jsme se definitivně rozhodl, mě však přesvědčily, že ani tento nápad nemá naději na úspěch. Prostě těch šest opravdu nadšených kluků, kteří by měli zájem, není. Lukáš, v kterého jsem doufal, že pomůže přesvědčit rodiče a bude hrát, odpadl definitivně. Zjevně už nemá zájem ani on sám. Další dva kluci měli přinést návratku se souhlasem rodičů s natáčením, ale nedonesl ji ani jeden z nich. Oba ji zapomněli a jeden z nich si navíc není jistý, jestli vůbec bude hrát.

     Za těchto okolností považuji jakékoli další přípravy za ztrátu času, kterého mám už v tuto chvíli kriticky málo. Ostatně Mstitelům jsme toho zbytečně věnoval už více, než jenom čas. Vytištění půlky scénáře, který čítá v tuto chvíli více než sto stran také není levnou záležitostí. Rovněž i koupě digitální kamery se ukázala jako unáhlená. Na běžné natáčení činnosti úplně stačí ta původní analogová. Další čas i peníze jsme ztratil sháněním a nákupem světel, které také pro normální dokumentární natáčení potřeba nejsou.

     Nejvíc však mrzí ten "vděk", který je "poděkováním" za moji zhruba dvacetiletou práci pro děti a mládež ve formě nedůvěry. Takže v tuto chvíli je moje další chuť do čehokoli zcela minimální.