Z kroniky Tuláků - 35. část

Hned po úspěšném náboru do Tuláků i Mustangů následují výlety. Prvním je zimní přechod Brd, ale po něm následují hned další.

Zimní přechod Brd - 10. 2. 1990

     Po obnovení skautinku obnovili skauti tradici zimních přechodů Brd, kterou v období totality udržovali Tomíci. Tuláci i Mustangové se pochodu pochopitelně účastní. V pátek sedím asi hodinu v klubovně a ti, kdo chtějí jet, mi nosí peníze na jízdenky. Pomáhá mi při tom Radek Holub, budoucí rádce Bobrů. Peníze přineslo přes padesát dětí. Hned jdu koupit jízdenky, protože v sobotu ráno bude u pokladen příšerný nával.

     Doma jsem si jízdenky očísloval a popsal jmény. Vím, že s emnou pojede instruktor Radek Merc a jeho bratr. Dále vybírám dva starší hochy, budoucího rádce Radka Holuba a Marka Štěpána. Děti dělím do čtyř skupinek. Ty větší přiděluju bratřím Mercům, ty menší Radkovi a Markovi. Já budu kontrolovat vše jako celek.

     Na srazu hned rozdávám jízdenky s čísly. Těmi se členové hlásí svým rádcům. Dojíždíme metrem na Smíchov. První počítání. Dostávám čtyři hlášení - všichni. Přidává se k nám Ruďásek. Zdravíme se s vedoucím střediska Luborem Seifertem.

     V Řevnicích, odkud vyrážíme, je projev. Už si nepamatuji, kdo tam mluvil, Myslím, že to byl Břicháček. Konečně vyrážíme. Každou chvíli se počítáme. Bez systému čísel by se to nedalo zvládnout.

     Po cestě se za chvíli potkáváme s oddíly, které jsou v protisměru. Vyměňujeme si pamětní lístečky, z kterých jsme potom založil almanach. Na stromech jsou otázky se soutěžními otázkami a kus dál jsou pak vždy odpovědi.

     V Mníšku je zmatek. Pokladny jsou zavaleny a vlak tu už je. Nemám šanci ani vybrat peníze. Dozvídáme se, že lístky se budou prodávat i ve vlaku bez přirážky. Nemáme šanci jet v tomhle množství pohromadě, tak dávám pokyn, ať každá nastoupí, kam se vejde, že jedeme do Krče. Jedeme snad ve čtyřech nebo pěti vagónech.

     V Braníku trnu, aby někdo nevystoupil. vystupuje tu skoro 90% všech cestujících. Rádcové znají své "ovečky" jen čísly, takže to těžko uhlídají. Vystupujeme v Krči a počítáme se. Jsme všichni, tak jdeme na autobus a jedeme jednu stanici na Kačerov. Jedeme po družinách na dvakrát. Do metra se už vejdeme bez problémů a na Jižním Městě si každý vystupuje, kde potřebuje a jde domů.

     V počtu asi padesáti se scházíme na další výlet. Jede se mnou Irena Kolářová. Opět velmi aktivně pomáhá Radek Holub.

     Do Bertramky jsme museli na dvakrát. Já jdu s první půlkou a Irena zatím baví druhou půlku na zahradě před Bertramkou. Pak čekám já na zahradě se svojí první půlkou a Irena jde s druhou půlkou dovnitř. Hrajeme zatím nenáročné hry a soutěže. Pak vyrážíme do Koruny na oběd a odpoledne vyrážíme do kina. Na co, to si už po dvou letech, kdy tento chybějící zápis doplňuji, nepamatuji. Radek mi pomáhá vybírat peníze na vstupné. Po kině jedeme domů.

     Ten film byl možná Pětka za podvod nebo nějaký podobný, na který se mohou dívat děti rozdílného věku. Máme tu malého Jindru Volfa, který je prvňák až Radka Holuba, Marka Štěpána a Honzu Cardu, což jsou osmáci. Asi jsme vybrali dobře, protože film se líbil všem aspoň trochu.