První pomoc II

Cyklus o tom, co by jste měli znát z první pomoci, dnes pokračuje povídáním o bezvědomí a mdlobách. Víte, jaký je mezi nimi rozdíl?

     Bezvědomí
     Bezvědomí je dosti závažný a nebezpečný stav. Nejprve musíme zkontrolovat činnost srdce a dech. Kontrolu dechu provedeme přiložením hřbetu ruky nebo boltce ucha k nosu postiženého nebo přiložením rukou na hrudník. Pokud zjistíme, že pacient nedýchá, je potřeba provést umělé dýchání. Před tím se ale přesvědčíme, zda mu jde srdce, protože pokud by nešlo, bylo by umělé dýchání zbytečnou ztrátou času. Tep nahmatáme nejlépe na krční tepně. Pokud je tep v pořádku, přikročíme k umělému dýchání.
     V bezvědomí jsou uvolněny všechny svaly, proto zapadne kořen jazyka. Dýchací cesty tedy uvolníme zákonem hlavy. Má-li postižený zubní protézu, vyndáme mu ji. Potom vyčistíme ústní dutinu kapesníkem na prstu, co nejdál dosáhneme. Teprve potom zavedeme umělé dýchání.
     Má-li postižený příznaky cyanózy, můžeme ihned kontrolovat tep a potom provést umělé dýchání. Cyanóza se projevuje modráním okrajových částí těla. Pokud došlo k otravě kysličníkem uhelnatým (CO) nebo svítiplynem, objeví se do necelé minuty červenooranžová barva. Je-li umělé dýchání účinné, cyanóza mizí.
     Při umělém dýchání dýcháme do dospělého 12 vdechů za minutu. Do dítěte dýcháme rychleji a menšími vdechy. Do kojence se dýchá 30 až 40 vdechů za minutu malými vdechy do úst i nosu současně. U dospělého nebo většího dítěte nesmíme zapomenout ucpat nos, aby vzduch, který do postiženého vdechujeme, neodcházel rovnou nosem ven, aniž by se dostal do plic.
     Pokud jsme zjistili, že postiženému nejde srdce, je nutné provést srdeční masáž. Ta se provádí vztlaky rukou na srdce. Je-li jeden zachránce, kombinuje 2 vdechy a 15 masáží. Jsou-li 2 zachránci, dělá se 1 vdech na 5 masáží.
     Rozdýchávání je třeba provést nejpozději do pěti minut po zástavě dechu. Potom odumírají mozkové buňky. Tato doba je poněkud delší při utonutí a u dětí, zde bývá až do 10 minut. Musíme si uvědomit, že pokud tonoucího nevidíme delší dobu, že to neznamená, že tuto dobu nedýchal. Během této doby se mohl několikrát vynořit k hladině vody a mohl se nadechnout, aniž bychom to zpozorovali.
     Tonoucího vynášíme z vody obličejem dolů. Při tom mu vyteče voda z úst. Další vylévání vody nemá smysl a jenom by nás zdržovalo. Voda, kterou má postižený v žaludku, nám nevadí. Jde o čas. Musíme co nejdříve zahájit umělé dýchání.
     Pokud postižený dýchá, položíme jej do stabilizované polohy. Potom přivoláme lékaře, pokud pro něj již někdo nešel v době, kdy jsme postiženého oživovali. Stabilizovaná poloha je velice důležitá, protože kdybychom nechali postiženého ležet na zádech, mohl by se udusit případnými zvratky, pokud by začal zvracet. Takto mohou zvratky plynule odtékat. Stabilizovaná poloha je vhodná i pro transport na nosítkách, protože postižený se nemůže z nosítek skutálet.
     Tento postup musíme použít vždy, je-li postižený v bezvědomí. Je nesprávné, pokud se domníváme, že by pacient mohl mít poraněnou páteř, ho nechat a nehýbat s ním. Při úrazu páteře zůstává pacient většinou při vědomí. A na základě domněnky, kterou si nemůžeme ověřit, přece nenecháme postiženého zemřít.

     Stabilizovaná poloha

     Mdloby
     Mdloby jsou stav, který je způsoben odkrvením mozku. Je to stav podstatně méně nebezpečný než bezvědomí. Mdloby nejsou životu nebezpečné a pokud si postižený nezpůsobí úraz pádem na zem, pomůže si tělo samo a postižený se opět probere. My tomu můžeme napomoct tím, že mu podložíme nohy, aby je měl výš než hlavu. Tím napomůžeme tomu, aby se mozek dříve dokrvil.
     Jak poznat mdloby od bezvědomí? Při mdlobách postižený reaguje, zatím co při bezvědomí nemá žádné vjemy a pocity. Postižený v mdlobách lehce reaguje na zavolání, na štípnutí. Pokud mu zvedneme oční víčka, stáhnou se zornice rychle, zatím co při bezvědomí se stáhnou pomalu. Pokud je jedna zornička široká a druhá úzká, jedná se o hluboké bezvědomí - mozkolebeční poranění.
     Při mdlobách se nesmí pít ani postiženého nepoléváme. Pít smí pouze při plném vědomí.