Hry VI

Pokračujeme dalšími hrami do vaší kartotéky her.

     Honička slepých K,2-10,stůl a dva šátky
     Odkliďte židle ke stěnám a stoly srazte k sobě tak, aby tvořily uprostřed klubovny nepřerušovaný pás. Pak vylosuj z družiny dva hráče, zavaž jim oči šátkem a odveď na opačné konce stolů. Všichni ostatní mohou zatím jen přihlížet, ale nebude to nudné čekání, tahle hra je stejně zábavná pro aktivní hráče i diváky.
     Úlohy jsou rozděleny a všichni napjatě čekají, co se bude dít. Vyzvi diváky, aby se ztišili a zachovávali mlčení i během hry. Dvěma "slepým" pak vylož pravidla:
     "Jirko - ty máš babu a chytáš Pavla. Pavel před tebou utíká. Ani na okamžik se nesmíte vzdálit od stolů. Při postupu vpřed nebo vzad se přidržujte jednou rukou stolní desky, jen když podlézáte na druhou stranu, můžete se pustit. Pravidla vám dovolují při honičce kdykoliv změnit směr, schovat se pod stůl, podlézt, převalit se přes desku. Až Pavel dostane od Jirky babu, vyměníte si úlohy. Pozor začínáme - teď!"
     Před očima hráčů se odvíjí komická pantomima. Oba hráči se plíží kolem stolů, co chvíli naslouchají, snaží se jeden druhého zmást, zrychlují i zvolňují. Někdy postupuje nic netušící Pavel přímo do náruče číhajícího Jirky, jindy se oba zastaví sotva na krok od sebe a jeden o druhém neví. Jirkovy zbytečné výpady do prázdna, Pavlovy záchvaty paniky, triky a úskoky obou soupeřů, to jsou výjevy jak vystřižené z filmové grotesky.
     Pavel už dostal babu, úlohy se obrátily. Později se budou střídat další dvojice. Uvidíš, že se začnou všichni o překot hlásit: teď já, já taky!

     Kdo udeřil? U,3-10,nic
     Hry mají podivuhodnou minulost,jsou zpravidla hodně staré, některé dokonce celé věky. Víc než dva tisíce let se menší i větší kluci baví drsnou hrou, o níž teď bude řeč. Jeden hráč se opře předloktím o zeď a na složené paže přitiskne oči. Ostatní rozestavení za jeho zády do půlkruhu se mlčky domluví, kdo bude mít první "ťafku". Vybraný hráč pak pleskne odvráceného kamaráda přes zadek. Ten se hned nato obrátí a hádá, kdo udeřil. Označí-li správně útočníka, vymění si s ním místo. Neuhodne-li, otočí se zpět ke zdi a čeká na novou ránu.
     Možná, že se ti tahle hra zdá podle popisu primitivní, hrubá a málo zábavná. To je ovšem klamné zdání. Snad se tu může projevit nedostatek sebeovládání, ale hráči, kteří dovedou zachovávat míru, nikdy nepřekročí onu neviditelnou hranici, dělící veselou zábavu od hrubosti. Málokterá hra dovede tak dobře pobavit jako tahle. A navíc má "něco do sebe". Udeřený hráč musí prokázat dobrý postřeh a úsudek - hodně se dá vyčíst nejen z pohybu a postavení hráčů, ale zejména z jejich tváří. Hlavní půvab tkví v ustavičné nejistotě. Vyplácet druhého, to je náramná legrace, ale vzápětí se může situace obrátit, a ten, kdo ještě před sekundou s chutí pleskal jiné, dostává od nich "na pamětnou". S výpraskem to ovšem není tak zlé, rány jsou spíš symbolické, i když někdy pěkně štípou.
      Ještě k té zdánlivé primitivnosti. Nemysli si, i tady lze hru patřičně rozvinout, někdy to je skutečné divadlo a v pohybu jsou při něm všichni hráči, nejen ten, kdo odvráceného pleskl. Ostatní se snaží klamným pohybem ruky i těla, odvést pozornost od skutečného útočníka. K zamaskování slouží i povinné "salutování" - všichni hráči po úderu přiloží prsty pravé ruky ke spánku.

     Tyto hry jsou čerpány Z knihy Miloše Zapletala: Organizátor her. Kniha vyšla téměř před 20 lety, takže ji těžko seženete. Můžete je však, ještě s několika desítkami dalších her, které zde publikujeme, najít ve skriptu pro vedoucí, které vydalo SKSK ČR, které dosud je k dispozici. Máte-li zájem, napište si na email skskcr@seznam.cz