Z kroniky Zálesáků - 1. část

Kroniku Tuláků jsme si ještě ani zdaleka nedoprohlédli, a už otevíráme kroniku Zálesáků. Jde o 6. KSK Zálesáci, kteří vznikli současně se vznikem Sdružení klubů správných kamarádů ČR. Dějově začneme přibližně v době, kdy nyní sledujeme osudy Tuláků.

     1. schůzka

     19.5.1992 byl nábor do klubu správných kluků. Sešli jsme se na zastávce poblíž ulice Jakobiho. Když jsem tam přišel, byl tam už vedoucí i kluci (z klubu). V pět hodin jsme šli s vedoucím do klubovny. Vedoucí nám řekl, že se jmenuje Míla, abychom mu tak říkali. Potom začal vysvětlovat, co je to za organizaci. Museli jsme říct, jak se jmenujeme, datum narození, adresu školy a domova. Míla si to zapsal a začali jsme hrát hry. První hra spočívala v tom, že nám ukazoval písmena a my jsme museli říkat názvy různých věcí, lidí, států atd. Kdo to řekl první, měl bod a vedoucí si to nakonec zapsal. Druhá hra měla pravidla nám neznámá. Udělali jsme si na papír 5 x 5 čtverců, do kterých jsme zapisovali čísla. Měli jsme je zařazovat třeba do pořadí. Když jsme měli vyplněny všechny čtverečky, vedoucí je vybral a spočítal body. Potom si to znovu zapsal. V 7.00 jsme se rozloučili a plní nadšení šli domů.

     22.5.1992 jsme měli sraz před Mílovým domem v 5.50h. Ten den jsme šli na “Pochod Praha – Prčice”. Přišel jsem jenom já a náš vedoucí Míla, obalen batohem, foťákama a ještě vším možným. Něco po 6.00 h. jsme nasedli na autobus 154 a jeli na metro. Metrem jsme jeli na Florenc, kde jsme čekali na další lidi ze Skautu v Novodvorské ulici. Přišli tři a ještě jeden vedoucí, přezdívaný Ruďásek. Konečně jsme v 7.30 vyrazili autobusem z Florence nádraží do Milevska, kde nás čekalo těch slastných 25 km.

     V 9.30 jsme byli v Milevsku a v 10.00 vyráželi ze startu. Za rohem jsme se rozdělili na dvě skupiny, obě skupiny měly vysílačky. Skupina č. 1 vyrazila vpřed. Za 15 min. jsme se ozvali skupině č. 2. Naneštěstí skupina č. 2 zabloudila a tak jsme po pěti kilometrech na ně čekali. Dále už jsme vyrazili společně, šli jsme do kopce a zase z kopce a znova. Bohužel jsme Punkt č. 1 přešli, ale na punktu č. 2 nám dali dvě razítka a šlo se dál. Po 20 ti km jsme byli doslova vysíleni, ale nabrali jsme zbytek sil a šlo se dál. Konečně před námi vstanula ta slavná Prčice. V cíli jsme dostali tatranku a pověstnou botu. Zcela vyčerpáni jsme jeli domů.

     Jirka Š.

Ve druhé schůzce jsme se dověděli o stanovách klubu a o tom, že bude příště 1. etapa. Dostali jsme tu lístečky kam pojedeme na výlet a Naplangy. A hráli jsme různé hry.

     Tomáš P.