Z kroniky Tuláků - 51. část

Týden se s týdnem sešel a nahlížíme opět do kroniky Tuláků. Ti si užívají jara roku 1991 a mají jeden výlet za druhým.

Vejprty 12. - 14. 4. 1991

     Odjezd byl v 15.10, jeli jsme hodně dlouho a museli jsme v Chomutově přestupovat na autobus do Vejprt.  Ve Vejprtech bylo docela hodně cikánů, ale byli docela slušní, takže jsme se jich nemuseli obávat. Přijeli jsme ne zrovna dost brzo. Povečeřeli jsme a pak jsme šli připravovat dříví na táborák. Všichni tam lítali s baterkami a hledali po tmě dříví. Nebýt Křečka, tak by žádný táborák nebyl.

     Táborák byl ne moc dlouhej a stejnak bylo docela dost pozdě, takže jsme šli spát, protože se mělo zítra brzo vstávat.

     13. dubna

     Nestávalo se tak, jak se předpokládalo. Mělo se stávat ve 4.00 a nakonec se vstávalo v 6.00. Šli jsme nakoupit a Karel zůstal doma. V obchodě byla taková menší fronta, že jsme museli čekat asi hodinu, než bylo všechno zařízeno. Potom jsme šli na autobusové nádraží. Tam jsem nemohli zjistit, v kolik to jede, a když jsme to zjistili, bylo zase pozdě donést nákup na chatu a tak ho Jirka s Křečkem schovali za takovou chajdu.

     Nastoupili jsme a jeli ne moc dlouho, a už jsme byli na přechodu přes hranice. Foukal dost silný vítr, takže byla zima. Po silnici z kopce se šlo dobře. Tu jsme viděli budovu s nápisem Einkaufzentrum, v překladu nákupní středisko. Jirka koupil Mílovi med, ale nakonec jsme sním sladili čaj a nic jsme mu nepřivezli.

     Po nákupu jsme šli nazpátek, už tolik nefoukalo. Autobus jel za dlouho a tak jsme šli do malé restaurace. V restauraci si všichni koupili hranolky. Byly velice dobré. Hlídač nám dal na různé papíry razítka. Na zpátek jsme jeli také autobusem. Když jsme přijeli, Karel spal.

     Šli jsme se koukat na televizi. Dostali jsme večeři sekanou a brambory, které jsme oloupali. Pak se šlo připravovat dříví. Před táborákem jsme šli na sjezdovku sáňkovat. Bylo to bezvadné, dokonce i Jirka si sjel na bobech. Táborák už byl delší než včera a taky bylo více dříví. Zase zapaloval Křeček. Před táborákem jsme museli luštit šifry, ale moc jsme jich nevyluštili. Po táboráku se šlo zase spát.

     14. dubna

     Ráno po snídani se šly koupit lístky a zabalit si věci a potom s ehrály různé hry. K obědu byly špagety, po obědě jsme šli hrát bejsbol. Hráli jsme ho asi hodinu. Když jsme ho dohráli, šli jsme na nádraží, kde už stál vlak. Vešli jsme a nasedli. Celou cestu Jirka hrál na piáno. Z vlaku jsme šli rovnou na autobusové nádraží a tam odtud jsem jeli autobusem domů. Celou cestu jsme hráli různé hry a zkoušeli různé fígly s kartami, ale už tu byl konec cesty a tak jsme se rozloučili a šli domů. Domů jsme nepřijeli moc pozdě, ale brzo to taky nebylo. Tento výlet byl prostě bezvadný.

     Standa

     Dne 21. 4. jsme měli sraz na Opatově u květinářství. Když jsme byli všichni kromě oddílu Bobrů, tak jsme vyrazili.Jeli jsme metrem na Hlavní nádraží, koupili jsme si jízdenky a šli jsme na vlak. Hned, když jsme přišli k vlaku, jsme si do něj sedli. Pak jsem vyjeli a jeli jsme až na stanici Čerčany. vystoupili jsme a šli na hlásku. Tam jsem nedorazili, když jsme viděli cedule. Museli jsme jít nazpátek. Konečně jsme dorazili na hlásku, kde jsme si chvíli odpočinuli a šli jsme k vodě, abychom si udělali táborák. Šli jsme na dříví, které jsme lámali na malé klacky.

     Šli jsme na hráz, kde jsme se s klukama pokoušeli ulovit nějakou rybu. Žádnou jsme neulovili. Pak jsme si chvilku hráli, šli jsme do Senohrab, kde jsme si koupili jízdenky a čekali na vlak. Zatím jsme s klukama lezli po skalách. David spadl, ale naštěstí se mu nic nestalo. To nás pak mrzelo. Když už přijel vlak, tak jsme nastoupili a jeli. Michal s Petrem se chovali ve vlaku neukázněně a na záchodě psali všelijaké věci. Mě to ani nevadilo, co o mě psali. Ale vedoucí Jirka se na ně rozzlobil a chtěl kvůli nim odejít a založit si svůj oddíl. Mě ho bylo trochu líto, ale pak to bylo zase v pořádku.

     Přijeli jsme na Hlavní nádraží a metrem jsme jeli domů. David vystoupil na Chodově a my na Hájích, kde jsme se rozloučili a šli domů. Tak skončil můj první výlet. Moc se mi líbil a rád na něj budu do smrti vzpomínat.