V kostele se nekrade

Zamyšlení nad krádežemi vůbec a obzvlášť pak v kostelech. Jaká je šance na nalezení ukradené věci? Je krádež jako krádež? Jak se na to vlastně dívá naše společnost?

     Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu, je u nás poměrně dosti zažitá zásada, přestože dost lidí se domnívá, že krást se nemá. Ale i ti, jejichž vztah k cizímu majetku, je jaksi poněkud volnější, většinou připouštějí, že jsou místa a příležitosti, kde by se krást nemělo. Mimo jiné to jsou například hřbitovy, kostely, živelní katastrofy, dalo by se říci příležitosti, kde se lidé přímo setkávají s jakousi vyšší spravedlností. Ti, kteří při katastrofální povodni vykrádají opuštěné byty evakuovaných obyvatel, bývají většinou v poněkud větším opovržení než ti, kteří si z práce bez souhlasu zaměstnavatele odnesou nějakou součástku, a to bez ohledu na výši způsobené škody.
     V této souvislosti bych chtěl zmínit případ, který se mi stal před několika lety. Bylo to v srpnu v sobotu večer, ale nevím už přesně který rok. Kdyby snad měl někdo zájem, mohl bych vyhledat ve starých dopisech tehdejší korespondenci s Policií ČR.
     Tehdy jsem v sobotu večer přijel do kostela a nechal kolo v takové té předsíňce mezi vnějšími a vnitřními dveřmi. Zamkl jsem zadní kolo takovým číselným zámkem, ale nepřipoutal jsem ho k žádnému předmětu, protože tam vhodný předmět nebyl. A postoupil jsem dál. Po několika minutách jsem byl upozorněn, že kolo tam již není. Ohlédl jsem se, a skutečně, kolo nikde. Vyšel jsem z kostela a rozhlédl se po nejbližším okolí. Nic podstatného jsem neviděl. Zamířil jsem do služebny Městské policie, neboť tam jsem měl kolo zaregistrované a v příslušných pokynech bylo, že v případě odcizení se to tam má nahlásit. Protože ale příslušný průkaz jsem neměl u sebe a číslo jsem si nepamatoval a MP měla zrovna vypadlé počítače, doporučili mi, vydat se domů pro ten průkaz a přijít s ním. Dojel jsem domů pro průkaz, zatelefonoval na MP, tam si číslo napsali a teprve tehdy mi řekli, že to musím nahlásit na Policii ČR. Nejbližším trolejbusem jsem se tedy vydal opět do města na služebnu Policie ČR. Nahlásil jsem, co se stalo. Napřed kladli takové ty otázky, jako kdy a kde se to stalo, jak to kolo vypadalo, a také se zeptali, na jaké číselné heslo byl ten zámek. Pak na chvilinku odešli dozadu, za chvíli se vrátili, dovedli mě do další místnosti a zeptali se: "Je to ono?" A bylo!! Bylo tam moje ukradené kolo, a dokonce, jak jsem se přesvědčil, naprosto nepoškozené!
     Nevrátili mi ho hned, protože potřebovali znalecký posudek o ceně toho kola, aby mohli posoudit, jestli ze strany pachatele šlo o trestný čin nebo jen přestupek. Ale po vyřízení této administrativy, mi kolo v pořádku vrátili. Po několika měsících mě zavolali ještě k další svědecké výpovědi, kde jsem měl možnost nahlédnout do protokolů a tam jsem se dověděl, že dotyčný pachatel toho ukradl víc.
     Na tomto případu mě zaujalo několik věcí. Za prvé, když jsem zjistil, že kolo je fuč, tak jsem ani nepočítal s tím, že ho ještě uvidím. Věděl jsem, že i u podstatně většího a dražšího předmětu, jako je auto, je při odcizení pramalá šance na jeho vrácení. Navíc to bylo v době, kdy samému ministrovi vnitra bylo ukradeno auto, zloděje nikdy nechytili a zbytky ministrova auta se prý našly zrovna někde u nás v Ústí nad Labem. Za těchto okolností doufat v navrácení ukradeného kola, by bylo dost naivní. A přesto, když jsem věc přišel nahlásit na policii, tak to kolo tam bylo dříve než já! Za popsaných okolností se domnívám, že šlo o pravděpodobnost hraničící se zázrakem.
     A za druhé, ten zloděj, který již předtím ukradl víc věcí, nepochybně neočekával, že bude krátce po činu přistižen policií. Doufám, že na základě této zkušenosti, si aspoň do jisté míry uvědomí, že v kostele se nekrade.
     Samozřejmě je mi známo, že kostely se vykrádají dost často a pachatel je málokdy přistižen. Proto bych nechtěl vzbuzovat dojem, že každý, kdo něco takového provede, bude nevyhnutelně přistižen na místě. Ale přesto, uvedený případ, který se mi skutečně stal, mě natolik oslovil, že mě napadlo o tom napsat.