Z kroniky Tuláků - 49. část

V kronice Tuláků budeme dnes sledovat jejich akce z jara roku 1991, kdy měli poměrně dost výletů.

Neplánovaný výlet - 16. 3. 1991

     Původně plánovaný výlet 16. 3. směřoval do Jílového. Sraz naší skupiny byl v 8.00 hodin na stanici metra Roztyly. Až sem probíhalo vše podle plánu.

     Jeli jsme metrem na Kačerov. Vedoucí se však započítali a tak jsme "milou" stanici přejeli a museli se vrátit. Z Kačerova vedla naše cesta autobusem na nádraží. Tady však nastal další "zádrhel", neboť Míla si poněkud popletl jízdní řád, takže vlak, na který jsme se průvodně přepravovali, vůbec nejel. Nezbylo nám nic jiného, než udělat improvizovanou výpravu.

     V 9 hod 55 mini jsme nasedli na vlak, jeli asi 45 minut, vystoupili a přešli Vltavu nebezpečnou cestou po železničním mostě. Pak jsme měli před sebou nejnapínavější úsek cesty po silnici až do Davle. V Davli jsme se občerstvili limonádou a nanukem a pokračovali dál až na vlakové nádraží v Davli, kde jsme se občerstvili z vlastních zásob . Naši pozornost tu upoutala vystavená starodávná parní lokomotiva rozpálená od paprsků jarního sluníčka tak, že nebylo radno se jí vůbec dotýkat. U tohoto exponátu jsme pořídili několik snímků a nezbylo nám nic jiného než pokračovat dále.

     Dalším cílem našeho putování byl vrch Ďábel. Cesta na Ďábel se skutečně podobala peklu, protože bylo na toto předjarní období neskutečně vedro. Svlékli jsme ze sebe, co se dalo.

     Odměnou za vynaložené úsilí nám byl táborák s opékáním vuřtů a Míla zatím připravoval azimutový závod.

     Po skončení závodu jsme příkrou cestou sestoupili k nádraží a pokračovali vlakem do Prahy. Chvíle strávená ve vlaku byla zpestřena několika tunely a v půl osmé jsme vystupovali v Praze na nádraží.

     Jirka Č. + Ondra

     Sraz se konal na zastávce metra Opatov u květinářství ve čtvrt na osm. Když byl oddíl jaksi taksi celý, odebrali jsme se na metro. Zároveň s tím Míla vyhlašuje soutěž znící takto: "Do dvanácti hodin chci mít u sebe od každé družiny na třech papírcích jména začínající na písmena M, P, R."

     Právě přijíždí "naše" metro a tak do něj hupsnem. Začíná se rozjíždět. Cílová zastávka: Smíchovské nádraží. Jednou přestupujeme. Na nádraží se setkáváme s Vencou. Vedoucí družin vybírají od každého svěřence deset korun na vlak. Náš vlak jede z druhého nástupiště, cíl naší "expedice" nese název "Srbsko, podzemní štoly a jeskyně". Nastupujeme a "frčíme" dál a dál.

      "Srbsko, vystupujeme", je slyšet po celé části vlaku, kde sedíme. Konečně venku! Procházíme menším městečkem, Véna a Jirka pošilhávají po hospodě. (Zvláště Venca, který potom o ničem jiném nemluvil). Ale máme cíl jistý a tak vyrážíme na cestu dalekou. Probádáváme kdejakou jeskyňku, která se nám připlete přes cestu. Jirka to zde zná jako jeskyňář, či jak se to říká. Slibuje nám velká zážitky z této výpravy za dobrodružstvím.

     Jsme na takovém paloučku, odkud vyrážíme do míst, jak Jirka tvrdil, že tudy tekl fešák potok. Jdeme po přírodních schodech, je zde i dřevěné zábradlí. Jsme u tůněk, ve kterých jsme jako první zhlídl žáby. Zpátky na palouček a pokračujeme v cestě přímé. Cesta je hodně kamenitá a ještě plná spadlých větví. Ale my jdeme dál, dychtiví, co uvidíme.

      Jirka nám říká, že možná uvidíme netopýry. Konečně jdeme jistou štolou podzemní. Hle, netopýr nalezen je. Jdeme za svitu našich baterek. Bylo a je tam ještě takový uzoulinký otvor, který Míla zbožňoval. Po chvíli chůze slézáme za pomoci Křečkova lana dolů do jisté prohlubně, kde štola začíná.

     Obědváme! Jdeme do podzemí, štola je však zavřená a neprůchodná. Jirka měl obrovskou radost. Šel s Křečkem jinou štolou, podívat se na Jižní kříž. Vybafli na nás ze shora. A tak nahoru. Jirka dostává přezdívku Terén koza (později Kamzík). Tonička byla skvěle oblečená a tak vypadala jako prasátko.

     Když jsme nahoře, pokračujeme k jistému kaňonu plnému vody. Táboří zde trampové. A jdeme dál. Vidíme Jižní kříž. Pokračujeme v chůzi do městečka.Zastávka u hospody. Jirka slibuje táborák. Prohlížíme jisté štoly, ve kterých je zasypaná radioaktivita. Jdeme na dřevo. Oheň hoří. Přišla návštěva. Malý hafan, který je tam, kde je jídlo. Přichází pro něj pán. Balíme a odcházíme. Jedeme vlakem do Prahy. A potom metrem. Venca dostává přezdívku Ruďásek. Podle rudé košile. Vystupujeme.

     Filip