Hvězdy formule 1

Hvězdy formule 1 2002 je kniha, kterou vydalo pro příznivce formule 1 nakladatelství Egmont a s kterou vás dnes seznámíme. Mimochodem je to jedna z cen meziturnusové soutěže příměstských internetových táborů pořádaných v Praze Informačním centrem oddílů a klubů.

     V knize Hvězdy formule 1 2002, kterou napsali Richard Plos a Robert Pavelka a vydalo nakladatelství Egmont najdete opravdu mnoho zajímavých údajů, informací a fotografií, nad kterými srdce fanouška F1 opravdu zaplesá.

     Úvod je samořejmě věnován historii, která mě osobně zajímá nejvíce. Jsou zde vzpomenuta padesátá léta minulého sotletí, kdy závody formule 1 začali a tak zde nemůže chybět Juan Manuel Fangio, který jim v počátcích kraloval a stal se mistrem světa v letech 1951 a 1954 až 1957, tedy celkem pětkrát. Jeho rekord dokázal vyrovnat pouze Michael Schumacher.

     Další legendou té doby byl i Strirling Moss, který jezdil na Maserati 250F a samozřejmě i Jack Branham s Dennis Hulm.

     V knize samozřejmě nechybí ani legendy doby, kdy jsme se o formuli 1 začal zajímat já. Najdete zde fotografii trojnásobného mistra světa formule 1 Jackie Stewart na Tyrrelu 005 s číslem 5 z roku 1973, kdy se stal potřetí mistrem světa a v největší slávě zakončil svoji sportovní kariéru.

         Na další fotografii můžete vidět největší legendy roku 1973. S číslem 6 je zde Stewartův stájový kolega Francois Cevert na Tyrrellu, který v této sezóně tragicky zahynul při tréninku na Nümburgringu, vedle něj v první řadě s číslem dvě na Lotusu Ronnie Peterson, který nakonec skončil s bronzovou medauilí. V druhé řadě schován za Petersonem je mistr světa z roku 1972 Emerson Fittipaldi s číslem 1 a vedle něj Jackie Stewart s číslem 5. Stewart se stal nakonec mistrem světa, Fittipaldi skončil druhý, třetí byl Petreson a čtvrtý in memorian Cevert.

     Do historie F1 samozřejmě patří i další legendární pilot formule 1 Rakušan Niki Lauda, který v roce 1977, kdy se stal podruhé mistrem světa, jezdil na Ferrari s číslem 11.

     Do historie F1 samozřejmě patří i éra Lotusu, který byl několik sezón díky svému přítlačnému křídlu téměř nepřekonatelný. To také přineslo v roce 1978 titul mistra světa Mario Andrettimu.

     Historie formule 1 končí prvním titulem mistra světa Michaela Schumachera, který jej získal v roce 1994 na Bennetonu.

     V knize najdete základní údaje o monopostech vozů F1, dále vývoj základních technických předpisů F1, nechybí zde ani fotografie ze závodních boxů a fotografie některých významných osobností F1 jako např. Bernie Ecclestone.

    Druhá kapitola je věnována jezdcům sezóny 2002, kterých bylo 24. Nechybí mezi nimi ani Čech Tomáš Enge. O každém se zde dočtete jeho životopisné údaje, samozřejmostí je tabulka kariéry a fotografie. U Jacques Villeneuva mě zaujala jeho sportovní kariéra, v které následoval svého otce, který zahynul, když mu bylo jedenáct let. Ani tento drsný rodinný prožitek jej od závodění neodradil.

     Závěr knihy patří závodních týmům, kterých v sezóně 2002 jezdilo dvanáct. Z nich mezi historické patří zejména Ferrari, McLaren a Williams. Tyrrel, na kterém jezdil Jackie Stewart mezi nimi již není. Chybí zde i kdysi tak slavný slavný Lotus.

     Samotný závěr knihy patří historickým statistikám F1. Najdete zde mistry světa od roku 1950 až do roku 2001, pohár konstruktérů, počet vítězství, nejlepší startovní pozice, nejrychlejší kola v závodě, počet bodů a počet titulů a další zajímavosti, jako např. nejstarší a nejmladší vítěz velké ceny, nejstarší a nejmladší mistr světa, nejstarší a nejmladší pilot, největší počet vítězství v jedné sezóně a největší počet vítězství bez přerušení apod.

     Kniha je dle mého názoru zpracována velice přehledně a dobře. Je zaměřena na sezónu 2002, ale neopomíjí stručně shrnout historii a statistické fakta až od roku 1950, kdy se jelo mistrovství formule jedna poprvé. U toho všeho jsou kvalitní barevné fotografie. Pouze z nejstarších dob jsou, z pochopitelných důvodů, dvě fotografie černobílé. Věřím, že žádný z fanoušků F asi této knize neodolá.