Stavba stanu

O tom jak stavět stan a kde, pojedná další článek, který našemu magazínu dodalo školící středisko ICOK. Dozvíte se zde i, jak kotvit stany v neobvyklých podmínkách.

     Stany stavíme buď dočasně při výletu či turistické cestě nebo trvale pro delší pobyt spojený s jinou činností. Nejdůležitější z celé činnosti, která končí postavením stanu, je výběr místa pro stanování (bereme v úvahu výběr místa pro stan v kterém chceme přenocovat pouze jedno či dvě až tři noci).
     Stanování je dovoleno na veřejných tábořištích, která jsou označena tabulkou, bývá zde zřízeno nejnutnější hygienické zařízení a je tu zdroj pitné vody. Další možností je vyhledat vhodné místo a vyžádat si souhlas od majitele popřípadě správce pozemku (místní úřad, soukromá osoba, lesní správa, JZD apod.).
     Místo pro postavení stanu by mělo mít tyto vlastnosti:
          - suché, dostatečně rovné, pokud je to možné s mírným sklonem, otevřené na jihovýchod (ranní slunce rychleji vysuší stan),
          - v blízkosti by měl být zdroj nezávadné pitné vody,
          - blízko by měl být také zdroj dřeva jako paliva.
     Vyhýbáme se tedy stavbě stanů:
          - v hlubokých údolích, kde se drží mlha, vlhkost a chlad,
          - na břehu řek, kde nás může ohrozit rozvodněná řeka,
          - v dolíku, kde jsme sice chráněni před větrem, ale za deště se z něho může stát jezírko,
          - pod strmými svahy, kde může dojít k uvolnění zeminy,
          - vyhýbáme se osamělým stromům, které za bouřky mohou plnit funkci bleskosvodu,
          - přímo v lese, kde bývá chladno a nemáme zde možnost rozdělat oheň.
     Pozornost musíme věnovat i vlastnímu povrchu místa, kde bude stan stát, abychom ho nepostavili do mraveniště, na kořeny nebo kameny. Je dobré se vyhnout i spadanému listí, kde můžeme očekávat větší výskyt klíšťat.
     Součástí stanování je i likvidace stanů. O existenci zlikvidovaného tábořiště by měla svědčit pouze pošlapaná tráva (ta se poměrně rychle zotaví). Proto:
          - odstraníme nebo na veřejných tábořištích srovnáme nespálené dřeno,
          - na vyhrazené místo odstraníme materiál, který sloužil k vystlání stanů,
          - spálíme odpadky a zbytky jídel,
          - odpadky, které se nedají spálit (lahve, konzervy) zakopeme,
          - vytáhneme všechny stanové kolíky,
          - vykopané drny z ohniště a odvodňovacích stružek vrátíme zpět na místo a zalijeme vodou,
          - projdeme znovu prostor tábořiště a odstraníme vše, co by připomínalo naši přítomnost.
      Pro kotvení stanů používáme především kolíků. Ty mohou být buď dřevěné, zhotovené přímo na místě a sloužící pouze pro jedno použití nebo kolíky zhotovené z duralu nebo hliníkových slitin. Pro tyto kolíky platí pravidlo, že se nezatloukají, ale zašlapují (při zatloukání totiž dochází k deformaci nebo praskání). Ve skalnatém terénu poslouží k zakotvení i kameny. Ve sněhu se používá různých kotoučů, svazků větviček, destiček z tuhého papíru a podobně.

     Různé způsoby kotvení:
     a) kotvení v pevné půdě                                                                                    b) kotvení v písčité půdě

c) kotvení na skalnatém terénu          d) kotvení na sněhu (terčík, kámen, kolík s destičkou z tvrdého papíru)

     Několik zásad k ošetřování stanů:
          - stan skládáme vždy pouze suchý (vyjímkou jsou stany z materiálu typu silon, nylon apod.),
          - před delším skladováním stan důkladně očistíme od všech nečistot (bláta, trávy, jehličí, mastnoty apod.),
          - po delším používání stan vypereme a znovu naimpregnujeme,
          - vyspravíme roztržená a proražená místa, přišijeme utrhaná poutka a nahradíme chybějící vypínací šňůry,
          - při delším skladování stan občas rozbalíme a necháme provětrat.