Hiawathowo tajemství
Těsně před táborem jsme měli ještě trochu strach, aby vůbec někdo jel. Byl to náš první tábor nového oddílu Kluci z pětky a pár dní před ním se někteří rodiče divili, že vůbec nějaký tábor kluci mají. Že už to věděli od dubna, o tom nebyla řeč. Inu, to jsou prostě rodiče našich kluků.
Nakonec se nás v Olešné u Ledče nad Sázavou sešlo dost na to, abychom si náš první tábor mohli pořádně užít. Bydleli jsme v hájence, kterou nám půjčili pionýři, a protože bylo vlastně pořád hezky a okolní kraj je nádherný, stačilo by vlastně jenom tam být a už to je skvělý tábor.
My jsme ale nezaháleli a po vzoru indiánských kmenů vyráběli nějaké oblečení, večer se scházeli ke sněmům ve stanu a přes den hráli spoustu her na louce i v lese. Objevili jsme i úžasný rybník kousek od chalupy a když to pro nás bylo daleko, postavili jsme si přehradu na ledovém potoce pod hájenkou.
Každé ráno odvážlivci po ranní rozcvičce naskákali do ledové tůňky a plnili odvážné činy otužilosti. Pár opravdu železných hochů se vydalo i na cestu kopřivami.
Ke konci týdne jsme ještě pomáhali dát táborovou základnu po prázdninách do pořádku po nezbedných tábornících, kteří tam nechali pěkný nepořádek.
Při jednom z posledních večerních soumraků se vydaly naše kmeny hledat Hiawathowo tajemství a stopu krve zraněného náčelníka Hiawathy. Za bizony, které všichni mohli získat, si mohli nakoupit samé potřebné věci.
Týden uplynul hodně rychle na to, aby se nám tam přestalo líbit. U potoka jsme postavili ještě potní chýš a udělali tam takové horko, že to pár kluků ani nemohlo vydržet. Parta naháčů pak skočila do potoka, jen to syčelo. Druhé kolo vydrželi jen ti nejotrlejší a při třetím už to byla brnkačka.
Pokud nám to Milena dovolí, rádi bychom tam jeli příští rok na celých 14 dní. K našemu oddílu se přidali noví kluci a kdybychom teď neměli bídu s klubovnou, mohl by náš klukovský kmen s jednou holkou, pořádně rozjet nový rok.
A ještě něco k oddílu. Jsme speciální indiánský klukovský oddíl z kluků z nejrůznějších rodin, který má jádro v klucích z ulice. Jsme tmavší než bílí, prostě hodně nás je přičmoudlých, jsme trochu temperamentní, ale máme chuť do našeho oddílu. Teď zrovna hledáme klubovnu a také vedoucí, kluky od 18 do 25 let, kteří by nám pomohli nás zvládnout a pořádně nás utahat. Zatím nás pořádně dovede utahat jenom oddílový pes Jup. Anebo my jeho. Jak kdo má zrovna výdrž.
