Z kroniky Tuláků - 57. část

Před týdnem jsme se s Tuláky rozloučili táborem. Dnes tedy zákonitě začínáme nový školní rok a to 1991 až 1992.

Řevnice 14. 9. 1991

     Na tradiční zahajovací výlet jsme jeli tentokrát tři - Golem, Ingoust a já. Šli jsme opět po tradiční trase. První zastávka byla na Bance, druhá na Jezírku a třetí největší na Skalce. Tady jsme hráli některé hry. Mimo Kola pravdy jsme hráli několik her s tužkou a papírem. Zbyl čas a tak jsme se odebrali na nedalekou mýtinu. Tam měl Ingoust poněkud problémy s terénem a asi dvakrát zakopl, ale vše dobře dopadlo.l Následovaly další hry a pak už jsme se vraceli do Řevnic na vlak do Prahy.

     Sraz jsme měli na Opatově. Sešli jsme se Míla, Ingoust, Golem a já. Z hlavního nádraží jsme ejli do Benešova. Odtud jsme šli přes Konopiště na Kožlí. Po cestě jsme zabloudili, ale prohlédli jsme si kostel Chvojen.

     Na místě, kde se měl potah konat, byl již Kondor. Byla tam Vlkova základna. Měl zde před dvěmi lety tábor. Tak jsme si postavili stany. Já spal s Mílou. Během večera ještě přišla Vlčata, 66. oddíl, 110. oddíl, Poštolky z Líbeznic a Poštolky z Prahy. Tento večer táborák nebyl. Asi v deset jsme šli spát.

     Druhý den ráno byl na kuchyni vyvěšen denní program. V 10.00 byl slavnostní nástup, kde jsme se představili pokřiky. Byla vyhlášena soutěž o Zlatou sekyrku. V kuchyni byly vystaveny oddílové kroniky, deníky a časopisy. V půl jedenácté začaly soutěže jednotlivců. Vis na větvi na čas, vrh polenem, setonův běh, uzlování, poznávání přírody. Tyto soutěže mohl, ale nemusel, absolvovat každý.

     Náš oddíl měl úspěchy ve vrhu polenem Golem první, já druhý, vis na větši Golem třetí. Po obědě probíhaly soutěže pětičlenných družstev. My jsme dostali do počtu dva prcky od Poštolek. Soutěže byly: štafeta, semaforování, stavba stanu a jehlanu, přetah lanem a pětiboj. Zde jsme se umístili tak na středních místech

     Když se skončilo, tak se šlo na dřevo na táborák. K táboráku každý musel mít scénku a písničku. Nejlepší scénky měly Vlčata. Pak byla ještě hra na kytaru a lasování. Každý šel spát, kdy chtěl.

     Druhý den ráno po snídani byl turnaj v indiánské hře Popoahakapiu. Drála desetičlenná družstva. K nám přišel Drak, Tkanička, Smítko, Cvoček a další. Je to hra mírně se podobající basebollu bez pálky.

     Potom byl slavnostní nástup, vyhlášení vítězů a předání diplomů. Byl vyhlášen nejlepší táborník, byla to Mňukna z Poštolek z Prahy. Nástup byl ukončen pokřiky a předáním Zlaté sekyrky. Dostaly ji opět Poštolky z Prahy.

     Po nástupu oddíly postupně odcházely, naposledy Vlčata. My jsme odešli v půl jedné. Z Benešova jsme jeli na nádraží do Hostivaře a odtud na Háje.

     Časomíra