Čtenářský příběh - 8. část

Martin stojí před rozhodnutím, zda s rádcem jejich družiny mají připravit pro celý oddíl Velikonoční výpravu. Patrně pod vlivem toho, že družinová výprava, kterou dělali společně, měla úspěch, jste jim vy čtenáři poradili, aby si na to troufli.

     Martin zašel opět za Michalem a ještě se radili zda nabídku na přípravu Velikonoční výpravy pro celý oddíl přijmou. Nakonec si řekli, že když jim to vedoucí nabídl, že si myslí, že na to mají a že to teda přijmou. Začaly tedy přípravy. Od vedoucího dostali několik typů na ubytování, kam jezdívali, i s kontakty. To byl úkol hlavně pro Michala, který je v oddílu už delší dobu a všechna ta místa zná.

     Nakonec se rozhodli pro Přeštice, kde si domluvili ubytování v sokolovně. Najít dopravní spojení už nebyl problém. Protože tam mají kuchyňku, budou si vařit a tak udělali i jídelníček. Martin vyzvěděl od mámy, co co stojí a čeho asi bude kolik třeba a udělal i rozpočet. Do toho připočetli cestovné, včetně výletů, které také vymysleli a ceny ubytování. Takže jim vyšla i cena účastnického poukazu. Když to ukázali vedoucímu, tak je za to pochválil. Částku o něco snížili, protože část ceny výpravy se zaplatí z dotací, které oddíl má.

     Konečně nadešel čas, kdy se výprava konala. Kluci se tentokrát těšili na Velikonoce nejenom proto, že jsou to Velikonoce a je pět dní volna, ale proto, že se uskuteční jimi připravená výprava. Martin si už ani tolik nepřipouštěl trému, zda se akce povede. Trochu ale stejně nervózní byl.

     Vlakem dojeli do Přeštic, kde se ubytovali. Spali tu ve větších pokojích na palandách. Potom vyrazili na nákup a začala příprava prvního jídla, kterým byla večeře. O služby v kuchyni se podělily samozřejmě i ostatní družiny. Večeři dělali Bobři. Martin tak měl možnost předvést své kuchařské umění a uvařil špagety, které všem chutnaly.

     Ve čtvrtek následoval dopolední průzkum okolí. Při něm pro oddíl připravili Martin s Michalem poznávací soutěž, která probíhala odpoledne. Opět měla úspěch a líbila se jak dětem, tak vedoucím.

     V pátek se vyráželo na celý den do Železné Rudy a odtamtud na Čertovo a Černé jezero, dále pak na Můstek a na vlak na Špičák. Odtamtud zpět. Ještě že všichni využili rady vedoucího a teple se oblékli, protože v těchto místech bylo ještě dost sněhu. Takže krátké kalhoty, které měli někteří včera, by se tu neosvědčily.

     V sobotu měli další výlet na Loupensko, během něhož byly nějaké soutěže, které dělali vedoucí. Ti potřebovali do tohoto výletu zapracovat celooddílovou hru a tak jim na to dali kluci právě dnes časový prostor. Sami si rádi zasoutěžili.

     Neděle už byla ve znamení příprav na pondělní pomlázku. Kluci šli dopoledne na proutí a odpoledne si pletli pomlázky. Pak se kochali tím, jak pěkně sviští vzduchem. "Panečku, to budou jelita", řekl někdo z kluků. "Moc to nepřehánějte, aby vám to holky odpoledne nepřišly vrátit", varoval jeden z vedoucích. "Odjíždíme až kolem třetí hodiny, takže čas na to mít budou."

     Martin řekl, že on na holky moc surový nebude. Bude dávat spíše symblolicky, protože jemu by nebylo příjemné, kdyby mu někdo nařezal hodně. Byl rád, že jedou až ve tři a doufal, že holky na ně přijdou. Docela se na to těšil a byla to pro něj vzrušující představa. Velký výprask od nich ale samozřejmě dostat nechtěl.

     Večer ještě proběhl táborák a u něj byly různé hry, na kterých se podíleli všichni. Proběhla i jednoduchá stezka odvahy a kolem půlnoci se šlo spát. Však je potřeba ráno brzo vstát a vyrazit na holky.

     V pondělí si kluci opravdu přivstali. Na holky chodili po družinách, většinou ve dvou menších skupinkách z jedné družiny. Martin šel s Michalem a s nimi ještě Franta a Honza. Martin s Michalem byli na holky mírnější, Franta zase více přitlačil a Honza podle toho, jak na něj udělala která holka dojem.

     Celkem toho vykoledovali dost. Měli jak vajíčka, tak čokolády a podobné sladkosti. Od některých holek dostali i přívěsky na památku. Těch měl nejvíc Martin, který se holkám dost líbil.

     Krátce po poledni dorazily holky na koledu za klukama. Martin na to už netrpělivě čekal a tak byl na zahrádce před chatou, aby byl první na řadě a o nic nepřišel. Nejdříve přišly holky zhruba v Martinově věku, které Martina lehce vyplatily. Martin se nebránil. Zavazoval si při tom tkaničku, takže jim na to i vystrčil zadek. Protože on dával holkám málo, ony jemu daly taky málo. Když si Martin zavazoval tkaničku příliš dlouho, tak pár holek pochopilo, že je trochu provokuje, tak přitlačily trochu více. To Martina trochu vzrušilo, tak držel dál. Od těhle holek se ale velkého výprasku bát nemusel. Po chvíli ho nechaly a šly na další kluky.

     Za chvíli ale dorazily větší holky. Ty vypadaly bojovněji, tak je raději Martin moc neprovokoval. Dohodl se s nimi, že se nechá dobrovolně a že mu nebudou dávat moc velké rány. Tak ho holky vyplatily tak středně, že to Martinovi bylo příjemné, občas ho to trochu štíplo, ale nebolelo ho to. Když ale holky zjistily, že jim nemá co dát, tak se tvářily přísněji. Velela jim nějaká Mařka, která si připadala důležitá a dělalo jí dobře, že má nad Martinem moc, že se raději sám nechává a ještě k tomu dobrovolně vystrčí zadek. Ta chtěla, že dostane teda ještě a víc. To se Martinovi nelíbilo a tak nakonec došlo na kompromis. Martin dostane víc, ale ne silnější rány, ale víc ran. Mařka nakonec zatoužila dát Martinovi na zadek páskem, který tu měl jeden kluk. Ten ho nechtěl s ohledem na Martina půjčit, ale Martin s tím souhlasil, tak ho Mařce půjčil.

     Martin tak zas po delší době dostal výprask na zadek, který ho vzrušil. Plochým řemenem ho to nebolelo zdaleka tolik, jako pružnou pomláskou. Pouze to bylo na první pohled potupnější, ale to Martinovi nevadilo. Mařka postupně přidávala na intenzitě ran, ale Martinovi to nevadilo, protože ho tenhle výprask vzrušil a tak postupně byl schopen snést i větší rány, aniž by vnímal bolest.

     Ostatní holky řekly Mařce, že to přehání. Obdivovaly Martina, že si to nechá líbit. Připadalo jim, že Martin dostává už moc. Netušily, že Martinovi to nevadí, protože ho vzrušují menší výprasky a potom snese se vzrušením i větší. Mařka konečně Martina nechala. O ostatní kluky už pak moc zájem neměla a tak je Martin vlastně zachránil od toho, aby od ní dostaly. Dostali lehce od ostatních holek a holky odešly.

     Až po obědě, skoro těsně před odjezdem přišly ještě další dvě holky. Ty sháněly hlavně Martina s Michalem. Vyplatily je jenom symbolicky a pozvaly je, aby zase někdy přijeli. Evidentně se jim kluci líbili. Martin je bral spíš jako kamarádky, ale Michal zabíral na jednu z nich. Proto si vyměnili adresy a telefonní čísla.

     Bylo třeba odejít na vlak. Tím se vrátili domů. Po cestě se mluvilo o výpravě, která se líbila. Ostatní kluci trochu litovali Martina, že dostal hodně od Mařky, ale byli rádi, že je tím zachránil. Martin ale řekl, že mu to nevadilo, že ho to skoro nebolelo, tak ho začali spíš obdivovat.

     Výprava skončila a Martin s Michalem rozvažovali, zda mají přijmout nabídku a jet za holkami do Přeštic a pokud ano, tak kdy. Poradíte jim? Můžete v anketě, kde máte na výběr tyto možnosti:

     A: Ano, pojedou a hned příští víkend.

     B: Ano, pojedou, ale až o víkend později, aby si jich holky víc vážily.

     C: Ano, pojedou, ale až za měsíc. Ať holky chvíli čekají.

     D: Nepojedou, ale pozvou holky, aby přijely ony.

     E: Nepojedou.