První reakce na Čtenářský příběh

Čtenářský příběh se nám rozeběhl jako společný projekt Speed Expressu s naším magazínem. Máme za sebou už osm pokračování a kdo sleduje děj na obou magazínech ví, že se nyní již zcela liší.

     Čtenářský příběh vymysleli redaktoři Speed Expressu a dějově navazuje na jejich článek I výprask může být příjemný, v kterém je představen dvanáctiletý Martin, kterého vzrušují malé výprasky na zadek. Na tuto tématiku navázal u nás článek Mají děti právo na svůj sexuální život? Zajímavé je sledovat, jak se příběh, který začal ve své první části na obou magazínech stejně, rozvíjí.

    V první části příběh sleduje přesně problém dvanáctiletého Martina zmíněný v článku na Speed Expressu. Martina vzrušují malé výprasky a chodí se zrušovat na Internet, kde mu přijde vhod, že mu obsluha za to, že si prohlíží nevhodné stránky dá malý symbolický výprask na zadek. Ten jej samozřejmě vzruší a je mu příjemný a je pro něj nejspíše jakýmsi vyvrcholením oné návštěvy, kde se nejprve vzrušuje čtením povídek o výprascích a potom dostane na zadek sám.

     Principem čtenářského příběhu je to, že každý díl je otevřený s možností různého pokračování, o kterém rozhodnou v anketě čtenáři. V prvním příběhu rozhodli čtenáři obou magazínů shodně. Avšak už v druhém dílu se rozhodnutí lišilo a tím se děj odpoutal. V možnostech jsou samozřejmě vždy opět jisté šance, že se mohou příběhy opět dějově přiblížit, což se ale zatím neděje. Vypadá to, že Čtenářský příběh, který měl ze začátku menší počet čtenářů, kteří byli ale společní z Magazínu eKamarád i Speed Expressu, si nyní našel větší obec čtenářů, která se vyprofilovala.

     Zatím co na Speed Expressu si Martin ponechává volnost kluka, který se nikde neorganizuje a chová se spontánně, v našem magazínu se Martin nakonec organizuje v oddílu, který vyplní aktivně jeho volný čas a on tak přijde na jiné myšlenky. Svých tužeb se samozřejmě nezbaví, ale přicházejí na něj pouze ojediněle a v menší míře. Nedávno, raději, než by šel na hrátky, kde by hrál takto zaměřené hry, šel na rádcovský kurz a tím buduje svoji kariéru v oddílu, kam se přihlásil.

     Tento projekt, koordinovaný Speed Expressem, do kterého jsme také vstoupili, je zajímavý tím, že se na něm podílí několik autorů. Zpravidla je na konci každého příběhu předem vybráno, kdo se ujme které varianty. Tím pádem čtenáři rozhodují nejenom o dalším ději, ale též o autorovi dalšího pokračování.

     Příběh, kterým jsme začali, je jistě zajímavý a přišel nám na něj jeden čtenářský ohlas, který budeme citovat z emailu: "Článek je každopádně kladný, pomůže mnohým klukům a děvčatům, kteří cítí podobnou orientaci a myslí si, buď to tak cítí všichni, nebo že jsou nenormální.

     U Martina, který je zřejmě "sub" orientován celkem nehrozí nebezpečí a je možné, že se to v pubertě vyrovná a zcela změní, snad jen v malou kapičku. Orientace "dom" by se mohla ukázat záporněji v dětské agresi.

     Záporný je článek v tom, podle mého, že je výzvou pro mnohé najít si na Internetu spaningové stránky, nedovedu posoudit, jak by to na jednotlivce mohlo působit.

     Určitě jsou mezi dětmi tyto jevy rozšířené jak mezi kluky tak i děvčaty, jako řešení bych považoval jakékoliv cvičení v pevné vůli a sebeovládání, je to důležité pro budoucí život. Také namáhavý sport a množství zálib, užitečně vyplnit volný čas s partou vrstevníků a organizované partě. Václav "

     Vedle čtenáře Václava nám k tomuto problému a to i jako reakci na email od Václava řeklo svůj názor několik lidí, kteří ve svém okolí znají děti s podobnými sklony. Mezi nimi převažují výrazně kluci, z čehož lze usuzovat, že to možná bude více problém kluků, než děvčat. Protože ale vycházíme z názoru tří lidí, nejde rozhodně o reprezentativní vzorek a nemáme toto tvrzení čím podložit.

     Lidi, kterých jsme se ptali na jejich názor na problém, se shodují v tom, že by měl Mít Martin více zaplněný svůj volný čas. Ostatně touto cestou se děj ubírá v našem magazínu. Je to tedy zjevně i názor čtenářů našeho magazínů, kteří takto čtenářský příběh směřují. S názorem na vybití energie namáhavým sportem se ovšem všichni neztotožňují. Zde považují za důležitější, aby Martin dělal něco, co ho baví a v čem je také úspěšný.

     Jeden z dlouholetých vedoucích k tomu říká: "Úspěšnost je v tomto směru důležitá, protože u takto orientovaných kluků se tyto touhy dostavují zejména po nějakém neúspěchu. Důvodem patrně bude to, že dostat na zadek je dosti totožné s trestem. V tomto případě to dítě sice tak intenzívně nevnímá, protože je mu malý výprask na zadek příjemný, ale svojí podstatou je samozřejmě bližší trestu než odměně a proto po něm dítě spíše zatouží po neúspěchu než po úspěchu. Pak ho může vnímat současně jako trest, protože pro něj představuje vždy určitý stupeň ponížení, který může být třeba i malý a také příjemný a v druhé řadě pak útěchu po neúspěchu, kterou vyvolá to, že bude onen výprask malý a tedy jemu příjemný.

     Že by u takto orientovaného dítěte vyvolal tužbu po výprasku úspěch, s tím jsem se zatím nesetkal a považuji to za nepravděpodobné. Toto dítě je hnáno touhou po dalším úspěchu, je zaměstnáno, přijde na jiné myšlenky a zpravidla na své tužby zapomene. Samozřejmě, je-li v pubertě, kdy je už jeho sexuální vývoj na vyšším stupni, pak se tyto touhy mohou stejně po čase ozvat částečně samovolně, částečně inspirované jinými vlivy, jako např. v tomto posledním příběhu Velikonocemi, které svými zvyklostmi výprask na zadek částečně evokují."

     V názoru dalšího vedoucího zaznívá reakce na další body emailu: "Nemyslím si, že by v tomto případě článek příliš inspiroval děti k prohlížení spaningových stránek, protože v článku zaznělo, že Martina příliš neuspokojily, že v nich nenašel to, co očekával a měl je otevřené hlavně jako provokaci, aby sám dostal od obsluhy internetcafé na zadek, což mu bylo samozřejmě daleko příjemnější a vzrušující, než čtení povídek o výprasku, které pro něj bylo nejspíše pouze předehrou, která jej měla vzrušit před samotným výpraskem na zadek v reálu, při kterém mělo jeho vzrušení dostoupit vrcholu.

     Možná by bylo dobré, kdyby existovaly i nějaké stránky pro děti, které by se této problematice věnovaly do větší hloubky. Možná ne jenom teoreticky, ale třeba i různými diskusními fóry, kde by si mohly takto orientované děti sdělovat vzájemně své zkušenosti a pocity. Případně, kde by pro ně byl server, kde by se v tomto směru mohly realizovat i literárně. Děti, u kterých je stupeň jejich tužeb na úrovni jako u zmíněného Martina, tedy spíše na úrovni erotického dráždění erotogenních zón, které procházejí i hýžděmi, než samotným masochismem, protože jej nevzrušuje bolest jako taková, ale pouze údery přes zadek v menší či střední intenzitě, které sice částečně bolest vyvolávají, ale spíše tupou. takovéto děti pak nevzrušuje příliš pohled, jak dostává někdo na holý zadek, jak to nabízejí spaningové stránky, ale spíše jak dostávají běžně na zadek jejich vrstevníci jako trest za něco. Záleží pak na nátuře, jak dalece jde o dominantní povahu, zda se raději dívá jenom na symbolický výprask nebo na pořádný velký. U dětí typu zmíněného Martina, které bývají dost často citlivé, jde většinou o ten první případ. Ten pak si jsou schopny takovíto kluci i uspokojit sami různými drsnějšími hrami, které jsou mezi kluky oblíbené."

     Další z vedoucích preferuje tento názor: "U takovéhoto kluka, jako je Martin, je zejména důležité jeho citové zázemí. Bude-li v pořádku, bude brzdit jeho případnou dominantní orientaci, aby nepřešla v sadistické sklony a dětskou agresi. Vzhledem k tomu, že on sám má rád jenom malé výprasky, je to šance, aby pochopil, že velký výprask není příjemný ani jeho kamarádům a bude-li se řídit heslo, co nemáš sám rád, nedělej druhým, mělo by vše zůstat v mezích normálu. Ideální by zde zřejmě bylo, kdyby takový Martin našel k sobě vhodný protějšek, tedy kamaráda podobného zaměření, s kterým by se při různých hrách či jenom hecování dokázali vzájemně uspokojit, aniž by z toho měl kterýkoliv z nich újmu.

     Takovéhoto kluka by samozřejmě mohl uspokojit i dospělý, pokud by se mu tento kluk svěřil. Je zde ale otázka, jak by se na to tvářil náš právní systém. Zde jsou totiž také dva aspekty. Buď by řekněme Martina uspokojil někdo, kdo by to udělal čistě z rozumu, tedy jeho by to samotného nevzrušovalo a nebo by to byl člověk, kterého by samotné uspokojení Martina naplácáním na zadek také vzrušovalo. V tom druhém případě, by to dle výkladu MUDr. Fifkové v některých ze starších článků bylo v rozporu se zákonem, v tom druhém by asi záleželo, jaký by se použil výklad, ale myslím, že riziko, že by právník našel proti takovému dospělému argumenty, by zde také bylo. Takže pak zpravidla zbude takovémuto Martinovi pouze hledat mezi svými vrstevníky, ale je otázka, zda najde toho vhodného, kdo bude mít opravdu stejné tužby a kdo si s ním opravdu vzájemně vyhoví."

     To je tedy další názor, který současně souhlasí s důležitostí vyplnění volného času takovýchto dětí. Dalo by se říct, že tyto tři názory asi pokryly spektrum dalších možných aspektů tohoto problému. Pokud někoho z čtenářů napadnou ještě další hlediska, může nám o nich napsat do redakce a může se o nich dále polemizovat buď formou článku a nebo přímo v diskusi k tomuto článku.