Z kroniky Tuláků - 59. část

Podzim roku 1991 byl pro Tuláky na akce opravdu bohatý. No posuďte sami.

Cyklovýlet     19. 10. 1991

     Vyjeli jsem v 9.00. Jelo se podle dohodnutých pravidel, na kterých jsme se předem domluvili. Určená trasa vedla přes Cholupice, Dolní Břežany, Zvole, Vraní nad Vltavou a Modřany.

     Za další dobu se zastavilo u krámu, kde jsme si nechali dát razítko a někdo si zase poopravil kolo. Zatím jsme ujeli asi jedenáct kilometrů.

     Další zastavení bylo ve Zvole, kde jsme byli asi 15 minut. Potom jsme jeli asi pět minut do kopce. Za Zvole jsou dva rybníčky, za kterými je rozcestí. Uhnuli jsme z trasy, která byla dohodnuta a jeli jsme do Vraného nad Vltavou a z Vraného jsme jeli až do Modřan, kde se zastavilo a racek si musel nafouknout zadní kolo.

     Na Lhotce se někteří odtrhli a jeli domů. Celkem jsme ujeli 47 kilometrů a výlet se nám líbil.

     Racek

     Od čtvrtka mají děti prázdniny. A tak ve čtvrtek ráno vyjíždíme v deseti na naši podnikovou chatu do Janova nad Nisou v Jizerských horách. Jede se mnou Kamzík, který přišel na poslední chvíli a tak jsme mu málem ujeli. Jede pět Bobrů a tři Medvědi. Jedeme do Jablonce Tombusem, který nás vezl na tábor do Albrechtic. Z Jablonce pak jedeme do Janova autobusem. Je to normální místní doprava na cvakací lístky jako v Praze.

     Vystupujeme v Janově u samoobsluhy. Pak se kousek vracíme a jdeme kolem hřbitova , pak kolem hřiště a zase lesem. Šplháme stále do kopce. Kamzík, který táhne jako obvykle video a televizi, nemůže. Dobu čekáme nahoře na silnici. Pak jdeme kousek po silnici z kopce. Za restaurací Na vyhlídce už hledáme chatu.

     Správce jsme našel ve společenské místnosti, kde je krb, televize a rádio. Ubytováváme se. Máme pokoje v prvním patře, tj. až nahoře. Já s Kamzíkem jsme na dvoulůžkovém pokoji uprostřed. Golem, Časomíra, Ingoust a Marján jsou na třílůžkovém pokoji a Jirka, tj. pátý Bobr je na pětilůžkovém pokoji s ostatními Medvědy, tj. s Honzou Urbanem, Karlem a Markem.

     Vaříme si oběd. Na každém pokoji je vařič a nádobí. Odpoledne se zdržujeme v chatě. Na první výlet vyrážíme až v pátek. Pecivál Kamzík s námi nejde. Bere si s sebou Jirku a jedou autobusem do Jablonce nakupovat. My ostatní vyrážíme na Bramberk. Jdeme po červené, na kterou musíme sestupovat dolů do Janova. Je pěkné teplé počasí. Před sebou máme pěkný kus cesty, protože z Bramberka půjdeme ještě na Černou studnici.

      Když jsme šli kolem řezníka, chtěl si Marek koupit vuřta. Byla tam ale fronta a než by ho donesl na Bramberk, kde bude zastávka na jídlo, měl by ho stejně "pistáciový". Nechce to pochopit a začíná trucovat. Sedl si a sedí, že dál nepůjde. Tak s epro něj Golem s Časomírou a Ingoustem vracejí a půl ho nesou a půl vlečou, než ho to konečně přešlo a šel.

     Došli jsme na Bramberk. Nejprve jsme se naobědvali. Většina z nás si tu dala oběd, někteří pojedli venku z vlastních zásob. Potom jdeme na rozhlednu a po prohlídce pokračujeme dál v cestě po červené. Asi po osmi kilometrech jsme došli na Černou studnici. Tady je další zastávka a pak už honem po zelené do Jablonce na autobus, kterým se vracíme. Už za tmy jdeme od autobusu nahoru k naší chatě. Marek dostává cestou přezdívku Žralok pro svoji botu, která mu po cestě pěkně klape, takže ho ani v té tmě nepotřebuju vidět. Karel dostal přezdívku Racek kvůli svému šílenému smíchu, který budí v pozdních večerních hodinách rekreanty. Když se racek zasměje, tak se neprohejbaj koleje, ale třese se celá chata.

     V sobotu děláme výlet na Ještěd. Kamzík, který lanaří jako obvykle, tentokrát Jirku, který se u Medvědů pomedvědil a dostal přezdívku Grizli, jede opět s kamzíkem do Liberce autobusem. Odtamtud pojedou lanovkou na Ještěd. My jdeme do Liberce pěšky a na Ještěd taky pěšky. Pouze se svezeme z Liberce rychlodráhou pod Ještěd. Na Ještědu se s Kamzíkem sejdeme. Medvědi Racek a Žralok jedou nakonec s Kamzíkem. Smíšek šlape statečně s Bobry. Měl toho sice dost, ale snažil se a nevzdal to.

     Do Liberce jsme šli po zelené z Janova. Zase jsme museli dolů. Pak jsme šli kolem Hašlerovy chaty, přes jílový vrch a vyšli jsme v Liberci kousek od zoo. Rychlodráhou jsme se dopravili pod úpatí Ještědu a teď teprve začala ta zabíračka do kopce. Golem, Časomíra a Marján šli napřed. Já šel vzadu s Ingoustem a Smíškem, kteří nemohli tak rychle.

     Z Ještědu jsme jeli dolů společně lanovkou, potom rychlodráhou do Liberce a z Liberce autobusem zpátky do Janova. K chatě jsme šli tentokrát za naprosté tmy.

     V neděli byl kratší výlet na Královku. Tentokrát jsme šli všichni, i Kamzík. Šli jsme přes Špišák, kde je stařičká rezavá železná rozhledna, z které už ale není skoro nic vidět, protože ji okolní stromy skoro přerostly. Po zelené jsme pak šli na Královku. Kousek před ní u příhodné louky jsme se zastavili a přišly na řadu hry. Tradiční Angličany proti Skotům vyhráli Bobři, kterých bylo tentokrát víc (a to se moc často nestávalo). Pak jsme hráli Popoahakapiu, které bylo podstatně vyrovnanější.

     Po hrách jsme pokračovali v cestě na Královku. Tady je také rozhledna, ale zavřená. Vraceli jsme se tedy zpět. Protože tyto končiny znám poměrně dobře ze svého dětství, kdy jsem sem řadu let jezdil s rodiči na podnikovou chatu od táty, která je na Malém Semerinku, nešli jsme zpátky celou cestu po značce. Museli bychom totiž dolů do Janova a pak zase do prudkého kopce nahoru. Sešli jsme dolů kolem kolínské školy v přírodě, kolem podnikové chaty VPÚ a místo dolů do Janova, jsme teď zamířili nahoru kolem bývalé kovárny. Vyšli jsme pod Severákem a odtud už trefili všichni, neb jsme tady už dneska šli.

     Chvíli po návratu se šlo na dřevo. Hromada se dělala kousek od restaurace Na vyhlídce. S Kamzíkem jsme u dříví čekali a když ho bylo dost, tak jsme ho společně odnesli k chatě. Protože byla zima, rozhodli jsme se, že táborák uděláme v krbu. Kamzík vše nachystal, ale někteří rekreanti se tam šli dívat na televizi a dříví si v krbu zapálili. Byla to patrně odveta za noční buzení Rackovým smíchem.

     Udělali jsme si oheň venku a když televize skončila , tak jsme se přesunuli do společenské místnosti a oheň jsme rozdělali v krbu. Kamzík vymyslel noční bojovou hru. Šel se schovat někam do lesa, kam si vzal na pomoc Grizliho a já jsem mu vypouštěl jednotlivé hochy z klubovny. Kamzík je nakonec přivedl všechny zpátky a šli jsem spát.

     Konečně jsme vyrazili na autobus. Teď šlo o to, jestli nás vezme. Jinak bychom museli jít dolů do Janova a jet do Jablonce a odtamtud do Prahy. Autobus nás pobral a tak jsme jeli celkem pohodlně až do Prahy.