Z kroniky Tuláků - 37. část

Kronika Tuláků je v tomto období bohužel zanedbaná, ale naštěstí vydávali Tuláci společně s Mustangy časopis Stopa, z kterého ji vedoucí doplnil. Časopis byl ale černobílý na cyklostilu a tak zde chybí fotky.

Rakovník - Křivoklát  7. 4. 1990

     Sešli jsme se jako obvykle na Družby (dnes Opatov) u květin v 7.15 hodin. Začátkem naší cesty byl Rakovník, cílem byl Křivoklát. Jeli jsme na Smíchovské nádraží, odtud vlakem do Berouna, kde jsme přesedli na vlak, podobající se autobusu. Tím jsme dorazili do Rakovníku a odtud se dali po červené značce směr Křivoklát.

     Když jsme došli do cíle, šli jsme rovnou k nádraží, jelikož hrad byl uzavřen. Na nádraží jsme byli ohromeni jeho hezkým vzhledem, perfektní čistotou a protože jsme byli promoklí na kost i příjemným teplem. Přestože pršelo, všichni jsme šťastně dorazili a už od té doby se těšili na příští výlet.

     Lucka (Stopa č. 3)

     Naším dalším výletem byl zvolen výlet na Konopiště. Uskutečnil se 21. 4. 1990. Místem srazu byla jako vždy stanice metra Družby, v 7.30 hodin ráno.

     Zúčastnilo se 22 dětí. Nejprve jsme si zkontrolovali, jestli máme košile a kalhoty a potom jsme jeli metrem na stanici Hlavní nádraží. Po chvíli čekání jsme vlakem vyjeli do Benešova u Prahy.

     Z Benešova jsme šli asi 2 km k zámku Konopiště. Na zámek jsme se bohužel nepodívali. U Konopiště začínala místní soutěž "Hon za strašidlem", hry jsme se nezúčastnili. Vyšli jsme po červené značce do Bystřice u Benešova. Po osmi kilometrech jsme přebrodili potok a vyšplhali do prudkého kopce, ke zřícenině hradu Kožlí. Tam jsme se vyfotili a odpočinuli si.

     V 13.30 jsme se zastavili na oběd. Potom jsme hráli hry Miriši, Tichou poštu a Angličané proti Skotům. Hra Angličané proti Skotům spočívá v tom, že se rozdělíme na dvě skupiny. Každá skupina měla své pole, kde si různě rozmístila bundy. Museli jsme se snažit získat co nejvíce bund protihráčů. Protihráč bránil tak, že se snažil vetřelce porazit na zem - stal se zajatcem.

     Čekali jsme na opožděné kluky a holky. Dozvěděli jsme se, že na místě, kde jsme obědvali, byl loni tábor oddílu Vlčata. Dále si tu někdo splnil bobříka síly. Přestávka trvala asi hodinu.

     Nedaleko Bystřice, cíle pochodu, náhle začalo pršet, naštěstí jen chvíli. Došli jsme tam po 16 km. Čekali jsme ještě hodinu na vlak. Vystoupili jsme opět na Hlavním nádraží a vrátili jsme se kolem 19. hodiny domů.

     Dita (Stopa č. 2)