Třináctiletý chlapec přejel v autě tři kamarády

Tato stručná zpráva může být podkladem pro rozsáhlý bulvární článek o dětském lupič, ale také seriozní úvahou, zda opravdu snižovat věkovou hranici trestní odpovědnosti.

      Pro mnoho lidí bude jistě tato zpráva argumentem pro snížení hranice trestní odpovědnosti a to nejenom na 14 let, jak jsou nejčastější návrhy, ale ještě níže, tedy na třináct či dvanáct let. Vždyť pak by přece tento třináctiletý pachatel, o kterém je řeč, neunikl trestu.

     Jenže podívejme se do zákulisí věci. Zmíněný třináctiletý chlapec není lupičem, jak si jej možná představujete a už vůbec ne agresivním lupičem, který by ty tři kamarády přejel úmyslně. Jak k tomu došlo? Jak se dostal do auta? Je to celkem jednoduché. Šlo o auto jeho staršího bratra, který jej nechal venku odemčené, navíc ještě s klíčky v zapalování. Jeho mladší bratr zatoužil po dobrodružství a hlavně po touze se vytáhnout před kamarády, že umí jezdit v autě, a tak si sedl za volant. Měl ale smůlu a místo jedničky zařadil zpátečku a tři kamarádi, kteří stáli za autem, nestačili zavčas utéct.

     Teď už to patrně nebudete hodnotit jako loupežné přepadené, ale spíše jako klukovinu. Že se to dříve nestávalo? No a divíte se? Kolik jezdilo dříve aut? Kolik lidí si je takto nechalo odemčené? Určitě by to nebylo možné ve vztahu dvou bratrů, možná spíše otce a syna. O tom, že by si mladý člověk mohl koupit vlastní auto, si mohli dříve nechat lidé jenom zdát. Auto bylo dříve takovou vzácností, že bylo nemyslitelné, aby rodič nechat dítě si třeba jenom sednout za volant, natož s autem popoject třeba jen na uzavřené zahradě.

     Já osobně bych to hodnotil jako rošťárnu, stejnou, jako když jezdili před lety kluci na poli se špatně zajištěným traktorem (jeho hodnota je myslím celkem srovnatelná). Někdo leze po krokolomné skále, někdo si sedne za volant bratrova auta, někoho lákají zase výbušniny,… Myslím, že podobných námětů na klukoviny by se našlo spousta.

     Myslíte si, že by snad tento třináctiletý rošťák měl být za svůj čin odsouzen a případně zavřen do vězení? Já myslím, že rozhodně ne. Rozhodně si nemyslím, že by jej hrozba takovéhoto trestu, od takovéto klukoviny odradila. Spoléhal by totiž na to, že ho vlastní bratr neudá a že pokud ho přistihne, spraví to jenom pohlavek či pár silnějších slov.

     Druhým faktem je, že tento rošťák ty tři kluky určitě nepřejel úmyslně a že je možná pro něj šokem, že jim ublížil a musela je odvést sanitka. Třeba mezi nimi měl dobrého kaamráda. Osobně si myslím, že tato zkušenost pro něj bude sama o sobě dostatečná, aby se z ní poučil.

     Druhou věcí je podíl viny jeho bratra. Tady bych to také neviděl tak jednoznačně, jak to dokáže definovat zákon - nezabezpečení vozidla. Mohl si právě myslet, že jeho bratr je zárukou, že mu auto nikdo neukrade. Jinak by ho tam asi takto nenechal a neodešel. Je to asi podobné, jako kdyby rodiče nakládali do auta věci na chatu a po každé várce věcí jej zamykali, aby jim s ním jejich děti neodjely. Pokud jste někdy takový odjezd sledovali, víte, že to probíhá úplně jinak a děti mají důvěru rodičů.

     To, že rošťáci dělají rošťárny, je faktem, který byl, je a bude. Pouze někdy ty rošťárny mají někdy větší dopad a někdy menší. Kdyby si tento rošťák nespletl jedničku se zpátečkou, nic by se nestalo, zamachroval by před kamarády a nikdo by o tom nemluvil ani nepsal. Maximálně by ho při tom přistihl jeho bratr a buď by mu vynadal nebo přidal nějaký ten pohlavek. Jenže to dopadlo nešťastnou náhodou trochu jinak…

     Míru rošťáren dětí posuzujeme většinou podle jejich důsledků. Ty jsou ale velmi často ovlivněny náhodou. Také samozřejmě i schopnostmi. Tento kluk třeba viděl kamaráda, kterého nechají rodiče uklízet auto do garáže či jej parkovat. Kdyby k něčemu došlo, byl by to samozřejmě taky průšvih. Nemůžeme se ale divit, když se třeba tento kluk chtě vyrovnat svému stejně starému kamarádovi, u kterého to viděl. Jistě, neměl by to dělat, ale existují takové děti, které nikdy nezazlobí a vždy dělají jenom to, co by dělat měly?