Z kroniky Tuláků - 53. část

Zatím co školní rok nedávno začal, Tuláci se s ním dnes budou ve své kronice loučit. Nahlížíme do období května a června roku 1991.

Měchenice - cyklo 25. - 26. 5. 1991

     Sraz byl v devět hodin na parkovišti před halou TJ Chodov. Byl to první vícedenní cyklovýlet. Se mnou měl jako doprovod jet zkušený cykloturista pan Hynek. Je to už ale starší pán a tak s ohledem na špatné počasí - pršelo a bylo chladno, přišel bez kola a řekl nám, že nepojede. Moji ostatní známí cykloturisté Honza a Milan také nemohli. Právě Honza mi dal tip na pana Hynka.

     Nakonec si Kamzík půjčil od mého táty, který mě sem jel doprovodit, kolo a jel s námi. Protože tento zápis dopisuju dodatečně, s odstupem více než roku, nepamatuju si přesně, kdo všechno jel. Určitě tu byli Golem, Slušňásek, Honza a Jirka Černí a Rejpal. Jestli jel ještě někdo další od kamzíků, to nevím.

     Vyrazili jsme v dosti silném dešti. Kamzík jel vpředu, já jako obvykle vzadu. Jeli jsme přes Spořilov. První zastávka byla u Centra, kde si šel Kamzík koupit něco k jídlu. Naším cílem bylo Konopiště. Pan Černý nám tam autem vezl zavazadla, takže jsme jeli po lehku. Protože pořádně pršelo, měl jsem neuvěřitelně dlouhou brzdnou dráhu.

     Ze Zbraslavi jsem jeli stále podél Vltavy. Kamzík, který si na chvíli půjčil kolo od jednoho z bratří Černých, to teď hnal jako blázen. Vůbec neumí vést cykloturistické výlety. Jak se později ukázalo, sám se tímhle šíleným tempem uštval. Dojeli jsme ke kempu v Měchenicích a bylo nám jasné, že na Konopiště nedojedeme. Ubytovali jsem se tady za 50,-- Kč na noc a jeli jsme si autobusem pro věci. Spojení nebylo moc dobré, protože jsme museli autobusem do Prahy a pak vlakem do Benešova a odtamtud na Konopiště do kempu. Tady jsme si vyzvedli věci. Zároveň jsme zjistili, že na nocleh v tomhle kempu bysme neměli. Přes Prahu jsme se zase vraceli do Měchenic. Trochu jsme se při tom i prošli, protože jsem nechtěl pěšky přecházet nedaleký železniční most. Mimo to, že je to zakázané, je to i velmi nebezpečné, protože pokud by jel vlak, není kam uhnout, leda dolů do Vltavy a to by v tom nejlepším případě skončilo zápalem plic.

     Po přenocování jsme ráno vyrazili na zpáteční cestu. Naštěstí už nepršelo. Ve Zbraslavi Kamzík odpadl. Volal jsem tedy panu Hynkovi, který pro nás přijel. Vedl nás na Jižní Město nejkratší cestou, tedy přes břežanské údolí. V kopci jsme se velmi roztrhali. Sešli jsme se zase nahoře. Pak už to byly skoro samé rovinky a bez větších problémů jsme dojeli na Jižní Město. U Černých jsme vyzvedli spací pytle, které pan Černý zase odvezl zpět, abychom se s nima nemuseli tahat na zpáteční cestě, protože viděl, že je nebudeme potřebovat.

     Výlet byl pěkná zabíračka. Za ty dva dny jsme ujeli sice pouhých 60 km, ale počasí nebylo zrovna příjemné a Kamzíkovo tempo bylo velmi nerovnoměrné. Takže například takový Slušňásek skoro usínal na kole.

     Když tento výlet srovnám s pozdějším výletem, kdy jsme jeli 19. 10. 1911 s Honzou Jírou, ujeli jsme s Golemem (jeli jsme z Jižního Města, ostatní se připojili na Novodvorské) 60 km za jeden den a nebyli jsme nijak extra unavení. Bylo to proto, že Honza zvolil pomalé oddychové tempo.

     Sraz je na Opatově, bývalé Družbě. Jedeme spolu s Kamzíkama. Těch ale na sraz moc nepřišlo. Ostatní jeho Kamzící říkají, že už nepřijdou. Z toho nemám moc velkou radost, protože jsem dělal pro všchny hromadnou jízdenku na vlak a je mi jasné, jak těžko budu z Kamzíka páčit peníze za ty, kteří nejeli.

     S kamzíkem se potkáváme až na nádraží. Když zjistil, jak málo mu jede dětí, jel je obvolávat. Zjistil, že dva čekali, ale o stanici metra vedle. Než jim došlo, že jsou na špatném místě, byli jsme už pryč. Jedu teda napřed se svým oddílem a Kamzíky a Kamzík tu na ně čeká, že přijedou dalším vlakem.

     Vystoupili jsme na Sázavě a kemp jsme podle Kamzíkova návodu našli. Postavili jsme stany dál od řeky, aby nám nebylo v noci od vody zima. Já rezervuju u sebe ve stanu místo por Kamzíka, jak jsme se domluvili, Golem s Robinem mají stan vedle. Kamzíci a Časomíra si postavili stany u Sázavy.

     Hrajeme s Golemem a Robinem karty - Superprší. Potom Golem pokouší šifru. Píšu mu v ní o Akci Lhota Když to nemůže vyluštit, tak jsem mu to nakonec řekl. Jdeme nahoru do lesa, kousek od kempu. Za chvíli se vracíme.

     Kamzík dorazili až skoro za tmy. Když jsem mu řekl, jak na mě byli Kamzíci drzí a chci po něm peníze za hromadnou jízdenku, tak má řeči a pohádali jsme se. Urazil se a spí, tedy spíš se snaží spát, venku vedle stanu pod širákem. Je ale zima, tak s emoc nevyspal. V sobotu s ním už je kloudná řeč.

     Na betonovém piknpoknovém stolu hrajeme pinkponk. Pak jsme se šli taky všichni společně projít, ale zmokli jsme. Tak uběhla sobota. Na další noc bere Kamzík chatku pro nás. Pak do ní ještě propašoval ty dva Kamzíky, které si přivezl.

     V neděli zase hrajeme pinkponk. Potom jdeme na střídačku na oběd do nedaleké restaurace a pak už balíme a razíme na vlak, kterým se vracíme do Prahy.