Z kroniky Tuláků - 45. část

I když to teď v létě asi připadá paradoxní, dnes prožijeme s Tuláky začátek jejich zimního tábora o jarních prázdninách v Bublavě v roce 1991, který strávili společně se skautským oddílem Vlčata, který pořádal Strašidla, o nichž byla řeč minule.

Výprava za Bororo - zimní junácký tábor 2. 3. - 11. 3. 91

     Dnes jsme měli dopoledne na programu dvě zkoušky. Při zkoušce postřehu jsme měli postupně ukazovat čísla od jedné do devadesáti devíti. Podle toho, kolik čísel jsme za časový limit ukázali, tolik jednotek energie jsme za to dostali.

     Po této zkoušce následovala druhá, při které jsme ze startovní čáry museli překonat asi desetimetrovou vzdálenost a zabodnout tyč do jednoho ze tří kruhů. Tím skončil dopolední program a po poledním klidu jsme šli na hranice hrát hry O vlajku a Eskymáckou honičku. Po té jsme se promáčení od sněhové honičky a přesných zásahů koulí vraceli do chaty. Nálada nebyla moc dobrá a nepřidalo ji ani večerní Mílovo soutěžení, kterému polovina nerozuměla.

     Golem

     Pondělí 4. 3.

     Dnes dopoledne jsme měli na programu další etapu hry "Cesta za Bororo". V této zkoušce jsme měli z různých vzdáleností, podle toho, kdo jak chtěl, napsat do připravené tabulky deset krát deset políček pět křížků, pět prázdných koleček a pět plných koleček. Pokud byla kolečka ve správném pořadí zakreslena, dostal tolik palivových jednotek, o kolik metrů stál od papíru se značkami.

     Po této zkoušce, která zaměstnala celé dopoledne, a po obědě, nastala další etapa hry. V této etapě jsme si měli udělat z kapesníku, nití a jakéhokoliv závažíčka padák, s kterým jsme se měli trefit z výšky na cíl. Záleželo na tom, jestli se padák otevře a jestli dopadne na cíl. V této etapě mohl startovat pouze ten, kdo si vyrobil vlastní padák. Po této zkoušce jsme šli zpátky na pokoje a večer jsme s Mílou uzlovali. Po uzlování přišel Míla s několika novými hrami a po té už byla osobní hygiena a večerka.

     Golem